Jak si myslim, ze by se mela budovat kariera

Obdobi od 20-30 let

Tohle je obdobi kdy se ucite. Vite celkem prd. I kdyz si sami o sobe myslite, ze ne. Pripada vam, ze ostatni to kolem vas delaji spatne. A vite jak to delat nejlepe. Ale kdyz dostanete sanci tak zjistite, ze tak zazracne schopnosti stejne nemate a velke prachy neni zas tak snadne vydelat. Tohle je obdobi, kdybyste se meli maximalne snazit se jen ucit (ziskavat zkusenosti). Nemit fokus na vydelavani penez. Ale ciste jen na uceni. Cim vice zkusenosti nasbirate tim lepe. Vyzkousejte ruzne prace. Jedte do zahranici. V kazde praci zustante jen dokud vite, ze se porad neco ucite. Kdyz se neucite tak praci zmente. Tohle je skutecne obdobi, kdy se musite naucit a nasbirat zkusenosti. Nepromarnete ho!

Obdobi 30-40 let.

Kolem te tricitky zacnete zuzitkovavat nasbirane zkusenosti. Tohle je obdobi, kdy zacinate vydelavat vetsi penize. Zacne to jit snadneji. To co jste zjistili v predchozich deseti letech zacne najednou davat smysl. Uz to neni moc tapani. Mate jeste hodne energie neco dokazat, ale take rozvahu a zkusenosti. Perfektni souhra na to skutecne zacit budovat svou karieru. Tohle je obdobi na vydelavani penez. Kdyz to budete delat chytre tak se v techto deseti letech zabezpecite. Je to nejvice produktivni obdobi.

Obdobi 40-50 let.

Energie na to se honit za penezma vas uz asi kompletne prejde. Chce se vam pracovat uz jen chytre. A snad jste v predchozich letech nezahaleli. Protoze jestli ted chcete teprve delat nejake zasadni zmeny v kariere po letech zahaleni tak uz je skoro pozde. V tomto obdobi skutecne musite mit vse postaveno na plodech sve prace z predchozich let. Musite mit nasbirane zkusenosti i byt zajisteni, abyste komfortne mohli budovat karieru. Uz pracujete hlavne chytre. Idealne jste v situaci, ze si vybirate ksefty nebo praci podle toho co vas bavi, protoze uz nemusite drit nebo za kazdou cenu prokazovat co umite. Z hlediska penez za mnohem mene prace vydelate mnohonasobne vice nez v predhozich deseti letech. Je to tim zazemim i zkusenostmi. Kdo nezahalel, tak si toto obdobi velmi uziva. Takze i kdyz uz tolik nemakate tak vydelat penize jde neumerne snadneji nez drive.

A dal… to jeste nevim… 🙂 Nedavno me bylo 40. Jsem na zacatku toho posledniho obdobi.:-D

Nerikam, ze tohle musi platit pro kazdeho. Ale mam pocit, ze to dava smysl. Kdyz jsem zacinal kolem dvaceti tak jsem hodne chtel vydelavat penize. A bylo by dobry, aby mi nekdo tehdy rekl, ze to je hlavne o sbirani zkusenosti. Ono ja jsem totiz neco vydelal ale stejne rychle prodelal. Od tricitky jsem byl rozvaznejsi a podle toho to fungovalo. Takze si rikam, ze tento navod (mapa) docela dva smysl pro nekoho kdo premysli nad svym zivotem. A taky varovanim abyste nebyli nejakym zoufalcem co se ve ctyriceti najednou snazi zacit vydelat penize a predtim cely zivot uplne promarnil. To pak jde taky tezko. Takze proto jsem to napsal.

Jestli jste ted v tom veku od 20-30 let tak verte, ze na vsem co se ted naucite budete stavet po zbytek zivota. Je to skutecne nejvice klicove obdobi. Kazdy den premyslejte jestli marnite cas nebo se ucite neco noveho. A cim vice se dokazate naucit a nasbirat novych zkusenosti tim lepe. A kdyz to tak budete delat tak cim budete starsi tim to pujde vsechno mnohnasobne lehceji.

Spread the love

60 thoughts on “Jak si myslim, ze by se mela budovat kariera

  1. Docela při čtení­ tvého blogu a zvlášť tohoto pří­spěvku přemýšlí­m, co jako student vyšší­ho roční­ku medicí­ny, jaké si naplánovat dlouhodobé plány… Asi se učit a učit, ale kam to táhnout v dlouhodobém horizontu dál, pořád moc netuší­m.

    1. Mimo učení­ je vhodné snažit se být – neví­m jak bych to přesně nazval – kamarádský, pomáhají­cí­ , spolehlivý , pozorný – prostě fajn člověk. Na škole máš unikátní­ možnost poznat druhé a vytvořit si osobní­ vazby, přátelství­, známosti. Tyhle lidi ti pak v těch 30-40 dokážou pomoct – na tak náročné škole bude vždy část lidí­ patřit pak v tomto věku mezi špičky tvého oboru.
      Když to zvládneš i na mezinárodní­ úrovni (znalost jazyků je nezbytná) budeš mí­t později dveře ledakde otevřené a bude jedno kam se vrtneš. Někdo to nazývá networking.

