Ahoj Johne,
již delší dobu sleduji tvůj blog a tvé uspěchy v podnikání za oceánem. Obdivuji kolik toho zvládáš. Zajímalo by mne, a určitě i další čtenáře tvého blogu, jak si organizuješ čas abys stíhal všechny projekty, které máš a ještě si našel čas na zábavu a psaní blogu. Máš vyhrazený čas na každou činnost v rámci nějakého každodenního pracovního rituálu nebo jak máš zorganizovaný pracovní den?Díky za odpověďPetr
Dobra otazka. Nejsem zadny superman a asi jako kazdy zapasim s tim jak nejlepe zkombinovat praci a zivot. Berte muj navod s rezervou. Na organizaci prace je spusta odborniku (viz. napr. princip GTD). Moje kvalifikace je v tom, ze toho delam hodne najednou a z toho jsem se neco naucil. Ridim vice firem a casto se me nekdo pta jak to zvladam. Nemuzu sedet v kancelari v kazde me firme (protoze jsou ve vzdalenych mestech). Taky rad chodim ven sportovat a jezdim na dovolene. Takze nejake zasady musim mit abych to byl schopen zvladat.
Kdyz pracuji tak skutecne pracuji. Snazim se s tim doslova “nesrat”. Proste zamerit se na cil co je potreba udelat. A udelat to co nejrychleji to jde (najit zpusob jak to udelat co nejrychleji). Maximalne se soustredim a makam na to. Nenechavam se vyrusi a vetsinou neskoncim dokud to nedodelam (za predpokladu, ze dodelat znamena treba nekolik hodin prace v tahu).
Snazim se udelat co nejvice v co nejkratsim case. Celkove pracuji hodne, ale v hlave si drzim to ze chci pracovat co nejmene. Protoze tech cinnosti mam vice a vse se da neustale vylepsovat tak vim, ze vsechno proste delat nemuzu. Chci mit i dost casu na rekreaci a ruzne konicky. Ale kdyz pracuji tak premyslim, co je nejnutnejsi udelat a jak nejrychleji to muzu udelat. S tim souvisi i to delat vse tim nejjednodussim zpusobem jak to jde. V jednoduchosti je krasa.
Pouzivam priority. Nezaseknu se na detailech. Muj kamarad, ktery se mnou ridil realitni tym v Las Vegas byl schopen premyslet nekolik hodin nad tim jestli nase reklama v jednom z casopisu ma mit modre nebo zlute pozadi. Muj pristup byl bud udelat rychle rozhodnuti a kdyz si nejsem jisty tak jeden mesic zkusim jednu barvu a druhy mesic druhou barvu (a zmerim vysledky – treba pocet lidi co na inzerat zavolalo). A podle toho co bude fungovat lepe se budu rozhodovat dale. Venuji cas primerene k potencialnimu vysledku. Kdyz na mem rozhodnuti zalezi hodne penez tak venuji hodne casu.
Nemam zadne schuzky. Schuzky s lidmi jsou obrovskym zroutem casu. Cas zabere si nejakou schuzku domluvit, pak ji potvrdit, pak na nekoho cekat (nebo i nekam jet). Nekdy se stane, ze lidi schuzky zrusi a presunou na jiny datum. Narusuje to moji flexibilitu. Treba ani nemam zrovna naladu se s nekym schazet. Obzvlast kdyz se to domlouva dlouho dopredu. Takze se snazim podnikat tak abych zadne schuzky nemel. Kdyz se chce zakaznik schazet tak mu rovnou dam po telefonu nebo emailu co nejlepsi nabidku a rovnou reknu, ze na schuzky nemam cas. Tak jak mam podnikani zarizeno si to muzu dovolit a vyhovuje mne to.
Minimalne telefonuji. Telefon je podobny zrout casu. Nedomlouvam si konferencni hovory. Nedomlouvam si casy kdy budu nekomu volat nebo nekdo bude volat me. To domlouvani casu je pro me problem. Nemam totiz zadny kalendar (ani papirovy ani na pocitaci nebo na telefonu). A zadny kalendar nechci, protoze nemam rad ani ty schuzky nebo telefonaty.
