Category Archives: Osobni zkusenosti & zivot

Co pro me znamena veta: Nemam cas

Nemam cas znamena, ze na neco NECHCI mit cas. Podle svych priorit mam pocit, ze to neni zas tak dulezite tak na to nemam cas. Takze kdyz reknu, ze na neco nemam cas, tak nejsem presvedcen, ze to je pro me nezbytne dulezite.

Rict, ze nemam cas neni dobra vymluva. Kazdy ma 100% kontrolu nad svym casem. Je to vzdy rozhodnuti cloveka jak si zaridil zivot, aby mel cas na to na co ho chce mit. Je to drsne to takto rici, ale je to jediny zpusob jak neco zmenit. Schopnost priznat si pravdu a ze kazdy ma moc ve vlastnich rukach neco se svym zivotem delat. Hodne casto to neni snadne. Ale vzdy se da vsechno zaridit. Treba ne okamzite. Ale jde to.

Kdyz mi stejnou vetu rekne nekdo jiny tak to chapu uplne stejne. Je to kazdeho rozhodnuti cemu chce svuj venovat cas.

  • Nemam cas na sport.
  • Nemam cas na nejaky projekt
  • Nemam cas na odpocinek.
  • Nemam cas na uceni se neceho noveho.

Samozrejme ja to taky rikam. Ale v skrytu duse vim, ze se mi proste nechce. Vim, ze vsechno ma svoji cenu. Bylo by fantasticke se treba naucit nekolik dalsich jazyku (chtel bych mluvit Spaneslky, Italsky, Nemecky a Japonsky). Ale kdybych SKUTECNE chtel, tak bych do toho musel dat obrovske mnozstvi casu. Ale zas tak moc se me nechce, takze proto nic nedelam. Ale vim jak toje. Uvedomuji si cemu davam priority.

Mozna si rikate, ze tady pisu blbosti. Ale skutecne si myslim, ze je hodne dulezite videt ten rozdil. Bud bezmyslenkovite na cokoliv odpovim, ze nemam cas. Nebo se zamyslim jestli skutecne neco chci nebo nechci. Kdyz chci tak si na to ten cas udelam. Kdyz nechci tak se tim vubec netrapim a necham to byt. Ale vim, ze mam kontrolu nad svym casem. Ze jde jen ciste o me priority cemu ho venuji a co je pro me skutecne dulezite. Kdyz neco dulezite je, tak nehledam vymluvy a udelam to.

Nejvetsi konkurencni vyhoda

Kdyby se me nekdo zeptal co povazuji za nejvetsi konkurencni vyhodu tak je to CAS.

Kdyz nejaka firma zacne s velkym casovym predstihem tak je velmi tezke ji dohnat. Samozrejme za predpokladu, ze delaji vse dobre. Pak je tezke je dohnat i kdyby bylo k dispozici velke mnozstvi penez.

Cas taky znamena zkusenosti. Clovek je schopen se naucit limitovane mnozstvi v urcitem case. Cim vice casu ma tim lepe se zkusenosti zaziji a o to vice urcite oblasti rozumi. Hodne problemu potrebuje hodne casu nez se vyresi. Kdyz se na ne nalije obrovske mnozstvi penez tak to neznamena okamzite nalezeni dobreho reseni. Naopak kdyz se necemu da hodne casu tak ani neni potreba tolik penez. Cas je proste nejdulezitejsi.

Nechci rict, ze se neda konkurovat firmam, ktere jsou jiz zabehle. Ano, da se zacit s novou firmou a dohnat je. Nebo je i prerust. Ale vyzaduje to delat ten business o dost lepe. A hlavne jinak. Nestaci jen kopirovat leadera na trhu. Musi se vymyslet jak delat stejne podnikani jinak a lepe. A ten rozdil musi byt vyrazny. Nestaci neco nabidnout o trosku levneji a myslet si, ze to udela obrovsky rozdil. Vetsinou jen nabidnuti levnejsi ceny nepomuze. Musi se vymyslet neco mnohem lepsiho. Tak aby zakaznici byli skutecne nadseni o kolik je ta vase sluzba nebo produkt lepsi.

