Category Archives: Ruzne & Drby

Patrite k lidem co maji stesti nebo co spise stesti nemaji? 

Vsimate si jak nekdo mel stesti a proto se mu v zivote darilo.  Je stesti doopravdy nahoda? Nedavno jsem daval na Twitter odkaz na clanek presne o tomto tematu.

Jestli se vam clanek nechce cist tak proste jen strucne tu zakladni ideu. V ramci vyzkumu  vzali dve skupiny lidi. Ti co maji stesti a ti co nemaji. V jednom testu je poslali na ulici, kde nechali lezet na zemi dvacetidolarove bankovky. Stastni lide je nasli. Ti nestastni si jich nevsimli. A takto podobne to vychazelo s dalsimi testy.

 “He takes people who self-define as lucky and people who don’t say they’re lucky, and then he puts a $20 bill in the street and the lucky people notice them and pick them up. And unlucky people don’t.”

Mockrat jsem zazil ze stejne situace a sance me pripadali velmi lakave a nekomu kdo byl na stejnem miste vubec ne.  Po nejake dobe se ukazal vysledek.  A pak se dalo rict, ze jsem mel stesti. Proste na tento koncept fakt verim a da se to i ucit jak byt lepe vnimavy a dokazat si ty situace kolem sebe zhodnotit. Pohybujeme se v prostredi, kde ty sance kolem nas jsou. A jen zalezi kdo se ceho chytne a uvidi to co jini prehlednou.

Zaplneni casu praci pro zivotni spokojenost

Toto je dotaz co prisel emailem:

Ahoj,

vim, ze jsi psal prispevek na blogu, jak travis den.

Nicmene nemel jsi nekdy pocit diky tomu, ze jsi vnitrne neuspokojeny?

Ne, ze bych byl milionar, ale celkem me to zajima. Vsak dnes kazdy kdo ma v Praze nemovitost, tak je prakticky, kdyz je setrivy zajisteny.

Tak co s tim? Podle me clovek musi byt mezi lidmi a neco stejne tvorit. Ne?

Treba muj kamarad je zajisteny, a stejne premysli, ze by sel do prace, protoze ten svet tak proste funguje.

Byt doma a cekat na manzelku neni ta vyhra.

Ale zase chodit do prace, aby clovek zabil cas a nebyl sam je taky zrudnost.

A jen chodit na masaze, to je prazdny.

Takze ve final clovek musi delat asi nejaky non-profit, trenera, masera nebo neco takoveho, ne? Proste pomahat nejak lidem.

Neresil jsi to nahodou? Nevis o nejake knizce na toto tema?

Co delaji milionari kolem tebe?

A jen Kitesurfovat, to si preci pak clovek prijde zbytecny, ne?

Diky


Tohle je velmi zajimave tema na diskuzi. I je to velmi casty dotaz co dostavam: “Johne, to musi byt strasne, kdyz naplno nepracujes”.  Me treba fascinuje to presvedceni vetsiny spolecnosti, ze vlastne clovek bez prace musi byt nestastny. Nekdy si rikam, jestli to neni nejaky spolecensky brainwashing, aby ta spolecnost kolem nas fungovala. Proste je potreba aby lidi chodili do prace a byli presvedceni, ze to je zpusob jak byt stastny. Jinak se ta spolecnost kolem nas rozpadne. Fakt hodne lidi predpoklada, ze musim byt nestastny a ptaji se na toto tema casto.

Ale nechci generalizovat. Tohle ma kazdy clovek individualne. Kazdy at si dela co chce a dela ho stastnym. Podle me si to skutecne kazdy musi ujasnit v hlave sam. A asi se to taky bude menit podle veku nebo prace co dela. Proste nekoho bude bavit porad pracovat a nekoho jineho ne. A je to naprosto v poradku. Nekdo bohuzel bude muset a ani tu moznost na vyber nema. Ale tohle tady neresime. Dejme tomu, ze mate finance a mate moznost se rozhodnout co delat se zivotem.

Ja se na to divam z pohledu, ze nikdy jsem nemel pocit, ze mi chybi neco na zaplneni casu. Neprobudim se a nereknu si, jak by to bylo super kdybych mohl odejit nekam do prace a stravit tam treba cely den. Presne naopak. Vzdy jsem mel pocit, ze bych chtel mit vice casu na neco jineho nez praci. 

Ono je strasne jednoduche si zadelat zivot ruznymi aktivitami (praci) a byt v tom stresu, ze neni cas na veci co clovek skutecne chce delat!

Dokonce to chce i nejakou sebedisciplinu se nevrhat do kazde voloviny. Takto to vidim aspon u sebe. Ten cas se da zaplnit strasne rychle ruznymi zavazky. Prilezitosti vidim spoustu. V tom problem absolutne neni. Ja se musim se svym nadsenim drzet zpet, protoze jinak bych mel doopravdy kompletne zaplneny kazdy den a byl bych ve stresu.

