Někdy si říkám, že jsme ve špatném byznysu. Sítě na battery storage se staví podobně jako sítě na bitcoin (baterie jsou také v kontejnerech, že to vypadá skoro identicky).

Ale rozdíl:

1. Banky financují bateriové projekty a rády. Oproti bitcoinu, kvůli kterému vám klidně zavřou účet.
2. Před 2 roky byl v USA schválen zákon Inflation Reduction Act (s inflací to nemá nic společného – v podstatě je to gold rush na “green deal” projekty). Různé dotace, velké daňové kredity na soláry a baterie.
3. V reálu to znamená, že při využití financování od banky, investor investuje třeba $1M a hned první rok dostane $1.5M zpět prostřednictvím daňových kreditů.

Elektrická síť také výrazně podporuje. V Ercotu (TX) se údajně platí $125k ročně na každý 1 MW baterie (jen za to, že stojí v pohotovosti, kdyby je síť potřebovala, a ve většině případů je ani nepotřebuje). Navíc majitelé baterií prováděli arbitrážní obchody… a to kolikrát tak nezodpovědně, že si baterii kompletně vybili a nemohli pak ani síť udržet, když k tomu byli vyzváni. To se již zpřísnilo novými pravidly viz článek.

Prostě brutální GOLD RUSH versus bitcoin těžení, kde neustále čelíme zvyšování obtížnosti sítě, řešíme různé technické problémy, řešíme nekvalitní hardware, který je za chvíli potřeba upgradovat. Nemožností cokoliv financovat a žádnými daňovými kredity (i když té síti pomáháme regulovat úplně stejně jako více jak ty baterie). Můžeme vypnout na dlouhou dobu (baterie takovou kapacitu nemají).

Do toho těžení se asi fakt pouští hlavně idealisté. Ale finančně je na tom mnohem lépe, kdo jede podle mainstream proudu, využije všechny ty výhody politického klimatu na podporu soláru a baterií. Mě tohle vůbec nedošlo, když ten zákon schválili, protože ty různé dotace nemám moc rád. Ale někdy říkám jestli si to nedělám moc těžké. A přemýšlím, jak to pojmut do budoucnosti. Jestli někde taky nějakou baterii přidáme do mixu minimálně na to si v tom omýt nohy a získat tu praktickou zkušenost. Je to stejná arbitráž s energií, jak vlastně děláme v miningu.

V životě každého podnikatele přichází moment, kdy si musí položit otázku: Jak vážně to s podnikáním myslím? Není to jen o počtu odpracovaných hodin nebo o balancování mezi pracovním a soukromým životem. Jde o to, kolik ze sebe jste ochotni do svého podniku vložit. A pravda je, že pokud chcete něco dělat pořádně, nelze to dělat jen napůl nebo na part-time.

Ve světě podnikání jsou detaily a plný fokus klíčové. Každý drobný krok, každé rozhodnutí, které uděláte, může ovlivnit konečný úspěch nebo neúspěch vašeho podniku. To znamená, že musíte být neustále ve střehu, připraveni se věnovat každému detailu s maximálním nasazením. Tento druh zapojení vyžaduje mentalitu, kterou mnoho lidí, zvyklých na korporátní prostředí, prostě nepochopí.

V korporátním světě může být často lepší nečinit žádné rozhodnutí, než riskovat chybu. Ale v podnikání? Odkládání rozhodnutí, neschopnost jednat rychle, může vaši firmu stát nejen ztracené příležitosti, ale může způsobit i reálné, hmatatelné škody. Urgence a schopnost rychle se rozhodovat, často s neúplnými informacemi, je jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou musí podnikatel zvládnout.

To neznamená, že musíte pracovat bez přestávky nebo ignorovat své osobní potřeby. Ale znamená to, že když pracujete, váš fokus musí být stoprocentní. Nemůžete si dovolit být myšlenkami jinde nebo dělat kompromisy, které by mohly ohrozit kvalitu vašeho produktu nebo služby. Vaše podnikání je odrazem vás samotných – a pokud do něj nedáte všechno, co můžete, projeví se to.

Přechod z korporátního mindsetu na podnikatelský není snadný. Vyžaduje to změnu v tom, jak přistupujete k práci, jak hodnotíte rizika a jak rychle se dokážete přizpůsobit. Ale pro ty, kteří jsou ochotni přijmout tuto výzvu a zasvětit se svému podnikání s celým svým srdcem a myslí, je potenciál pro skutečný úspěch neomezený.

V podnikání, stejně jako v životě, dostanete zpět to, co do toho vložíte. A pro ty, kteří jsou ochotni vložit do svých snů vše, je odměna nejen v podobě finančního úspěchu, ale i v osobním uspokojení z práce, která má skutečný smysl a dopad.

Nechal jsem AI napsat clanek. Zadani bylo, ze to ma byt v mem stylu a napsal jsem i body hlavni myslenky. Co na to rikate? Umi hacky a carky, to je dobre ne? 🙂 Ale i tak za me dobre, jak to dokazalo napsat na zaklade par vet. Lepsi job nez bych udelal sam.

Jak jsem nedavno nastvivil Prahu tak jsem u Vojty udelal docela dlouhy rozhovor, kde jsem sel do hloubky jak o minulych zkusenostech s podnikanim tak i ruznych investicnich failech.

Plna verze je na Patreonu u Vojty!

Byl jsem jen velmi kratce v Praze, kam jsem priletel na letiste. Stihl se udelat sraz komunity ohledne tezeni bitcoinu. Pak jeste rozhovor s Vojtou Zizkou, ten vyjde v lednu.

Chtel jsem jeste udelat maly sraz pro tento blog, ale je to narocne s organizaci najit prostor. Kdyz jsem posilal nejake poptavky uz pred dvema tydny tak mi nikdo neodpovidal zpet. Priste se toho musi chytnout nekdo dalsi a pomoci mit, at si ten sraz udelame!

Jinak si vychutnavam vanocni atmosfery a schuzkami s lidmi. Libi se mi, jak je CR mala zeme, ze to jde resit hodne spontanne a rychle. Treba si zavolat a zjistit, ze se pohybujeme kousek od sebe a skocit na kafe. Tohle ma svoje kouzlo a v USA to tak kvuli obrovskym vzdalenostem neni. Ma to svoje kouzlo delat hodne veci “face to face”. Bud jsem stara skola, ale mam pocit, ze se vse da domlouvat mnohem lepe.

Pro nekoho kdo uz ma trosku vydelano a chce zazit velkolepe a luxusni safari tak davam tip. Je to cestovka zamerena jen na Afriku pro top klientelu, od hollyvoodshych hvezd po lidi jako treba ja:-). A delaji jednou za rok velkoklepe safari s privatnim jetem od Emirates pro malou skupinu deseti lidi, ktere zvladne hned nekolik destinaci (Victoria Falls, Zimbabwe, Gorily v Rwande, Okavango Delta v Botswane a Great migration v Kenya). Nastivili jsme mista kam nevedou silnice. Bez helikoptery nebo maleho letadla se tam neda dostat. Pro me asi nejsilnejsi zazitek bylo setkani s gorilama.

Jen mala ukazka meho vlastniho videa z Botswany co jsem si jen rychle nafilmoval na mobilu. Rano zacalo dramaticky protoze skupina lvu se prochazela primo v campu. Pak jsme s nimi stravili pul dne a videli jak lovi. Ono doopravdy video ukaze vice nez spousta slov.

Cestovka je Roar Africa. Majitelka vyrustala v Zimbabwe. Prijela do Ameriky v podstate ve stejne dobe jako ja a pak hledala jakou najit praci pro sveho tatinka v Jihoafricke republice. A tak to zacalo. Dnes to je doopravdy absolutni top co se tyka cestovani do Afriky. Z majitelky cestovky se po prvnim vyletu stala vyborna kamaradka. Rad dam osobni intro a sdelim vice informaci co ocekavat (levne to ale neni).