Dneska jsem mel tezke rozhodnuti. Mozna ani ne tak tezke na rozhodnuti. Vedel jsem, ze neco musim udelat. Ale spise jake dusledky to prinese cloveku o kterem jsem rozhodoval.

Prisel jsem na to, ze jedna zamestnankyne kradla. Pres firemni kreditni kartu si nakupovala osobni veci. Za tri mesice dokazala utratit 10 tisic dolaru. Bohuzel se na to prislo az ted. Nase bankovni vypisy jsou velmi rozsahle se stovkami transakci. A neco najit neni snadne. Prislo se na to uplnou nahodou.

Predali jsme dukazy policii. Predtim jsem ji jeste volal jestli nechce penize vratit. Delala jakoze o nicem nevi. Nechape o cem mluvim. Rekl jsem, ze to predam policii a ti to vyresi. V tom okamziku rekla, ze mi vse vrati. Ze se chce dohodnout. Ale ze nema ani dolar.

Jen pro zajimavost:

• Pravnik rekl, ze ji vubec nemam volat. Ze to je chyba davat ji takto dopredu vedet. Ze to zpusobi jen to, ze zmizi ze sveta. Ja jsem mel pocit, ze s ni potrebuji mluvit a dat ji sanci.
• Prekvapeni bylo jak dlouho dokazala do telefonu predstirat, ze nechape o co jde. Nakonec se priznala.
• Stejna pracovnice pomahala s ucetnictvim i delala nakupy. Moje chyba. Takove prace musi byt oddelene kvuli kontrole. Vim to, ale dusledne jsem to nedodrzoval, protoze prace bylo vzdy hodne a hledal jsem pomoc od kohokoliv kdo byl ochoten.
• Je to smutne jake blbiny lidi delaji a jak jim to muze poskodit zivot. Na hodne zamestnani musite mit cisty rejstrik. Stejne tak na ruzne pujcky. V Americe se na to dost diva. Jedna chyba pokazi cely zivot.
• Pracovala pro me od roku 2008 (zacatek Shipito). Po tech letech jsem ji dost veril.
• Policie rekla, ze ji pravdepodobne rovnou zatknou.

Zijeme v dobe velmi snadne komunikace. Diky internetu muzeme kdykoliv poslat email nebo zavolat levne pres Skype komukoliv na svete.

Nikdy bych neveril, ze ja budu zastancem osobnich jednani. Vzdycky jsem na to nadaval a byl jsem stastny kdyz zacal internet, ze vse slo delat rychle a snadno na dalku. Jenze se to meni. Dneska mam pocit, ze je lepsi se s lidmi osobne videt. Ano, na prvni pohled se zda, ze osobni jednani jsou neefektivni. Ale kdyz skutecne necho chcete udelat (treba rozjet novou spolupraci s nekym koho neznate a je v jine zemi) tak je to mnohem rychlejsi nez jakakoliv komunikace na dalku.

Kdyz jde o slozite veci tak je potreba mit co nejuplnejsi formu komunikace. Tim myslim, ze nejenom ctete text nebo slysite slova. Potrebujete videt vsechny signaly. Mimoslovni komunikaci. Potrebujete ty lidi poznat na osobni urovni. A to se moc pres email nebo telefon udelat neda. Na to je osobni jednani nezbytnost.

Inspirace pochazi z tohoto clanku. Prectete si to v originale. Vytahuji dva odstavce, ktere me nejvice mluvi z duse. Nebudu to cele prekladat. Jen nejdulezitejsi myslenky.

1. Chce to odvahu. Neni to jako u pripadovych studii ve skole, kdy mate k dispozici vetsinu informaci. Jako CEO budete mit k dispozici mene nez 10% informaci a budete se muset rychle rozhodnout. A u hodne rozhodnuti vam vasi investori, zamestnanci a zakaznici nebudou souhlasne tleskat.

2. Nikdy neni dostatek casu sesbirat vsechny informace. Nejde se zastavit. Nemuzete prestat delat vsechny aktivity a venovat cas dukladne analyze pro jedno rozhodnuti. CEO musi udelat kazdy tyden stovky malych i velkych rozhodnuti.

 

Courage is particularly important, because everydecision thata CEO makesisbased on incomplete information. In fact,at the time of the decision, theCEOwill generally have less than 10% of the information typically present in the ensuing Harvard Business School case study. As a result, the CEO must have thecourageto bet the company on a direction even though she does not know if the direction is right. Themost difficult decisions (and often the most important) are difficult precisely becausetheywill be deeply unpopular with the CEO’s most important constituencies (employees, investors, and customers).

As CEO, there is never enough time to gather all information needed to make a decision. The CEO must make hundreds of decisions big and small in the course of a typical week. The CEO cannot simply stop all other activities to gather comprehensive data and do exhaustive analysis make that single decision. Knowing this, the CEOmust be continuously and systematically gathering knowledge in their day-to-day activities so that they will have as much information as possible when the decision point presents itself.

Zemetreseni v Japonsku me donutilo premyslet jak se pripravit na podobnou situaci. Kalifornie je take velmi rizikova oblast. V novinach strasi, ze nejake velke zemetreseni se uz dlouho ocekava.

V posledni dobe hledam novy velky sklad. Jenze kdyby se stala nejaka pohroma tak by asi davalo mnohem vetsi smysl mit vice skladu a v ruznych oblastech. Kdyz se nahodou stane neco v jedne oblasti tak byt schopen pokracovat nekde jinde.

Nevim jestli to neni az moc velka paranoia. Mensi sklady vychazi na ctverecni metr o dost draze. Klidne i dvojnasobek nez velky sklad. Takze takove rozhodnuti bude stat firmu penize. Samozrejme kdyby se nejaka katastrofa stala tak by se to vyplatilo. Nemusi jit o zemetreseni. Staci i mensi problem jako pozar. Kdyz vyhori jeden sklad tak by byli treba tri dalsi kam by se hned dal presmerovat provoz. Ale kdyz bude jeden tak to muze znamenat kompletni zastaveni firmy.

Byli byste paranoidni nebo radeji sledovali maximalni efektivitu (a vysi nakladu)?