Filozoficky se na to divam nasledovne. Kazdy z nas mame pocit, ze budeme zit vecnost. Proste si nikdo nepripousti to datum, kdy zemreme. Tim ze to datum nezname, tak ma clovek pocit, ze na vse ma porad moc casu. Jestli promarni rok, dva roky nebo deset let nehraje roli. Vzdy ma pocit, ze ma jeste na vse dost casu za sveho zivota zvladnout. Takze neni problem odkladat a rikat si, ze to co chci skutecne delat, budu delat nekdy v budoucnu. Jenze pak treba prijdou problemy se zdravim nebo jine prekazky. Ale to clovek zjisti az uz je pozde. Uz sportovat nepujde. Uz se mu nebude chtit cestovat. Uz nebude mit chut se ucit nove veci. Proste prijde stari a to co se odkladalo uz nepujde realizovat. Kdyz se delali pruzkumy co nejvice mrzi lidi na smrtelne posteli, tak nikdo nerekl, ze lituje, ze trosku vice nepracoval. Ze nestravil vice casu v praci nebo ze nevydelal vice penez. Kazdy litoval, ze nemel vice casu na svoji rodinu, ze vice necestoval, nedelal nejake konicky nebo veci co ho zajimali. Tohle je realita na kterou hodne lidi prijde az uz je pozde.

Z tohoto vychazi moje pomucka jak nad tim premyslet a rozmyslet si co je skutecne dulezite. Zkuste se zamyslet, ze nebudete zit “vecne” ale nejakou kratsi dobu. Na toto cviceni je to celkem jedno jake obdobi si urcite Treba 5 let, 10 let… Nebo klidne do extremu jeden rok nebo i par mesicu. Nebo budete zit jeden den. Co presne byste delali, kdybyste byli na tomto svete jen jeden den. Sli byste do prace, aby ten posledni den zivota nestal za prd? Aby  ten zivot nebyl neuzitecny a beze smyslu? Tohle si kazdy musi odpovedet sam. S kym by ten den stravil. Co byste delali za aktivity. Pak si prestavte stejnou situaci kdyz to bude par mesicu, pak na par let, apod. Tohle vam krasne odpovi co delat.

Ja mam spoustu veci co delam rad.  Podnikani pro me vzdycky byl nejrychlejsi zpusob jak vydelat penize, abych mel svobodu a mohl delat co chci. Ale podnikani nikdy  nebylo to hlavni cemu bych chtel dat veskery svuj cas. Takze praci nezavrhuji, ale jsem opatrny kolik casu mi zabere. V soucasnosti delam projekt na pizzerii Pizzoun. Taky stavim sklady. Bohate mi to staci. Kdybych je nedelal, tak se taky nic nestane. Nejak nestastny bych nebyl. Jine veci co bych nemohl delat by me mrzeli mnohem vice (treba sportovani).

Naprosto miluji ten pocit, bez velkych zavazku. Nechybi mi mutnosti si psat do kalendare s kym mam schuzku, kde mam byt, komu mam volat. Nechci mit velky seznam ukolu co je potreba kazdy den plnit.  Naopak chci mit  ty otevrene moznosti co delat. I kdybych je mel vyuzit nejakym flakanim nebo ctenim knizky, tak to je paradni. Klidne me bavi resit nejake obchodni dealy, ne kvuli tomu, ze musim vydelat penize, ale protoze me to bavi nebo mam chut. Ale delam to s rozvahou aby se z toho nestaly velke casove zavazky.

Ale jak jsem psal. To jak si ma kazdy zaplnit zivot je nejlepsi si udelat to mentalni cviceni. Vysledek bude individualni. Kazdy najde naplneni v necem jinem.  A treba pro nekoho bude naplneni  nejaka kazdodenni normalni prace. A je to v poradku! Ja jsem radeji vydrzel vetsi stres s podnikanim a intenzivnejsi pracovni nasazeni, ktere mi umoznilo byt financne nezavisly. A ted si uzivam tech plodu prace a bavi me to!

Vanocni korekce v kryptomenach

Velmi dobry clanek na analyzu co se  deje na trhu s kryptomenami. Doporucuji precist.

  • Charlie Lee a jeho prodeje Litcoinu.
  • Bitcoin cash & Coinbase
  • Ohromny cash out pro insidery

Nejsem nocoiner. Ale ani nejsem optimista. Nemyslim si, ze zazivame obrovskou revoluci a kazdy kdo ted obchoduje zbohatne. Pro me je to tak velka spekulace a loterie, ze jsem investoval jen velmi malou castku a jeste pred nekolika lety. Bitcoin a kryptomeny jsou fascinujici fenomen, ale penize bych radeji vydelaval starou a nudnou metodou – praci (v mem pripade podnikanim).