Kdyz nekdo zavola a chce se sejit tak kontakty predam mym zamestnancum at to vyridi. Ne vzdy to funguje. Nekteri zakaznici jsou neoblomni, ale neda se nic delat. Tohle bylo asi nejtezsi, protoze jsem kvuli teto neochote mozna ztratil nejake zakazniky nebo zakazky. Ale prinasi me to obrovskou flexibilitu ve vyuziti meho casu. Naprosto to miluji a je to i duvod k me vysoke produktivite prace. Proste mam cisty kalendar a kazdy den muzu delat presne co chci delat.
Podobne to funguje se zamestnanci. Tim me treba netelefonuji s kazdou kravinou. Vetsinou nevolaji dokud nejde o opravdovou katastrofu. Tohle slo zaridit lepe nez se zakazniky. U zamestnancu je to jednodussi, protoze ty je mozne naucit presne tak jak to chci mit ve firme zarizene. Takze dokud nehori tak me nevolaji. Spise volam ja jim (obzvlast tem co jsou v jinych mestech nez ja), kdyz treba jedu v aute a stejne bych nemohl delat nic jineho. Vyuzivam cas tak aby to vyhovovalo mne.
Deleguji. Rad si vyzkousim jakoukoliv cinnost v me firme. Treba odpovidam na emaily, resim ucetnictvi, vyridim objednavky, ale nedelam to vecne. Delam to do te doby dokud nejsem presvedcen, ze vim jak je nejlepsi zpusob jak tu praci provadet. Jakmile to vim a vidim, ze cinnost je delegovatelna tak ji deleguji. Tohle je hodne dulezite. Nezaseknout se v komfortu a stereotypu prace. Pak je clovek zaneprazdnen a vlastne nema na nic noveho cas. Kdyz se prace nadeleguje tak je casu k dispozici hodne.
Pracuji na cem se me chce pracovat. Zjistil jsem, ze nejlepsi vysledky mam kdyz pracuji na necem kdyz na to mam chut pracovat. Takze kdyz prijdu do prace a nemam zadny aktualni prusvih (zavirovany pocitac, praskle potrubi v nejake nemovitosti, apod.) tak delam presne na tom na cem mam chut pracovat. Podivam se treba na nejakou mou firmu nebo web. Zamerim se na nejakou oblast a snazim se ji vylepsit. Nejak tak podle nalady. Tohle mam nejradsi a mam s tim nejlepsi zkusenosti. Pro me tohle funguje a dokazu toho udelat hodne. Mnohem vice nez kdokoliv jiny, protoze mam chut to delat.
Pracuji kdy mam nejlepsi vykonost. Za idealni povazuji jit sportovat v prostredku dne nebo mit jinou aktivni prestavku. Jit se treba projit a na obed na plaz. Posedet venku na zahradce a divat se na more. Zrelaxovat a pak jit zpet do prace. Prestavka v prostredku dne pro me funguje naprosto perfektne. Stejne tak to plati rano. Nemam zadny budik a kazdy den se vzbudim podle toho jak se citim. To taky funguje dobre. Zajimave je, ze se stejne budim v rozmezi plus minus jedna hodina. Ten rozdil, ze se clovek probudi sam od sebe dela obrovsky rozdil.
Pomucky pro organizaci. Nejdulezitejsi je email. Ruznych ukolu je hodne. Takze nutim kazdeho at me posila emaily, protoze jinak na vsechno zapominam. Dokud to nemam vyrizene tak nechavam email v inboxu. Kdyz vyridim tak archivuji. Na dlouhodobejsi veci a abych nezapomnel tak si pisu ukoly to TO DO na basecampu nebo ted na Gmail Tasks. Ale svym zpusobem emailovy program je dostacujici jako misto kam si uchovavat ukoly (i kdybych si mel poslat email sam sobe).
Drobna zkusenost na zaver. Cim vice jste toho donuceni delat tim rychleji se naucite byt efektivnejsi a organizovanejsi. Delegovat jsem se naucil az kdyz jsem vedel, ze chci jezdit casto na dovolene nebo se odstehovat k mori. Predtim jsem mel porad strach to udelat. Duverovat lidem jsem se naucil az kdyz jsem byl take donucen. Podnikatele vetsinou mysli, ze by vsechno meli delat sami, protoze to delaji nejlepe. Nebo maji strach udelat krok do neznama. Pak to jednou zkusi a zjisti, ze po prekonani pocatecnich problemu to jde snadneji nez kdy tusili.