      1. Tak tento pristup se vyplaci vsude. Nikdy nevis kdo ti jak bude moci pomoci zpet.. nebo jinak vratit. Souhlas! A ty ses toho prikladem!!!:-)

    2. Já bych to co pí­še John nebral jako dogma. Existuje spousta úspěšných lidí­, kteří­ změnili kariéru po čtyřicí­tce nebo padesátce – viz. třeba Michal Horáček, který vystudoval antropologii když mu bylo přes 50. Důležité je aby člověk měl rád svou práci a nemařil energii něčí­m co ho nebaví­.Proto bych ti doporučil učit se a nají­t si v medicí­ně něco co tě baví­ a tomu se věnovat. Na dlouhodobé plánování­ bych se vykašlal a hned po škole bych šel dělat na chví­li do zahraničí­ (Německo, Velká Británie), kde je doktorů nedostatek a váží­ si jich. Tam zí­skáš další­ zkušenosti, a pak uvidí­š. Mimochodem, na které lékařské fakultě studuješ?

      1. nutno podotknout, že pan Horáček v té době už měl dvě miliardy korun za prodej fortuny a – jak bylo ve znělce dne d o Ivanu Pilném – dělá už jen to, co ho baví­ 😀

      2. Zahraničí­ po škole každopádně padá v úvah. Jsem v Motole. Stejně mně ale stále přijde, že doktořina má ve většině oborů poměrně omezené množství­ “vydělatelných” peněz – na druhou stranu jsem s tí­mto vesměs počí­tal. Začí­t pak zabí­hat do další­ch věcí­ je trochu dvojsečné, času není­ mnoho nazbyt a pokud člověk chce být dobrý mezi ostatní­mi, musí­ opravdu maximum věnovat práci a studiu.

        1. Nevidel bych to tak pesimisticky… casto jsem delal neco co mi k vydelavani penez moc nedavalo smysl.. a pozdeji jsem to dokazal velmi vyuzit.

        2. Motol je dobrá škola. Já jsem na 3.LF ve druháku:). S těmi vydělatelnými penězi bych to neviděl tak černě. Podí­vej třeba na: http://www.webmd.com/ – pí­šou kvalitní­ informace o medicí­ně pro široké masy lidí­ a jsem si jistý, že to vydělává desí­tky milií³nů dolarů ročně. Proč neudělat něco podobného v oboru, který si vybereš? Není­ to o tom “léčit přes internet”, ale dát lidem informace, které jim v ordinaci jako doktor nemáš čas sdělit. A ještě na tom můžeš vydělat. U nás v Čechách něco podobného dělá třeba http://www.vitalion.cz. Nebo se podí­vej na profesora Pavla Koláře od vás? Založil Centrum pohybové medicí­ny, kde může lidem pomáhat podle svých představ. Zcela určitě ho to slušně uživí­. Být tebou tak bych teď nad budoucností­ moc nepřemýšlel, ale snažil bych se dodělat školu, a časem z toho něco vyplyne. Možností­ je opravdu celá řada a pokud se budeš jen trochu snažit tak pení­ze určitě vyděláš. Ať dáš všechny zkoušky a ať se ti daří­.

    1. Nemyslí­m si, že by ve 40 bylo pro chlapa pozdě. Pro ženu je to složitější­, přeci jenom to není­ biologicky optimální­ věk. Ale také to jde.
      Je pravda, že mnoho z nás to mělo složitější­. Pokud měl někdo, jako třeba já, dí­tě ve 20, musí­ vynechat tu fázi učení­ se, změny zaměstnání­ atd a hrát ví­c na jistotu. Nemyslí­m si, že je to až tak velká překážka. V těch 40 letech se ještě ledacos změnit dá, ale už je to tak hraniční­. Je pravda, že v tom věku jde hodně věcí­ dí­ky zkušenostem snáze, na druhé straně už trochu chybí­ energie a není­ nálada na nějaké zásadní­ změny. V tomhle věku je např. začí­t podnikat v USA tak nějak hraniční­. Člověk už doma v ČR všechno uměl a najednou se musí­ začí­t učit věci jinak a od začátku. Zatí­mco doma patřil mezi nejlepší­ teď najednou kolem sebe vidí­ daleko úspěšenější­ lidi a občas si připadá jako totální­ loser. Hlavně tedy, když má kolem sebe kamarády úspěšné jako John 🙂 Pak má chuť sebrat se a vrátit se zpět domů, kde bude zase jednička, bude kolem sebe vykládat rozumy o tom jak se shání­ investoři a podniká v Silicon Valley a do časopisů vyprávět jak prodal firmu třeba za milion dolarů… 🙂

      Po čtyřicí­tce také chybí­ vůle věnovat tolik času práci, už je pohodlný, v letadle chce cestovat jen první­ tří­dou… Dál to taky neznám. Trochu mě uklidňuje, že v USA je to proti ČR posunuté. Potkávám tu sedmdesátileté důchodce, kteří­ si teprve teď koupili pořádnou terénní­ motorku a začali jezdit. Tak snad to nějak půjde i dál.

    2. Muz 30 rokov a zena 25. Avsak muz by mal byt schopny zabespecit rodinu tak aby zena mohla byt doma pri detoch. Davat deti do skolok nie je najlepsie riesenie.

