Ostrov Sumba je jednim z nejchudsich ostrovu Indonesie. Jeste relativne nedavno tam mezi sebou bojovali, usekavali si hlavy, ktere pak povesili na strom ve vesnici jako ozdobu. Mel jsem prilezitost nastivit jednu mistni vesnici a podivat se zblizka jak lide ziji.

Voda je vzacna a casto se musi nosit i ze vzdalenosti nekolika kilometru kazdy den do vesnice. Tuto praci delaji vetsinou zeny. Podle pruvodce to je duvod proc se brzy ozenit, protoze muz by vodu nemel nikdy nosit. Jeho slovy: “It’s no good for man.”

Bohatstvi vesnice se urcuje podlu poctu prasat, vodnich buffalo a koni.

V kazdem dome zije sirsi rodina (bratri sestry, jejich rodiny, rodice). A pred kazdym domem je takova kamenna hrobka. Kdyz nekdo umre tak se odsune kamen a telo se do ni vlozi.

Takto vypada hrobka nekoho velmi duleziteho. Tim, ze nema steny a telo se vklada dolu do zeme. Obrady ve vesnici se ridi podle nabozenstvi Marapu.

Nas pruvodce. Rikal nam jak miluje bojovat v Pasola festivalu. Je to festival kde oponenti jezdi proti sobe na koni a hazeji drevene ostepy. Cim vice krve tece tim jsou stastnejsi, protoze to bude znamenat dobrou urodu.

Jdeme se podivat do jednoho domu ve vesnici. Kazdy dum je rozdelen na tri casti. Uplne dole zije dobytek. Pak je cast pro lidi a horni cast je pro duchy zemrelych. Uvnitr jsou poveseny rohy buvolu, kteri byli zabiti v ruznych ritualech. Kdyz nekdo zemre, tak ho nechaji 4-5 dnu lezet v dome a o mrtvolu se staraji. Pak kazdy den zabijou jedno zvire. Buvolanebo kone a sni ho. Cim dulezitejsi osoba tim vice zvirat se obetuje.

Psi nejsou brani jako domaci mazlicci. A taky jsou casto obetovani v ritualu a snezeni.

Takto se spi. Na tech bambusovych tyckach na kterych lezi jen snad dva milimetry tlusta podlozka. Ptal jsem se jestli je to netlaci. Rikali, ze to je dobra masaz na zada.

Uprostred mistnosti je ohniste. Nad nim v te cerne krabici se schovavaji talire, ktere jsou takove drevene misky. Ty se neumivaji ve vode. Jen se seskrabne jidlo. A tim, ze do te krabice jde kour, tak se ty drevene talire v podstate dezinifikuji. Cim je talir cernejsi tim je pro ne lepsi. Kdyz je bily (predopladam, ze asi kvuli plisni), tak ze to je “no good”. Pod tou krabici vidite zaveseny zbytek masa (takto se maso skladuje). Znovu ten kour z ohne zajisti, ze se nezkazi.

Zavesene maso.

Turisti prijedou a divaji se na to jak mistni lidi ziji. Mistni se stejnym zajmem divaji na nas.

Takto susi Yucca, ktera spolecne s kukurici jsou netradicnejsi pokrmy.

Nasteva vesnice byl perfektni zazitek. Bylo to zarizeno hotelem ve kterem jsme spali a pozdeji o nem napisu review. Ja vim, delam to obracene. Ale ty aktivity me nadchly vice nez to luxusni ubytovani. Hotel take blizce spolupracuje s neziskovkou Sumba Foundation, ktera se snazi vylepsovat zivot lidi na Sumbe. Takze se v ramci programu muzete podivat i na cinnost te neziskovky.

Potkali jsme se s pani co tu neziskovku zastupuje a spolecne nastivili Malaria centrum. Nez to centrum postavili tak nikde pobliz nebyl doktor a lidi proste ani nevedeli, ze maji malariji. Treba si mysleli, ze je tresta buh, kvuli tomu, ze zabili hada. A jsou ted prokleti, a pak zemreli.

Cekarna je plna lidi.

Vysvetluji nam jak se diagnozuje malarie, vcetne kouknuti na do mikroskopu. Zrovna ten vzorek co vidime je pozitivni nalez a mala holiccka ma malarii. Z 15 lidi co za to rano proverili je 7 lidi pozirivni nalez s malarii.

To centrum postavila Sumba Foundation. Je to taky poprve, kdy tehotne zeny muzou videt svoje dite jeste predtim nez se narodi. Jeste do nedavna, proste nikde nebyl sonogram. Ted maji jeden tady, ktere je i prenosny a doktor muze okolni nastivit vesnice.

Tady maji nachystanou mistnost pro doktory co prijedou na dovolenou a chteji treba darovat svuj cas. Napr. maji vybaveni ve skladu pro zubare. Kdyz nejaky prijede a chce poskytnout zdarma osetreni lidem, tak vse nachystaji v mistnosti a lidi muzou jit k zubari.

Uplne nejlepsi aktivita co jsme delali zase se Sumba Foundation je jit podavat obed do mistni skoly. Sumba Foundation ma program, kdy poskytuji obedy uz ve ctyrech skolach. Deti co chodi do skoly muzou privest i sourozence (i kdyz do te skoly nechodi), kteri taky dostanou obed.

Hladove deti nadsene bezi, protoze jsme prijeli jim servirovat obed:-)

Genialni zazitek na dovolene! Vazne!

Jestli premyslite co ji, tak to byli nejake fazole s nejakym protejnem. Vonelo to jak cokolada. Decka si chodili pro pridavek. Vetsina byli takovi hodne stydlivi.

Sumba Foundation pisou na webu co by si prali, kdyby turisti dovezli. Takze jsme nalozili v Americe do kufru pastelky a omalovanky. Predavam to jedne z ucitelek at to pak rozdeli skolakum.

Ukazali nam jak to ve skole funguje.

O hotelu napisu priste. Je na miste, kde skutecne turismus teprve zacina. Krasne luxusni ubytovani, ale v okoli neni zadny dalsi hotel. Jakekoliv aktivity delate tak jste pro ty mistni asi stejna atrakce jako oni pro nas. Kdyz nekam jedeme autem, tak vsude slysim jak na nas nedsene deti krici “DA”. Da je pozdrav neco jako Ahoj (pochazi to s doby kdy ostrov kolonizovali holandane).

Myslim, ze za par let se turismus rozjede a bude zase vsechno jinak. Ted tam mate pocit, ze jste pro ty mistni deti tak strasne zajimava zabava, ze se proste nemuzou udrzet.

Super zazitek bylo i jit na stand up paddle board (SUP) a jet dvouhodinovou projizdku po rece pres ruzne vesnice. Uz kdyz jsme se chystali tak deti bezeli z daleka se podivat co se deje.

A pak kolem reky na ruznych mistech cekali na to az pojedeme kolem. Proste doufali, ze se na SUP budou moci s nami svest. Stacilo kyvnout hlavou a vrhli se do vody a plavali o sto sest k vasemu boardu. Vlezli na nej a vezli se treba 50 metru nez skocili zpet. Predstavte si jak k vam hrnou nahate deticky, malem vas zhodi z boardu, tak tak balancujete a oni maji tak strasnou radost, ze to je uplne nakazlive. Jinak anglicky nikdo z mistnich nemluvi. Oni v podstate ani nemluvi oficialnim jazykem (Bahasa Indonesia). Sumba byl takovy zapomety ostrov, ze v kazde vesnici maji treba trosku jinaci dialekt, podle toho ke kteremu klanu patri.