Vyhrozujici zakaznici

Kolega mi poslal email s nejakym problemem od zakaznika:

Tohle ti fakt predam, ja bych u te zenske nevydrzel s nervy. Hlavne to jak vyhrozuje. Vubec mam pocit, ze Cesi kdyz se chteji na necem domluvit tak vyhrozuji v domeni, ze tak ziskaji lepsi podminky 🙁

Doopravdy je to rozdil v jednani mezi zakazniky v USA a CR. Amecane nejdrive jdou po dobrem. Jsou nauceni, ze takto se dosahne nejvice. V klidu a po dobrem. Idealne vas jeste pochvali jak perfektni sluzby nabizite a jak jsou spokojeni. Jen po vas chteji, abyste jim pomohl vyresit nejaky problem.

Dokonce se vetsina problemu i takto vyresi. Je to zaklad psychologie. Lide radi pomuzou lidem, kteri jsou na ne slusni. Alespon ja to tak taky mam. Kdyz je na me nekdo hodny tak jsem taky hodny zpet.

Kdyz na me nekdo zacne okamzite rvat a vyhrozovat tak moc pomahat chut nemam. A to stejne vidim na mych zamestnancich. Funguje to tak skoro u kazdeho. Malokdy je vsechno cernobile. A hodne problemu jsou jen nedorozumeni, ktere se daji vyjasnit (nebo najit reseni).

Nejhorsi je, kdyz nejaky zakaznik takto vyhrozuje a vubec nema pravdu.

Nerikam, ze se to v Americe nestava. Taky se to stava, ale ne tak casto. V CR jakoby si skukecne nekteri lidi mysleli, ze takto dosahnou vice. Ale nemyslim si, ze by to fungovalo.

Jednoducha reseni, ktera se nedaji zverejnovat

Hodne problemu nebo situaci ma velmi jednoduche reseni. Nekdy staci opravdu strasne malo a clovek dosahne sveho cile. A to dokonce v situacich, ktere vypadaji, ze jsou strasne slozite.

Jenze ma to hacek. Kdyz bych o tom reseni treba tady na blogu verejne napsal, tak se to pokazi a prestane to fungovat. Najde se vzdycky dost idiotu, kteri si informaci vezmou a nejak ji zneuziji (nebo blbym zpusobem vyuziji). Nebo i staci, ze o necem vi hodne lidi tak to prestane fungovat.

Nekdy mam chut neco napsat, kdyz vidim jak nekdo o necem pochybuje. Mam hroznou chut rict… Hele, staci takhle malo a uvidis, ze to funguje. Jenze vim, ze kdyz to zverejnim tak tu moznost zlikviduji.

Kazdy si musi najit svou cestu. Je potreba neustale zkouset a zjistovat co nejlepe funguje. A pak si najit svuj unikatni zpusob jak vse delat. Radit se v tom moc neda. Kdyz se me nekdo pta na reseni ruznych problemu nebo nazor jestli si myslim, ze neco bude fungovat tak muzu rict jen, ze on sam je klicem k reseni.

Podnikani jako tovarna na penize

Kdyz jsem drive zacinal ruzna podnikani tak jsem si myslel, ze je potreba neustale premyslet jak firmu co nejvice rust. Vydelane penize jsem znovu investoval. Porad jsem premyslel jak ziskat vice zakazniku, jaky marketing delat, jake nove pomucky koupit (pocitace, vybaveni, apod.). Kdyz jsem mel stesti a ziskal dobre zakazky tak jsem vsechny vydelane penize znovu investoval do rustu. Moc jsem nesetril, protoze jsem mel pocit, ze zpusob jak to delam je nejlepsi zpusob jak podnikat. Hodne casto jsem investoval zbytecne. A doslova vyhazoval penize z okna. Mel jsem totiz v hlave pocit, ze to je spravny zpusob jak to ma byt.

Porad jsem nejak doufal, ze se neco obrati. Ze nastane nejaka obrovska zmena, ktera me umozni vydelat obrovske mnozstvi penez najednou. Bud, ze firma strasne vyroste, najde nejaky investor nebo ze firmu prodam.