Zajímavý a inspirativní článek. Podle mě jde fakt často o to, nezaseknout se na nějaké blbosti, jak už psal Rammi.
Je fakt obdivuhodné kolik jsi schopen toho zvládnout. Já se už dlouhou dobu snažím dělat to nějak podobně jako ty, ale zatím se mi to nedaří (ještě jsem nebyl okolnostmi donucen). Můj největší problém je právě přiznat si, že se to všechno nedá stíhat a nebát se delegovat. Mám 3 zaměstnance a přesto spoustu věcí dělám sám, i když bych nemusel. Potom z toho vznikají problémy, protože lidi neumí udělat práci, kterou by udělat mohli a musím to dělat já. Ale postupně na sobě pracuji a zlepšuji se.
S těmi schůzkami a telefonáty mám bohužel stejný problém, ale zatím se mi nepodařilo to vyřešit tak elegantně jako ty. Lidé mají hroznou potřebu si pořád o všem povídat a scházt se kvůli blbostem, ze kterých pak nic není. Tohle je strašné zejména v Evropě. Třeba Francouzi milují telefonní konference a diskuze o ničem. Pak chtějí nereálné termíny překladů a když jim říkám, tak přestaňme kecat o blbostech a pojďme překládat, tak se cítí hrozně dotčeni a že musí být kontrola, apod.
Nedávno jsme tu měli přejímací kontrolu z Francie a slečna měřila každý rozměr a sledovala zda je v toleranci. Musel jsem u toho být s ní a držet metr. Strávili jsme 3 dny měřením kontejneru s tím, že jsem u toho musel být (spolu se zástupci kontroly a výroby), ale za celý den jsem přeložil akorát věty "jdeme na oběd a je to dobrý". Tohle mě hrozně rozčiluje, a tak jsem na poradě potom říkal, zda má takováhle kontrola cenu – přeci mají od nás podepsaný měřící protokol a kontrolní knížku, kde jsou uvedeny naměřené hodnoty. Pokud by se ty hodnoty neshodovaly s požadavky, tak prostě budou výrobek reklamovat a je to. Na to se mi dostalo odpovědi, že armáda po nich chce přejímky a dvojí záznamy o kontrole a že to prostě takhle musí být.
Nakonec jako vždy jsem dostal 20 stránkový dokument zápisu k překladu do češtiny do druhého dne, protože všechno musí být samozřejmě podepsané ve dvojím jazykovém vyhotovení.
Takhle vypadá evropská klasika :). Já si ale nestěžuji, díky super papírování mám i super kšeft :).
Taky obdivuju Tvůj rozhled. Sice den má 24 hodin a noc, ale stejně nejde stihnout všechno.
Dám Vám radu, nedávejte nikam ON-LINE podporu přes ICQ – je to brána do pekel 🙂
No Johne pořádně jsi se rozepsal. Myslím, že jedna z nejdůležitějších vět byla : Moc se s tím ,,nesrat".
Vidím to na ostatních lidech, strašně řeší zbytečný a nepodstatný detaily a hrozně se tím zdržujou a za celý den vůbec nic neudělají. Člověk se musí umět rozhodovat a to velmi rychle. Spousta lidí se rozhodnutí bojí, ale ve finále je lepší se občas rozhodnout špatně než jenom tak přešlapovat a nerozhodnout vůbec.
S těmi schůzkami máš pravdu, jsou to žrouti času, spousta lidí pak jenom krafe o ničem a skutek utek. Navíc mě hrozně rozčiluje to omezení svobody být někde vázaný na nějakou hodinu, to nesnáším.
Nejdůležitější je sebrat odvahu, přestat si myslet, že všechno zvládnu nejlíp jenom já a přelít co nejvíc práce na zaměstnance. Hrozně se tím uvolní člověku ruce a pak si opravdu může dovolit užívat si více svůj čas a vyplňovat ho cestováním a koníčky. Já říkám, že nejlépe se peníze vydělávají na práci jiných lidí.
A hlavně nikdy nic neodkládat, když je třeba něco udělat, tak to udělám, zrovna tak jak říká John, zasednout, makat a nepřemýšlet nad tím jestli se do toho chce nebo ne. Ta úleva, když už je to hotovo za to myslím stojí.
A relax uprostřed dne je také důležitý. Na mě to padá vždy tak okolo 18.00, to pak vždycky sednu na kolo, najedu 20-30 km, dám si sprchu a mám pak znovu sílu pracovat třeba až do půlnoci.
Absolutní souhlas s posledním odstavcem! Věta “Podnikatele vetsinou mysli, ze by vsechno meli delat sami, protoze to delaji nejlepe.” by se někam měla vytesat 🙂 Protože, pokud je člověk takový “podnikatel”, tak se nejedná o nic jiného, než být opět zaměstnán. Tentokrát ve vlastní firmě…
To s těma schůzkama je fakt, že to je žrout času a obdivuju tě, že sis to takhle dokázal zařídit. Mně se to nedaří 🙂
Zkouším na sobě zrovna to zmiňované GTD a pozoruju, že toho stíhám víc a jsem nějak organizovanější. Ale pořád mám rezervy. Velké 😉
No koukám koukám, takže se od žádné metodiky GTD atd neodpichujes a proste se ridis vlastni intuici 😉 taky se to tak snazim delat, ale musim jeste zapracovat na tech prioritach, protoze prave obcas se zaseknu na nejake hlouposti na nekolik hodin.
Bez "Pracuji na cem se me chce pracovat." to podle mého názoru nejde. Na tomto principu stojí většina startupů 🙂
Nezlobte se, ze ted’ budu anonymni, ale mam k tomu duvod (nechci aby nekdo nasel v google me jmeno a pak prispevek spatne pochopil). Pred nekolika lety byla urcita pravdepodobnost, ze skoncim ve vazbe. Zadny zlocin jsem nespachal, ale vime jak policie a soudy funguje, ze. [Mimochodem, znam cloveka, co stravil ve vazbe rok … a pak jej pustili, protoze se nasel dukaz, ze TC nemohl spachat. A to v te vazbe byl pres *stiznosti* poskozenych, kteri tvrdili, ze to neudelal!!! Mam pocit, ze pri podnikani v nekterych oborech v CR je velka pravdepodobnost obdobneho prusvihu.] Ale to jsem odbocil. V dobe, kdy jsem ocekaval, ze jednoho dne by mohli zazvonit ve firme nebo doma a treba na pul roku me zavrit, jsem byl nejvykonnejsi. Proste jsem si uvedomoval, ze musim IHNED udelat vsechny veci pro to, aby firma mohla fungovat po dobu, nez me pravnik dostane ven. A resil jsem jednu vec za druhou, s neskutecnou efektivitou. Ani jsem nepotreboval spat, jak me pohanel adrenalin. Nakonec se nic nestalo.
Ale byla to dobra zkusenost, ve ktere jsem se naucil pracovat opravdu efektivne, a uvedomil jsem si jak se da zneuzit vazba (mimochodem, kdysi jsme meli klienta, ktery zastupoval ruzne pochybne existence “podnikatele mafianhy” a ten vzdy tvrdil, ze umi vazbu na kohokoliv a stoji to jen cca 100 000).
A jeste jedna vec. Pokud nemate nejake pravnicke eso, ale obycejneho advokata “z ulice”, doporucuji KAZDEMU, aby si nastudoval nekolik zakladnich zakonu: obcansky a obchodni zakonik, obcansky soudni rad, trestni rad, spravni rad. A to dopredu, pred tim, nez vznikne nejaky problem. Potom ve stresu uz je pozde.
