Kulturni rozdily u americanu a cechu

Jedna z veci na kterou mi trvalo si v Americe zvyknout jsou kulturni rozdily a vyznam urcitych slov nebo zpusobu jednani. Treba v Americe slovo “OK” neznamena nejaky velky souhlas. Kdyz nekomu neco navrhnete a rekne vam OK tak jen bere na vedomi co rikate. Neznamena to “ANO”. Muze to klidne znamenat “NE”. Takze treba nekomu nabidnete nejaky obchod nebo spolupraci a on vam rekne OK tak to znamena jen to, ze vzal vasi nabidku na vedomi.

Kdyz se nekoho zeptate jak se ma a on odpovi OK, tak to neznamena, ze se ma dobre. Je to jako byste rekl, ze skoro jako nic moc. Po americku je potreba rici na otazku “How are you?” tuto odpoved: GREAT! (skvele) nebo alespon GOOD (gramaticky to nedava smysl, clovek by ocekaval WELL, ale vetsina americanu co znam rika GOOD, jako dobre):-)

Americani take neradi rikaji “NE”. Je to negativni, takze hodne casto radeji najdou zpusob jak vam rici NE nejakym pozitivnim zpusobem. Je to na vas, aby vam to doslo, co je ta odpoved. Je treba povazovane za slusnejsi neco ignorovat nebo najit nejakou vymluvu nez rovnou rici NE. Napr. chci aby nejaky zamestnanec prisel v Sobotu do prace (ja tohle nikdy nechci, ale je to priklad). Zeptam se ho jestli muze prijit a on mi urcite neodpovi NE. Kdyby to totiz rekl NE tak je to povazovano za hodne velkou drzost. Jde o to, ze to pak vypada zamestnanec do prace prijit nechce. Ale on prijit chce (aspon to tak musi vypada) a pak se naskytne situace, ktera mu to znemozni. Musi proste ukazat, ze hodla prijit a pozdeji si najit nejakou hodne dobrou vymluvu. A zamestnavatel se na neho nebude zlobit. Obzlvast kdyz je ta vymluva dobra. Proste se takove situace stavaji, tak proc se na nekoho zlobit, kdyz se snazil prijit a nevyslo to.

Stejne to funguje v businessu. Kdyz za mnou nekdo prijde s nejakym navrhem a mne se vubec nelibi tak to nereknu naplno, ze to je blbost. V Americe reknete, ze to je “INTERESTING”. Znamena to ale, ze to je zajimave? Spise ocekavejte, ze se zadny obchod neuzavre. Odpovedi je take zadna odpoved. Divite se proc vam nejaky partner prestal odpovidat na emaily? Je to zpusob jak vam rici, ze se mu nabidka nelibi. Nebude se s vami hadat nebo argumentovat. To je neslusnost. Proste vas vyignoruje. Je to povazovano za slusnejsi. Zkuste mu poslat lepsi nabidku a uvidite, ze se najednou ozve a nadsene se s vami bude bavit jako by se nic nestalo.

Taky je neslusne nechavat vice vzkazu na telefonech nebo posilat opakovane emaily. Kdyz s vami nekdo neco delat nechce (nebo od vas neco koupit), tak tim, ze ho budete komunikace bombardovat tomu nepomuzete (spise si uskodite a kompletne zavrete dvere). Jde o to, vse delat slusne. I kdyz neudelame business dneska tak ho treba udelame zitra. Cim mene konfliktu tim lepe. Slusne jednani je velmi dulezite.

Me rady berte s rezervou. Nemusi platit vzdy a za vsech okolnosti. Ale jsou to postrehy vysledovane po peti letech delani businessu v USA.

Spread the love

23 thoughts on “Kulturni rozdily u americanu a cechu

  1. Dik za ozrejmenie toho preco niektori ludia prestanu komunikovat. Fakt som doteraz zil v naivnej predstave, ze su neseriozni a ejhla ona je to slusnost 🙂

  2. no musim se priznat, ze vetsinu toho tak nejak uz pouzivam a setkavam se stim bezne v okoli, ale o "business prostredi" se nejedna. Je naprosto bezna vec, ze kdyz se se mnou nekdo bavi tak pouzivam OK jako neutralni. Slovicko zajimave (interesting) jsem byl zvykli naopak pouzivat u zenskeho pohlavi, jakmile se mi jednou podarilo rici o divce ze je zajimava, pristi schuzka uz se nekonala 😀 V mem slovnicku je protikladem v tomhle smyslu "divna"… Ikdyz ted jsem si vzpomnel, ze jsem kdysi videl v nejakem "prijmacim testu" do zamestnani i otazku "cinni vam problem rikat NE", ale je pravda, ze kdyz za vama nekdo prijde, ze neco potrebuje, tak se jen tezko odmita – rika NE, jeste hur to de, kdyz je to vas chlebodarce 🙂