Prijdte na sraz a diskuzi do JIC v Brne

Update: Uz je plno! Kapacita na setkani byla vycerpana.

Uz jsem dlouho nedelal zadny sraz blogu PodnikanivUSA.

Vim, ze to je na posledni chvili, ale na par dnu se objevim pristi tyden v Brne. Domluvil jsem se s JIC, ze bysme udelali neformalni meeting a diskuzi v jejich prostorach (JIC INMEC, Purkyňova 127, Brno) ve ctvrtek 27.7. 10.00 – 11.30.

Terezie Kopcova z JIC mi napsala:  Vzhledem k tomu, že je to již v příštím týdnu a jsou prázdniny, očekávám, že účast nebude veliká.  Viděla bych to na nějaký menší spíše neformální meeting.

Tak presne v to taky doufam, ze to bude maly neformalni meeting! Nechci si pripravovat nejakou prednasku. Chci proste jednoduchou diskuzi. Pobavit se o podnikani. Jak co resit.  Co nejvice otevrene, prakticky a bez bullshitu. A doufam, ze par lidi prijde a pekne si popovidame. Ocekavam dotazy od tech co prijdou!!!

Prosim pro ty kdo chteji prijit tak udelejte registraci zde.

Jak to mohl Bata delat tak amatersky

Zrovna ctu knizku o Batovi. Shodou okolnosti tuto knihu napsal bratr meho dedecka (prastryc). On i muj dedecek pro Batu pracovali. Muj dedecek jako nakupci vlny. Jezdil po celem svete a delal kontrakty, kde nakoupit nejlepe vlnu. S Batou byli kamaradi a jezdili spolu lyzovat do Velkych Karlovic (kde dedecek postavil chatu a na stari se tam uplne prestehoval).


Bata na lyzich ve Velkych Karlovicich.

Takto vypadal muj dedecek za mlada (v laznich). 

Ale to jsem trosku odskocil. Tak nizka co ctu se jmenuje: “Pribeh jednoho muze a jednoho mesta”.

A jsem v pasazi,  kdy muj prastryc popisuje prvni praci, kterou dostal u Bati v roce 1921. Prastryc prave ukoncil povinnou skolni dochazku. Bylo mu 15 let. Rodice chteli aby sel dal studovat a jemu se nechtelo a sel se predstavit k Batum. Fabrika zatim sidlila v prozatimnich budovach. Vse bylo v zarodku.  Teprve se chystalo stavet budouci velke vyrobni budovy. Obchodni oddeleni se take teprve rozjizdelo. A u toho obchodniho oddeleni bylo i zacinajici reklamni oddeleni.

Pocet Batovych prodejen v te dobe narustal, a po prvni desitce, se Tomas Bata rozhodl, ze se musi vse standardizovat. Aby kazdy obchod mel stejny vzhled, stejne aranzovane vykladni skrine a stejny napis Bata nad obchodem. Kdyz se oteviral novy obchod tak v meste se najmul stavitel, ktery poslal nacrtky jak obchod vypada do Zlina. A muj prastryc, ktery byl sotva mesic u Baty zamestnany, dostal za ukol se toto kompletne starat. Vzal do rukou kreslici prkno, zamyslel se a udelal nacrtek kde budou vylohy, jak bude umisten napis, apod. Nekdy ty nacrtky nebyly uplne presne, ale k tomu napsal do planku vysvetleni textem, napr. ze cely portal je z ocelove konstrukce a vsechno mezi je sklo, apod. Proste dal predstavu co je potreba udelat a udelal to jednoduse a srozumitelne. Poslalo se to staviteli, ktery presne vedel jak si to sevci ze Zlina prestavuji a ten to zrealizoval (a byl za to odpovedny).

Ale co me uplne pobavilo je dalsi odstavec, ktery jedna o tom, jestli si myslite, ze u Batu byli takovi amateri, ze nechali patnactileteho kluka delat takto zodpovednou praci. A proc si radeji nenajali nejake odborniky.

Jen si predstavme, kdyby tuhle praci misto patnactileteho chlapce delal absolvent stavebni fakulty nebo zkuseny stavitel: bud by se hluboce urazil nad jeji mechanickou povahou a praskl dvermi – nebo by do ni vkladal nejake ty skutecne odborne rozumy – a pak by bezpecne vznikly debaty a polemiky se stavitelem tady a stavitelem na miste,a bylo by to jen zdrzovani na ukor veci.

😉

Tohle je presne jak to citim, kdyz rozjizdim nejake nove podnikani. Odbornici me to zeslozituji, protoze jsou zvykli to delat urcitym zpusobem. Ale zamestnat nekoho mladeho, kdo ma velkou snahu, chce se ucit, hleda cesty a neboji se realizovat je podle me vyhra. Bez ohledu na zkusenosti, ten pristup je nejdulezitejsi.