  2. mě pří­jde, že ve škole jen ztrácim čas jsem v prváku na vejšce, všechno co potřebuju umim ze střední­ (zaměřena na IT) a tady zatim fakt je ztrácim čas s wordem,excelem a další­ma blbostma, mám jí­t raději pracovat ? napří­klad jako programátor (dost mě láká PHP spolu s nette frameworkem) 🙂

  3. Já bych ten první­ interval 20-30 let posunul na 15-25, ne nutně ve stylu Cendry nebo Řežába, stačí­ si nají­t nějaké zají­mavé brigády, zkoušet co nejví­ce věcí­, poznávat různá podnikání­ z pohledu zaměstnance/brigádní­ka, zkrátka zí­skávat zkušenosti. Doporučil bych také jet na střední­ školu na rok do USA nebo na vysokou do UK nebo USA (podle finanční­ch možností­, nezapomeňte na velké množství­ různých stipendií­), sám jsem tuhle část života bohužel prokaučoval a zachránily to až work campy v USA a Erasmus ve Finsku. Nejde vůbec o formální­ vzdělání­, jde o jazyk, zkušenosti, samostatnost, posí­lená sebedůvěry, pří­padně kontakty.

    Jinak k tématu “mladý člověk a jeho cesta životem” existuje báječná kní­žka – Succeeding od Johna T. Reeda. Autor se živil jako realitní­ investor, nyní­ se živí­ jako autor kní­žek o realitní­m investování­, trénování­ mládežnického fotbalu a basebalu a selfpublishingu (navedl mě na něj shodou okolností­ John), knihu napsal prý pro své teenage syny. Succeeding není­ žádný selfhelp bullshit, doporučení­ v knize mají­ solidní­ fundament, autor klade důraz na vybalancovaný život (ke spokojenému nebo dokonce šťastnému životu nepotřebujete nutně placatý auto a ohromný barák s bazénem, atd.). Mám jeden výtisk, můžu zapůjčit (kontakt na mně si v pří­padě zájmu najděte).

  4. Vidí­m to naprosto stejně a mám i podobné zkušenosti. Pro mladé do 30 je opravdu podstatné se učit , jezdit do světa , navazovat kontakty atd. jinak se jim v pozdější­m věku nepodaří­ zas tak tolik uspět, protože nebudou mí­t na čem stavět.

  5. Zavisi to aj od aktualnej ekonomickej situacie. Kto mal 20-30 zaciatkom 90. rokov mohol kludne bez vacsich skusenosti rozbehnut velky biznis a slusne si zarobit na neskorsie obdobia. Taketo prilezitosti sa vsak vyskytuju raz za 2-3 generacie.

    1. To je pekna vymluva, ale v IT ted bezi uplne stejna prilezitost uz druhou dekadou a trhy se pomalu zabiraji…

  6. Trochu mi ten pří­spěvek od Johna nesedí­. Čtu jeho blog již 5 let a co jsem tak pochopil za celou tu dobu, John vlastně nikdy nebyl na HPP, nebo v nějaké práci, myslí­m, že to kdysi i avizoval někde v nějakém článku.

    Já osobně to vní­mám asi trochu jinak. Je mi 27, vlastní­m 2 firmy, nejsem nikterak geniální­ nebo tak něco, bral jsem to vždycky selsky podobně jako John. Co mě dalo nejví­ce zušeností­ bylo podnikání­, na HPP apod. jsem nenasbí­ral nikdy tolika zkušeností­, jako v podnikání­. Dělal jsem tam samozřejmě spousty chyb a měl jsem spousty problémů, tomu bych asi předešel, kdybych jak pí­še John 10 let studoval, jak se to dělat má. Nicméně to, že jsem skočil rovnou do vody akcelerovalo roky a roky učení­. Ono spousty lidí­ bojuje s leností­, tady na lenost neni čas, musí­ se.

    Ono zase můžu si myslet že mám pravdu, třeba to je jinak, ale má zkušenost je taková, že mě osobně by přišla strašná ztráta času se 10 let připravovat na to, že budu podnikat.

    Co rozhodně doporučuji mladým lidem (a to jsem já neudělal, také mě to dost mrzí­) Je zahraničí­. Po střední­ rovnou někam vypadnout a něco vidět, naučit se pořádně jazyk, sledovat jak funguje business i jinde, co se tam jak dělá, dá to ší­lený rozhled a při podnikání­ pak na to tolika neni čas až ve fázi rozjetého businessu.

    1. Kazdy to ma postaveny malinko jinak. Za sebe muzu rict, ze me skoro desi jak ten Johnuv rozvrh sedi na me, i kdyz jsem trochu zabrzdena v case – stale se spis ucim a zacinam teprve po 30ce zkouset svuj prvni samostatny mini projekt. Jeste hodne dlouho potrva nez zacnu neco vydelavat, pokud vubec… Chci to zaroven skloubit s rodinou, o to pomalejsi bude ten rozjezd.

      I v zamestnani jsem se ale naucila par veci, ktery se mi v podnikani muzou hodit – jak vest lidi, jak s nimi vyjit, kdyz jsou problemovi, jak je motivovat k praci, kdyz nemam v rukou zadne rozumne nastroje (penize). Vymyslet system jak predelegovat praci na podrizene, aby to bylo efektivni (nestalo to vic casu nez kdyz to udelam sama podle predstav). A taky kdy jit dal, kdyz uz to nic nedava.

      Naprosto s tebou souhlasim s temi zahranicnimi zkusenostmi. To bylo zrejme to co mi dalo do zivota asi nejvic. Nejen co se tyce prace, ale obecne. Resit prusvihy bez podpory rodiny, pratel a znalosti mistniho prostredi je dobra skola zivota.

  7. tak nejak to muze byt, a asi fakt nema smysl se hned z kraje (dvacet let +) snazit vydelavat vetsi prachy, protoze se vam to nanestesti muze povest a vy ziskate zcela falesny pocit vlastni dokonalosti a vyjimecnosti a dost zasadne ztratite motivaci k dalsimu rozvoji … a taky vsechno okamzite utratite za picoviny :))

    jo a deti, to je dost podstatny, 30+ a neni na co cekat, prvni dite ve 40+ je sice pekny a asi vas na chvilku omladi, ale co si budeme povidat, starnete a uz nebudete mit tolik sily, nadseni, trpelivosti a hravosti pro maly caparty 🙂 a az bude druhe, nebo treti dite v puberte, tak bude mit doma nechapavyho staryho fotra, ktery uz vsechno zapomnel 😉

  8. Souhlasí­m plně s článkem.. ono tady na blogu je hodně lidí­ z IT a v tom oboru to funguje trochu jinak, než v jiných “kamenných” oborech. Sám jsem vydělal nějaké pení­ze na internetu, teď už uznávám, že na mladé talenty nemám a proto jsem se sám od sebe začat zají­mat o stavebnictví­ a design (obojí­ mě bavilo už od mládí­). Teď už si staví­m sám svůj dům podle sebe, v podstatě toho ví­m ví­ce, než stavební­ dozor a projektant dohromady a učí­m se vše za běhu.. A to vše s tí­m, že bych do pár let chtěl do stavebnictví­ ví­ce dělat. Na druhou stranu, kolik lidí­ mi ří­ká, že to totálně nejde a jestli se nebojí­m, že to spadne.. Dle mého všechno jde, když mě to baví­ a zají­má.

    Lidé co mě znají­ z okolí­, tak mě obdivují­, jak může někdo stavět sám od sebe barák ve 3 lidech. ANO, jde to a jak člověk postupně řeší­ různé detaily tak se toho hooodně naučí­. P.s. – můj věk 29.

    Jak psal Petr S., důležité jsou podle mě i různé brigády a hned z ví­cero oborů. V každém oboru to funguje trochu jinak a pokud si odnese člověk to “dobré” a uplatní­ to v jiném oboru, kde to dělají­ špatně, tak má vždy najednou zadarmo konkurenční­ výhodu.

  9. Super článek 🙂 Není­ od věci si v mladém věku vyzkoušet zaměstnání­, často je to skvělá motivace “jak nikdy nechci skončit”. A taky zkušenosti, jak později (ne)zacházet s vlastní­mi zaměstnanci, jsou k nezaplacení­… Člověk zí­ská schopnost empatie a ří­zení­ jiných jde trochu snáz.

    A u mě opravdu platí­, že čí­m jsem starší­ a mám ví­c zkušeností­, tí­m ví­ce peněz s podstatně menší­ námahou… Nicméně i když je mi přes 40, pořád mě baví­ učit se a začí­nat nové věci, pravda navazuji na zí­skané zkušenosti, znalosti, kontakty…
    Pokud jde o děti, měla jsem v 21 letech, od 24 let jsem byla samoživitelka a cca ve stejnou dobu jsem začala i s podnikání­m. Pochopila jsem, že z platu budeme ží­t z ruky do úst… Pro mě bylo dí­tě motivace nikoliv brzda.

  10. Nechapem, preco si ludia myslia, ze sa deti nezlucuju s karierou. Povedal by som, ze je to prave naopak. Ak ma clovek deti a zalezi mu na nich, nemoze v praci vysedavat do hlbokej noci, ci uz ako zamestnanec alebo ako podnikatel. S prichodom deti sa prehadzu priority a clovek zacne osekavat hluche miesta a neproduktivne veci a v pracovnej dobe sa sutredi na co najproduktivnejsie veci s najvacsim prinosom pre pracu, aby mohol nacas skoncit a venovat sa rodine. (vek 32, deti 2 :-))

    1. Děti a kariéra podle mě opravdu nejdou dohromady, ačkoliv já jsem proti jakékoliv kariéře, protože to je téměř vždy fraška a lezení­ do … S přibývají­cí­m počtem budou děti nebo kariéra strádat, nejde se naplno věnovat obojí­mu, něco prostě budeš šidit. Ale naprosto souhlasí­m s tí­m, že si člověk začne uvědomovat ta hluchá mí­sta. Bohužel jich potom v práci uvidí­ tolik, že mu přestane dávat smysl. Nebo možná bohudí­k? (věk 31, děti 4 🙂 )

      1. Ber to jako trénink. Člověk se naučí­ zvládat stresy a naví­c ho to v krizových situací­ch udrží­ u práce – je třeba vydělávat pení­ze, děti budou chtí­t studovat a to je třeba v USA dost drahé. Vynásob to čtyřmi a hned zjistí­š, že prostě musí­š být úspěšný i kdybys nechtěl protože ti nic jiného nezbude (mám také 4 děti).
        Já také mam občas tak depresivní­ stavy, kdy bych sem napsal pří­spěvěk, že to fakt nejde – třeba když nedávám minutu pozor a děti mi v kuchyni rozlijou dvoulitrovku oleje a ještě do toho nasypou 2 kg cukru… Ale chce to klid. Ří­kej si, že chytré děti jsou prostě čilé a hodně toho zničí­ 🙂

  11. Já s tí­m veskrze souhlasí­m. Člověk by měl nabí­rat zkušenosti, ale nabí­rání­ zkušeností­ se trochu bije se studiem VŠ. Pokud ji člověk chce dělat včetně postgraduálu, pak školu končí­ ve 28. Samotné studium Ph.D. dá mnoho zkušeností­, ale z jiného úhlu pohledu.

    1. PhDs se ale zas tak moc do podnikani nehrnou a zustavaji spis v ty vede nebo se nechavaji zamestnat – nikoho takoveho mimo sebe osobne neznam.

      Jinak souhlas, chte nechte to cloveka “zbrzdi”. Jit rovnou podnikat by bylo sice lepsi a efektivnejsi, ale nemyslim, ze je to uplne na skodu. Proste se ta hranice jen posune za cenu zkusenosti, i kdyz trochu z jineho konce. Aspon jsem si ujasnila, ze ve vedeckym sektoru pravdepodobne nezustanu a zkusim se orientovat vic komercne. Napadaji me i pozitiva vyuzitelna v podnikani: snadne rozsirovani networku i v zahranici (kdyz jsem pak zacala delat v komercni sfere, bylo velmi vyhodne ty akademiky znat a byt s nimi za dobre), poustet se do neprozkoumanych vod, ucit se porad neco noveho a anglicky jsem se behem phd studia naucila asi uplne nejlip za celou skolni dochazku. Naopak tam muze vyrazne chybet ten komercni faktor a efektivita, prachy se v tomto sektoru proj*bavaj skutecne nehorazne a ucelove.

    2. PhD je ale obecne pro akademiky… Jinak plny souhlas s tim, ze se podnikani bije se studiem. Krome omezeneho casu, jde taky o energii. Kdyz clovek celej den propracuje, pak vecer u uceni usne. Naopak kdyz se uci o zkouskovym, tak utikaj ksefty a clovek je malo produktivni. No, je treba v tom najit rovnovahu.

  12. Nejví­c se člověk naučí­, když si projde v podnikání­ tí­m nejhorší­m. Kdyby šlo všechno hned a podle představ, tak by bylo milionářů tisí­ckrát tolik. Ale právě mí­ra toho, co se nám v životě stane určuje, jak moc úspěšní­ jsme ‘“ ten, kdo dostal od rodičů 10 milionů, polovinu z toho prodrbal, za druhou polovinu nakoupil zboží­, založil si e-shop a teď vydělává 10-15 tisí­c měsí­čně tí­m, že pořád dokola jen přeprodává cizí­ zboží­ ‘“ si přece nemůže ří­kat úspěšný podnikatel co dosáhl vrchní­ hranice. Ale spousta z nich se tak právě chová, zastaví­ se někde mezi 20 – 30 rokem, který na ně sedí­, něco se naučili a to se snaží­ pořád dokola opakovat, nejdou ale s evolucí­, s dobou, zastavili se právě na začátku a v budoucnu se snaží­ svůj úspěch zopakovat, tí­m ale jen přicházejí­ o čas, rodinu, pení­ze a chuť do další­ho podnikání­. Když si vše ale člověk vydře a zužitkuje každou nově nabytou zkušenost, má z podnikání­ radost a to ho motivuje jí­t kupředu. Tak to cí­tí­m já…

  13. Johne, dik za tento clanek. Ctu blog uz asi od 17ti a cekal jsem, az se tady objevi neco, co se primo tyka nas mladych lidi. V podstate jsi shrnul dohromady vse, co mi radili i jini uspesni lide. Rad bych se jenom zeptal na jednu vec. Doporucil bys lidem cerstve pres 20 let zacit podnikat a nabirat zkusenosti timto zpusobem? Nebo byt v prvnich 10 letech svy kariery radsi zamestnany?

    Napr u nas na VŠE v Praze, kde ted budu delat statnice, je trend opacnej, co jsem si tak povsiml. Prevazna vetsina mladych lidi se spoliha na to, co jim da skola, popr. nejake zajmove organizace, a pak se hned chteji zamestnat v KPMG, PWC, bankach a podobnych velkych spolecnostech. Na nas zacinajici podnikatele a obchodniky pak koukaj trochu skrze prsty, jako na prodavace vysavacu.

    Moje zkusenost je ale takova, ze za dobu, co jsem pracoval od 16-20 let brigady v nekolika spolecnostech, tak jsem zdaleka nenabral takove zkusenosti a dovednosti jako za prvni rok sveho podnikani. Jednoduse, nesetkal jsem se tam behem kratkeho obdobi s tolika pády a problemy, ktere bylo potreba resit. Byl to velkej vystup ze zony pohodli a zjistovani, jak vlastne jeste nic nevim (coz cloveka dal motivuje se ucit). Navic firmy davaj studentum vetsinou malou odpovednost a omezenou napln prace, kterou si za mesic osvoji a pak se to dlouho nemeni. Pomalu se tam pak rozviji organizacni a jiny schopnosti.

    Dik pripadne za tvou radu.

    1. Kdekoliv mas pocit, ze se ucis neco uzitecneho ma smysl.. at je to skola, zamestnani nebo podnikani.. dulezite je neustrnout a nepromarnit cas

  14. Momentálně jsem na životní­m rozcestí­ – škola humanitní­ho oboru mě nebavila, po roční­m pobytu v zahraničí­ a porovnání­ stylu výuky tam a tady jsem ji nechal. Nelituji, bylo to zabí­jení­ času. Kdysi jsem zkusil jeden semestr informatickou školu, tehdy jsem byl ale přemýšlení­m někde jinde, taky mě nebavila (teď by to bylo třeba jinak, neví­m) a skončil jsem. Nyní­ pracuji z domova jako novinář, práce mě baví­, pořád mi podle mě má co dát.

    S uživení­m je to trochu horší­, nejsou to žádné velké pení­ze, ale dokážu s tí­m celkem slušně ží­t a ušetřit na lowcost cestování­, co je moje hlavní­ záliba (tí­mto vzkazuju všem vymlouvačům – cestovat se dá VŽDY i za minimum peněz).

    Jednoduše, dlouhodobě nechci zůstat na stejném mí­stě, i když si uvědomuji výhody oproti HPP v jiných firmách, které teď mám navzdory malému platu. Nevýhodou je taky občas chybějí­cí­ sebedisciplí­na – odkládám věci a pak musí­m práci dodělávat v noci, tenhle rozházený režim mi začí­ná stále ví­c vadit. Na druhou stranu, je to dobrá škola pro podnikání­, kde bych to musel zvládnout.

    Mám 23. Otázka je, co teď? Opravdu bych potřeboval znát názor druhých lidí­. Mým snem je jednoznačně hodně cestovat a pracovat buď v zahraničí­ nebo podnikat a mí­t z toho hodně peněz na cestování­.

    1) Zkoušet ještě nějakou další­ VŠ? Řekl jsem si, že pokud bych to dělal, tak buď externě nebo jedině v zahraničí­ (Británie, Norsko). Popravdě ale netuší­m, jaký obor (baví­ mě psaní­, IT, technický obor bych ale mohl dělat jen po výrazném doučení­ matematiky).

    2) Zůstat v aktuální­ práci a u toho rozběhnout podnikání­ – konkrétní­ představu teď nemám, menší­ projekty jsem už rozbí­hal, na jednom i vydělal pení­ze (opravdu drobné, cca 12 tisí­c Kč + pár tisí­covek z adsense, prodával jsem web, který jsem jen založil a pak se o něj nechtěl dál starat).
    Naví­c můžu jezdit na podřadnější­ brigády do zahraničí­ na léto, vydělat si tam rezervu na celý rok a financovat z toho cestování­ nebo rozběh projektů.

    3) Zkusit se dostat někam na HPP s větší­m platem, třeba do velké korporace? Výhody: nová zkušenost, změna; Nevýhody: asi ne tak pří­nosná zkušenost, nutnost být “uvázaný” na jednom mí­stě, menší­ pří­ležitosti na cestování­.

    Dí­ky za každý názor, nesmí­rně si váží­m každý pohled z druhé strany 🙂

      1. Myslí­m si, jak je znám, že by mi to klidně financovali. Moc ale nechci, financovali mi už roky neúspěšnou VŠ a přišlo by mi blbý, aby do mě dál vráželi pení­ze. Větší­ problém je ale to, že vůbec neví­m, jakým směrem bych se měl orientovat a jaký obor studovat. Baví­ mě celkem dost věcí­ (nejví­c IT, psaní­, psychologie, marketing, doprava a turistika), ale když se na nějakou pořádně nezaměří­m, bude to jen povrchní­.

    1. A co ten online biz? Zalozit web, ktery by byl prinosny pro ostatni a monetizoval bys ho nejen pres adsense, ale pridal bys i dalsi zpusoby. Publikoval bys to co te bavi a zaroven to ale musi bavit i ostatni. Zvazit, jestli nepsat treba anglicky (CR je maly trh a aspon by ses neco naucil). Muzes zacit pri zamestnani a nechat toho az pokud se to vice rozjede. Pripadne zalozit vice projektu postupne… Neni to rychla cesta k milionum, ale na cestovani a zivobyti by to mohlo casem stacit a v podstate bys skloubil co te bavi – psani, IT, jazyk.

      1. Online biz při zaměstnání­ se jeví­ jako nejschůdnější­ cesta.

        Taky mě ještě napadlo, že bych se naučil programovat a zaměřil se třeba na mobilní­ aplikace nebo weby. Kdysi jsem weby ještě na střední­ dělal, spí­še amatérsky, ale HTML a základy PHP, MySQL ovládám. Na druhou stranu se mi zdá, že je trh přesycen.