  3. Prave studuji v USA High School jako exchange student z ceska. Je pravdou, ze OK pouzivam nejen pri souhlasu, ale i kdyz si nejsem jisty ci chci konverzaci prevest k jinemu tematu. Je to takove univerzalni nic nerikajici slovo.
    O slove “interesting” jsem si az doted myslel, ze to znamena zajimave a v businesse bych cekal, ze se po vyrceni tohoto vyrazu obchod uzavre. Zajimave.

  4. Ja nemam zadne zkusenosti s americkym ani ceskym businessem, ale coby cesky zamestnaec muzu rict, ze co se napriklad "sobotniho prichodu do prace" tyce, funguje to u nas podle mne stejne. Taktez pouzivani OK se IMHO i u nas posunulo spise k vyznamu "beru na vedomi" popripade "beru na vedomi a souhlasim".

  5. Martin Keller: To je jistě pravda, ovšem nic nemění­ na tom, že to je pokrytectví­. Kdyby Ä�lověk každému řekl, co si v tu chví­li myslí­, to by byla upří­mnost (a ta se vyplácí­ asi stejně jako poctivost…).

  6. Jsou to kulturni rozdily. Jako pokrytectvi to vypada u lidi, kteri to neznaji. Kazdy narod je holt zvykly jednat trosku jinak. A cim drive to clovek pochopi a prizpusobi se tim lepe.

    To, ze se spousta lidi treba ve sluzbach v CR tvari nasrane nebo otravene bych taky nebral za nejakou dobrou kvalitu (jako ze to je uprimne). Kdyz se na me v USA usmivaji tak mi je celkem jedno jestli je to uprimne nebo ne. Hlavne jde o to, ze jsem zakaznik, chci mit dobre sluzby a treba ten usmev k tomu patri:-)

  7. How are you? It is good. – proto good a ne well :). A ok skuteÄ�ně není­ ano ale spí­š “dobře, rozuměl jsem”. Souhlas spí­š dostanete nějakým slovesem, např. Ok I agree. Let’s do it. … A pokud řeknou “It is ok”. Znamná to “Je to dobré” tedy něco jako za tři. Tohle je právě rozdí­l mezi ve škole uÄ�enou angliÄ�tinou (Ä�eským uÄ�itelem) a praxí­.

  8. Mezi podobné rozdili, její­ž neznalostí­ by jste se hodně poškodili, je třeba , že amriÄ�an se NIKDY nezeptá kolik berete peněz a taky se to nikdy neří­ká (né že by je to nezají­malo, ale prostě je to tabu).

  9. Petr LněniÄ�ka:
    Tvrdí­te že v USA není­ slušné se ptát na mzdu a že se to neří­ká, ale jakto že jsou známy a tedy zveřejňovány platy jak manažerů obchodní­ch firem, tak třeba hokejistů NHL?
    Nechtěl jste to napsat spí­š o Česku, kde se lidi (vÄ�etně tech hokejistů co svůj plat v USA zveřeňovali) fakt stydí­ přiznat svůj pří­jem, Ä�asto s výmluvou na prý pří­znaÄ�nou Ä�eskou závistivost (kterou já ze svého okolí­ neznám, neberu-li v úvahu anonymní­ hlupáky z internetových diskusí­).

  10. Jarek Jesenský: Jo to se mi stalo taky, Ä�lověk (relativně známý na Ä� internetu) se mi ozval, kvůli pří­padné koupi webu, vytáhl ze mě cenu, kterou zřejmě dodnes vydýchává, protože se ani nezmohl na mail typu “to ses zbláznil?”.

    Zvláštní­ komunikace se nám tu rozmáhá…

  11. to Langoš:
    Tohle bych ještě chápal, jako jeden ze způsobů zjištění­ nezveřejněné ceny, ale ten můj zájemce napřed sám cenu nabí­dl, poté jsem sdělil svou představu já, v poslední­m mailu jsme v podstatě došli k oboustranně přijatelnému kompromisu a od té doby je najednou komunikace ze strany zájemce (jedna z nejvýznamnější­ch CZ internetových firem, jednal jsem pří­mo s majitelem, nebyl to tedy žádný “hej poÄ�kej” kluÄ�ina Ä�i studentí­k) v podstatě nulová – nechápu :-(.

Leave a Reply to LLook Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *