Kdyz jsem prijel do Ameriky tak jsem mel pocit, ze americani strasne utraci penize za blbosti. A myslel jsem si, ze cesi jsou velmi opatrni a setrivi. Proste jsem si myslel, ze mame mnohem lepsi financni disciplinu. Ze cesi jsou opatrnejsi a dokazou lepe ekonomicky hospodarit. Ted po 7 letech v USA se na to divam trosku jinak.

To ze americani utraci casto za blbosti to porad zustava. Ale na druhou stranu americani jsou zvykly se o sebe postarat.

Nespolehat na stat, vladu, duchody, podporu v nezamestnanosti nebo rodinu. Proste kazdy se musi postarat sam o sebe. Rodina, ktera by mohla teoreticky pomoci je casto velmi daleko. V USA je obvykle se stehovat (casto a daleko) za praci. A kdyz se clovek dostane do problemu tak nema zadne blizsi kontakty na ktere by se mohl spolehnout. To stejne plati o duchodu. Produktivni cas zivota se venuje vydelani dostatku penez na duchod. Proste kazdy to vi, ze dokud muze pracovat (je zdravy a ma energii) tak se musi postart i o budoucnost. Nesmi se jen vydelat na okamzity zivot. Temer kazdy clovek se snazi investovat (nebo alespon kazdy clovek ktery neni uplne na min. mzde). At uz v ramci investovani do akcii, mutual funds, nemovitosti, pripojisteni k duchodu 401(k), apod.

Tyto zavery si dovoluji delat na zaklade me zkusenosti s prodejem nemovitosti. Mel jsem sanci nahlednout do osobnich financi stovek americkych rodin. V ramci ziskani pujcky kazdy kupujici musi prokazat co vlastni. A kazdy se snazi neco delat. Nekomu se to dari lepe jinemu hure.

I na me padl pocit odpovednosti a snazim se maximalne zabezpecit do budoucnosti. Kdyby se cokoliv stalo a nemohl bych pracovat tak chci vedet, ze muzu mit stejny zivotni styl jako kdyz pracuji. Chci vedet, ze i kdybych byl hodne nemocny, ze nebudu muset premyslet kde sehnat penize nebo jak zacit setrit. Chci vedet, ze jsem maximalne zabezpeceny na zivot a i kdyz cokoliv zkrachuje (trh z akciemi, trh z nemovitostmi, apod.), ze jsem porad dostatecne zajisteny. Proste nejde o to mit dostatek, ale mit vice nez dostatek. Nejlepe trojnasobne rezervy.

Taky mam pocit, ze mam starosti z veci, na ktere lidi v CR temer nemysli. Proste jakoby v CR existoval vetsi jistota, ze dokud je na jidlo tak se nic nedeje a vse se nejak vyresi. Mozna to lidem pripada az zbytecne se takto strachovat. Ale tady v USA proste vim, ze se muzu spolehat pouze na sebe. Funguje to tady jinak a prinasi to i vyhody. Cim vice jsem financne zabezpecen tim padem mam vetsi svobodu. Muzu kdykoliv zmenit profesi, muzu se prestehovat kde chci bydlet, muzu kdykoliv prestat pracovat, muzu delat co chci delat misto toho co nejvice vydela nebo co umim.

Amerika je ted v ekonomicke krizi, ale presto to prinasi pozitiva. Treba takovy problem jako nezamestnanost. V Kalifornii stoupla nezamestnanost na 7.7%. Coz je asi problem pro spoustu lidi, ale pro me jako zamestnavatele to vubec neni spatne. Kdyz dam inzerat na to, ze hledam zamestnance tak se mi hlasi mnohem vice lidi. Nejde jenom o to, ze se hlasi vice lidi, ale vidim mnohem kvalifikovanejsi zajemce o praci. Proste je to radost delat pohovory.

V dobach kdy ekonomika slape a nezamestnanost je mala tak to je hodne frustrujici. Udelam pohovory. Z dvaceti lidi si vyberu tri nejlepsi. Kdyz jim zavolam tak dva mi reknou, ze si uz nasli jinou praci a lepe placenou. A toho posledniho ktereho najmu mi pak za dva tydny odejde (v dobe kdy prosel treninkem), ze dostal lepsi nabidku.

Ted je to obracene. Vyberu si tri nejlepsi lidi. Jednoho zamestnam. Za tyden vidim, ze to neni uplne idealni a ti druzi dva stale jeste nenasli zadnou praci a jsou ochotni okamzite pracovat.

Nerad vyhazuji zamestnance. Ale to asi nerad dela kazdy. Nastanou okamziky kdy po vyhozeni zamestnance to je obrovska uleva. Zrovna dneska mam tento pocit ulevy skoro az euforie.

Zamestnal jsem jednu pani. Na pohovoru si sebevedome stezovala, ze v kazde praci se nudila, protoze tam nebylo dostatek prace. Ze je strasne rychla a strasne dobra.

U me ve firme zacala delat praci po cloveku u ktereho jsem vedel, ze se docela flakal. Byl to student a neslo ho moc buzerovat, protoze jsem vedel, ze pujde zpet do skoly. Takze i ta buzerace mela minimalni efekt. Tento student stravil spoustu casu tim, ze mel otevreny Facebook nebo chat na gmailu a neustale komunikoval se spoustou svych znamych. Cim vice se blizil termin ukonceni brigady tim vice travil casu na chatu nez resenim veci v praci. Kdykoliv jsem prisel k jeho pocitaci tak dokazal komunikovat s dalsimi tremi lidmi o blbostech.

Takze jsem s nadeji cekal, ze nova pani bude praci perfektne zvladat. Tim, ze vyuzije pracovni dobu pouze k praci to bude lepe fungovat. Problem bylo, ze stejnou praci pomalu nestihala delat. To by mne ani tak nevadilo (lidi se muzou zlepsit jak si na praci zvyknout). Problem bylo, ze delala chyby. A to chyby, ktere stoji firmu penize a hlavne moje nervy. Dokazala udelat stejny pocet chyb za tyden co jiny clovek za tri mesice. Neni nic horsiho nez se snazit vysvetlovat zakaznikum proc byla udelana nejaka chyba. Jsou to nervy a je tezke to resit. Takze uz jsem to nevydrzel a vyhodil ji.

Hned jak jsem to udelal jsem najednou zazil tak nadherny pocit ulevy. Uz se nemusim strachovat kde co udelala spatne a travit hodiny casu kontrolou. Citim jak se do me vliva energie. Dokonce ta energie je videt i na ostatnich zamestnancich. Funguje to naprosto zazracne… a vsechno je super.