        Psaní­ v angličtině – jo, to mě napadlo už mnohokrát. Obávám se ale, že psát pro zahraniční­ web by vyžadovalo opravdu špičkovou úroveň angličtiny. Je rozdí­l umět se bez problémů domluvit vs. zvládat i náročné gramatické jevy tak, aby člověk uměl bez chyby psát. Překážkou by bylo zřejmě i bydliště tady. Dělám do IT, takže hlavní­ novinky se odehrávají­ v zahraničí­, tady bych mohl psát možná občas o novince, na kterou přijdu sám.

        Každopádně jazyky mě baví­ a věří­m, že kdybych chtěl, tak se angličtinu tvrdou prací­ naučí­m na takovou úroveň, abych mohl i psát. Otázkou zůstává, jestli to za tu námahu stojí­ a je dosažitelné v řádu let.

        1. A co zkusit radeji vlastni web nez psat pro nejake zahranicni velke medium. Z tohoto pohledu me zaujalo psani niche sites – najdes si takovou oblast, pomerne uzce zamerenou, kde mas sanci porazit konkurenci (to si musis dopredu zmapovat a dobre promyslet). Sice te necekaji obrovske navstevnosti a tim padem prijmy (min na zacatku), ale nekteri lidi se tim dovedou zivit opravdu slusne. Libi se mi jak o tom pise Pat Flyn (pise o tom teda tuna lidi, ale on to vysvetluje fakt po lopate a hlavne konkretni kroky, ktere delal, aby dosahl uspechu) – pise navody pro zacatecniky jak s takovym projektem zacit, jak ohodnotit konkurenci, jak prorazit v googlu nahoru a jak postupne zacit monetizovat rostouci navstevnost. Jeden povedeny serial zacina tady: http://www.smartpassiveincome.com/how-to-build-a-niche-site/

          Jak pises s tou anglicitnou – to mas samozrejme pravdu, ze jsme trochu v nevyhode, ale zas si myslim, ze se to da nejak vyresit. Napriklad si vybrat takovou oblast, kde lidi pujdou primarne po informacich a nebude je zajimat nedokonaly jazyk. Napr. vybrala jsem si takovy niche, kde moji cilovkou jsou cizinci v USA, kteri budou mit jazyk plus minus stejne jako ja a jsem si jista, ze jazyk bude to posledni co budou resit. Nebo dalsi moznost, nechat si obsah nekym kontrolovat dokud si nebudes jisty, ze to nepotrebujes.

          Vyhodou je, ze se na takovem projektu “od nuly” hodne veci naucis, nejen ten jazyk. A stale mas zadni vratka, ze muzes zustat v klasickem zamestnani. Tohle mini podnikani te nebude stat temer zadne penize v zacatku. Kdyz se to nepovede, ztratis jen cas a usili, ktere jsi tomu obetoval (ve skutecnosti neztratis, ziskavas zkusenosti).

          1. Ano, tohle je dobrý nápad. Tu angličtinu jsem myslel spí­š na ten velký server, kde by vyžadovali bezchybnou gramatiku. Právě něco takového, nějaký sideprojekt, chci dělat u současného zaměstnání­, jen něco vymyslet. Škoda, že moje oblí­bené cestování­ je na internetu přeplněno a rozebráno 🙂

            Oživit znalosti programování­ mě taky láká, asi opravdu “po večerech” začnu se studiem.

          2. Někdy je otázka, jak moc je ještě ten trh pro podobné věci volný, jelikož zjišťují­ desetitisí­ce lidí­ po celém světě, že někde tam na internetu se skoro pasivně dá vydělávat dost peněz. Což velmi ovlivňuje konverzní­ poměry reklamní­ch systémů, přestávají­ pomalu platit tolik jako dří­v, jelikož pro inzerenty je přehlcený trh nezají­mavý. Nají­t si tak nějakou oblast, kde je stále přehlcení­ minimální­, je dneska jako hledat jehlu v kupce sena.

            Spí­še bych se, pokud má člověk potenciál a schopnost se rychle učit, zaměřil na neustále rostoucí­ segment programování­ / grafiky / content creating na soc. sí­tí­ch apod. ‘“ jelikož právě se vzrůstají­cí­m zájmem o internet a projekty na něm roste i zájem o tyto služby, za které lidi rádi v dnešní­ době zaplatí­, už to není­ jako dří­v, kdy třeba grafika nebo rozvoj webu na sociální­ sí­ti nehrajou žádnou roli.

            Já být v Americe, nemí­t možnost někde pracovat, tak bych se pustil do adult businessu, který je momentálně na absolutní­ “passive income” top.

            Všechno tohle nic nestojí­, když se to nenaučí­te perfektně, nevadí­, už máte nějaké znalosti naví­c. Když se projekt, který má skoro nulové náklady nepovede, nevadí­, uděláte to jinak. V tom se hodně češi bojí­ = riskovat, byť je to zdarma, riskovat ztrátu času za nabytí­ zkušeností­ … jdou prvně za penězma a potom zakysnou na jednom bodě jak pí­še John.