Proto jsem casto utracel zbytecne. Delal jsem ne vzdy dobra rozhodnoti. Mel jsem v hlave cile, kterymi jsem to moje jednani omlouval.

Kdyz jsem prijel do Las Vegas na konci roku 2001 tak jsem to zkusil delat jinak. Zacinal jsem s malo penezmi. A mel jsem hruzu z toho, ze kdyz neuspeju tak se budu vracet do CR bez penez a bydlet s manzelkou u jejich rodicu:-). V USA byla v roce 2001 zrovna ekonomicka recese. Vse co melo souvislost se softwarem a Internetem (coz byl tehdy muj obor) bylo v uplne depresi. Tohle vsechno prispelo k me extremni opatrnosti. I kdyz jsem zacinal v uplne novych oborech tak jsem hned od zacatku chtel z firem dostat co nejvice penez. Do podnikani jsem investoval jen minimum. Jen to naprosto nezbytne. Nad kazdym nakladem jsem premyslel. A delal jsem to az skoro do extremu. Cekal jsem na to, az firma vydela $100, abych do ni investoval $20 (treba za placeny hosting misto free hostingu zdarma). Pracoval jsem z domu, abych usetril naklady. Malou kancelar za 400 dolaru mesicne jsem pronajmul az kdyz firma vydelavala mesicne 3-4 tisice dolaru. A to jsem mel jeste pocit, ze riskuji. Ze tech 400 dolaru je dost velky naklad. Byl jsem az paranoidni v tom, jak jsem cekal co se vsechno muze pokazit. A premyslel jsem neustale jak co nejvice usetrit ve firme a minimalizovat rizika. Kdyz jsem koupil prvni kancelar tak jsem jen pracoval na tom at splatim pujcky at mam mininalni mesicni naklady. Kdyz jsem mel pocit, ze muj cas neprinese dostatecna vylepseni v prinosu penez tak jsem radeji venoval cas rozjeti neceho noveho. Porad jsem premyslel co se muze pokazit a co budu delat kdyz se to stanu. Chtel jsem byt na vse pripraveny. Ja vim, ze jsem uz o techto zacatcich psal. Ale tady se zameruji na jiny pohled. Proste na tu zmenu mysleni jak k podnikani pristupovat.

Podnikani nebylo najednou zpusob jak vybudovat nejaky sen, ktery zmeni muj zivot nekdy v budoucnu, protoze vydelam moc penez. Nebyla to sazka v pokeru (all in), kde bych venoval vsechny penize a cas jedne veci a cekal na obrovskou vyhru. Podnikani muselo byt zpusobem jak vydelavat penize okamzite a dlouhodobe. Tak aby mne mohlo okamzite zivit, umoznit setrit na horsi casy a investovat , abych se zabezpecil i kdyby se prestalo jednou darit. Cilem bylo aby vetsina penez mohla jit mimo firmu a nemuselo se vse investoval do firmy. Proste podnikani se muselo stat tovarnou na penize. A to hned. Bud neco zacne vydelavat hned s moji min. investici (kdy vse udelam narychlo a nedokonale). Nebo to nestoji ani za to vice rozvijet a vylepsovat. A kdyz to zacne vydelavat tak se penize nejenom pouziji na rozvoj, ale hlavne na investice. Podnikani se musi stat zpusobem, ktery me pomuze nejrychleji se maximalne zabezpecit. Bez toho abych cekal na nejaky zazrak. Musi to tak fungovat nejlepe hned s minimalnim rizikem. Kdyz by to tak nemelo fungovat, tak radeji vymyslim jine podnikani. Proste jasna pravidla ze kterych nejsem ochotny uhnout ani o pid. Zadne vymluvy, ze se to jednou zlepsi. Zadna velka rizika. Proste vymyslet co nejjednodussi zpusob, ktery bude fungovat.

Nerikam, ze to kazdy musi delat presne jak ja. Ja jsem sel skutecne do extremu. Ale jako zpusob mysleni to doporucuji.