Kazdy advokat se bude snazit udelat dojem jak tomu rozumi. Za svuj zivot jsem potkal 4 advokaty, ani jeden z nich nebyl schopen ale svoji praci vykonavat radne a dusledne. To, ze vam advokati budou neco tvrdit neznamena vubec nic. Vetsinou jenom bullshituji, nemaji zkusenosti. Zde nemluvim o nejake taktice soudniho sporu nebo obhajoby u trestniho, ale i o FORMALNICH procesnich ukonech. Clovek se i zde muze spolehnout jen a pouze na sebe. Vsem doporucuji udelat nejaky test advokata v oblasti prava, ve ktere se sami vyznate a advokat ji zrejme nebude vedet. Pokud si zacne neco vymyslet, je jasne, ze to asi nebude ten spravny zastupce.
wow to je odpoved aspon na jednu kapitolu do te tve knizky 🙂
velmi dobrá kniha, vůbec k tomuto tématu celkově je Time Management od prof. Grubera:) Jinak hezkej rozbor, především ten telefon, je fakt, že tohle je dost subjektivní, někdo bez toho telefonu nemůže podnikat. Závidím tedy těm, kteří, jako ty, můžou:))
Jsem dár, že nejsem sám, kdo si posílá mejly 🙂 Jen s tím vstáváním bez budíku to vždy nejde… malé děti nemají vypínač.
to Gate : k tvé super radě ještě malý dovětek:
taky Skype je stejná brána “do pekel” – lidi mají neuvěřitelnou schopnost prokecat hodiny, když je to “zadarmo” …
Tento prispevek jsem zatim stihnul jen kratce prolitnout, ale i tak vidim, ze John mozna nevedomky dodrzuje hned nekolik principu, co nas ucili pri kratkem vyletu do managementu na skole. Teorie 80:20, delegovani, dodrzovani biologickych cyklu.
John, presne o toto iste sa snazim aj ja. Vsetko si zorganizovat, delegovat pravomoci a s nicim nestracat cas, ale je tu jeden problem, a to su ludia – zamestnanci. Je velmi tazke najst zodpovednych a slusnych ludi, ktorym sa chce robit. Preto ti gratulujem, ze takychto ludi mas a ze sa na nich mozes spolahnut.
Je to hodne tezke to uznavam. Ale chce to hledat. Lidi kteri nevyhovuji co nejdrive vyhodit a najit ty spravne.
S ničím se neštvat je důležité. Člověk se může v něčem nimrat, a pak mu nakonec uteče celek.
A když je třeba udělat něco nepříjemného, tak se mi osvědčilo "vypnout mozek" a udělat to.
Napadlo mě, že jsi jistě musel dospět k tomu, že nechceš žádné schůzky po tom, co jsi dělal realitního makléře. To byl jistě extrém, kde jsi musel čekat na klienty a možná tě to štvalo, a to byl impuls pro to, že sis řekl, že si to v budoucnu zařídíš jinak, aby jsi byl "volný". Je má spekulace správná?
Nestihl jsem tim procesem poradne projit. Sice jsem mel agentskou licenci, ale v podstate jsem jen generoval business pro ostatni agenty a bral provize. Marketing, SEO, leads generation byla moje silna stranka. Slaba stranka by bylo jit a prodavat domy. Zkusil jsem to jednou s jednemi znamymi. Jeden den jsem jim ukazal par domu a kompletne me to preslo.
No ja jsem se rozhodl zkusit delat maklere abych se do toho trosku dostal a prokoukl jak to vlastne funguje, doufam, ze se mi tento mesic podari zacit.
Predpokladam, ze budu schopen schuzky rozumne rozmistit v case aby to nezralo moc casu, nerad bych tomu venoval vice nez 1 den v tydnu, ale uvidime.
V USA je to tak, ze kdo pracuje part-time je vetsinou neuspesny… kdo chce byt uspesny jako makles tak maka naplno… 7 dnu v tydnu… pondeli az patek jsou normlani pracovni dny a v sobotu/nedeli se dela nejvice obchodu. Takze neni sance na obchodniku. Je to jedno z nejtvrdsich podnikani/praci co jsem kdy videl.
Díky za super článek. Klobouk dolů!S dovolením doplním, že kromě mailu a Basecampu ještě používám time tracking software. Pomáhá mi lépe se soustředit a koncentrovat na konkrétní úkol. Používám českou appku primaERP . Na trhu se těch aplikací ale poslední dobou objevilo hrozně moc, takže si každý může najít to svoje. Ze zahraničních ještě třeba existuje Toggl nebo Harvest.