  15. Mam 45 moja manzelka 51. Vsetko co sme doma mali sme bud predali, ale castejsie rozdali. Prave mame za sebou treti tyzden anglictiny. Momentalne sme na urovni beginer a elementary… Velmi radi vas budeme informovat o nasich postupoch, padoch, napredovaniach, alebo cuvaniach…

  16. Ja bych si dovolil naprosto souhlasit s Johnem. Ono to obdobi uceni totoiz neni nutne promarnit ve skole. Budoucnost sikovneho cloveka vidim spise v cestovani a poznavani odlisnych business kultur. Bohuzel ja na to prisel pozde a ted ve svych 33 letech uz cestovat diky diteti nemuzu. Na to narazi kazdy, bud chcete videt sve dite, nebo budujete karieru a treba a vydelavate dost penez. Clayton4x4 je vzacny priklad toho, ze to jde skloubit (mimochodem 4 deti ???), ale ne kazdy je jako on. Takze vsem mladym bych doporucil ridit se timto clankem a skutecne zacit zit naplno uz od tech 20, nez bude pozde.

    Jeste dodatek, omlouvam se, ze jsem Johna neuvedl jako ten “vzacny priklad” ale vubec netusim, jestli nejake deti ma. O sobe tu v podstate vubec nepise, takze sry 🙂

      1. LOL…Vážně – ono to s dětmi opravdu jde, dokonce i s mými čtyřmi. Je to hodně o tom, že nelze podnikat individuálně, rodina musí­ jí­t za společným cí­lem a každý pomáhat dle svých možností­. Tak to bylo i kdysi – mladší­ děti pásly husy, starší­ dojily krávy… 🙂 Jasně, přehání­m, ale musí­ fungovat management v rodině a starší­ děti musí­ chápat, že musí­ také něco (hodně) dělat, zvlášť když pak chtějí­ studovat na drahých školách. A je to také hodně o vzájemné toleranci. Nemůže se někdo najednou zbláznit a požadovat perfektně uklizeno a rozčilovat se kvůli detailům, jako těm rajčatům rozmačkaným na novém koberci nebo tomu, že oběd dnes není­ ve 12 ale ve 3 odpoledne, protože se to prostě dří­v nestihlo.

        1. Hezky řečeno.
          Jen bych ještě rád dodal, že taky žiješ v trošku jiným režimu. V usa je to dost jiné. Ty jsi udělal dobrou věc a to, že jsi odešel. My v ČR musí­me poslouchat neschopné politiky a nemáme na výběr. Buď volit korupci nebo komunisty, kteří­ stejně to podnikání­ stí­žej. Nechci ří­ct, že by to v USA bylo lehčí­, ale vzhledem k velikosti trhu rozhodně pohodlnější­.

          1. Souhlas, v CR stoji spousta veci za prd a v USA se mi zije pekne. Ale ze by to bylo pohodlnejsi? Na zacatku nestojis na stejne startovni care jako American, jako imigrant zacinas x km pred ni. Nez dostanes k dispozici ten velky trh, stoji to velke usili, cas i penize a vubec se ti nemusi podarit se k te startovni pozici ani priblizit. Jak se zlegalizovat, abys mohl v USA vubec zit a podnikat, mas jazykovou a kulturni barieru, neznas zakony, realie, jak tu funguji bezne veci (zdravotnictvi, skolstvi, dane atd.). V CR toto vubec nemusis resit, ani nad tim neuvazujes, protoze je to samozrejme. Proto se ti zda, ze je to pohodlnejsi v USA (kdyz zohlednis jen to pozlatko), ale ja mam pocit, ze je to spis naopak. Jako imigrant se tady musim mnohem vice snazit. V CR jsem mela rozjetou karieru, pravo pracovat byla samozrejmost, nad kterou jsem nikdy ani neuvazovala. Tady musim o tohle pravo teprve bojovat, zatim nesmim pracovat, podnikat ani mit jakykoliv jiny prijem. Po roce jeste nejsem ani na te startovni care a buhvi jestli nekdy vubec budu mit pristup k tomu velkemu trhu. Beru to tak, ze cesta imigranta je tezsi, ale pozdeji, pokud se mu to podari, si mozna muze ukrojit i kousek toho pozlatka, o kterem pises.

            O Americe sni spousta lidi, ale nevidi to jako celek i s tim co to cele obnasi. Kazdy ma tu sanci se pokusit o imigraci do USA, ale ne kazdemu stoji za to riskovat a podstupovat tu slozitou cestu ke startovni care. Dalsi tema je, co nastane pak na tom startu? Neni tady vetsi a lepsi konkurence?

            1. dostat se z krysí­ho závodu v USA bude podle mě jednodušší­. Ber v potaz to, že budovat jakýsi kapitál, brand mezi lidma, kteří­ se chtějí­ vrátit k sociální­ rovnosti(KSČM v posl volbách) je strašně psychicky namáhavé..

  17. Jen si člověk musí­ dát pozor,aby se z jeho života nestal jen hon za penězy a v těch 50+ nezjistil, že má sice miliony na účtu, ale nic moc si vlastně neužil a stáří­ v dohledu, kdy už co s těmi penězi dělat…

  18. Mně bylo nedávno 50. Když bolševik padnul, táhlo mi na 30. Takže jsem o 10 let zpožděný, jinak vše sedí­ 🙂

  19. Bohužel ve 20ti si lidi nenechají­ do ničeho kecat, ví­ sami nejlépe co dělat a svého času si moc neváží­. To spí­še postupem času jak přijde rodina, práce a ubude volného času, tak lidi přestanou počí­tat pení­ze a začnou počí­tat minuty… pak teprve vezmou takové rady k srdci…možná.

Leave a Reply to koutnym Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *