Nekdo kdo je novy na tomto blogu si muze rikat o cem to tady vlastne placam. Ono to asi pusobi divne pro nekoho kdo prijde a nezna vsechny souvislosti.
Pro me je tento blog zpusob jak dokumentovat me experimentovani v podnikani. Treba si myslim, ze neco je nejlepsi zpusob jak delat v urcitem okamziku. Pozdeji zjistim, ze to mohlo byt jinak. Nevadi me napsat o tom jak nejaky projekt zacal skrome a nedokonale. Ne vzdy to musi byt jen o uspesich a jak vsechno fantasticky funguje. Ono pro vymenu zkusenosti je pomalu lepsi psat i o tom co nefunguje. To ale neni zas tak jednoduche, ale snazim se byt i v tom otevreny. Jestli se me stane nejaky prusvih v podnikani tak o tom napisu. A uz jsem i napsal. Kazde podnikani co delam beru jako experiment. Je to cesta s cilem najit nejlepsi reseni. Nekdy se i to zdanlive reseni vyviji v case.
Co ale dost casto zjistuji je, ze i kdyz se ne vzdy rozhoduji idealne, tak se vse da pozdeji nejak vyresit. Treba se o necem rozhodnu vice srdcem nez racionalne. Nebo neco udelam urcitym zpusobem kvuli me lenosti. A pak zjistim, ze urcita nevyhoda se obratit ve vyhodu. Ze ty moje rozhodnuti vytvari urcity zpusob podnikani, ktery si najde svoje zakazniky a system. Neni potreba mit strach, ze nedokazete vsechno. Ze mate slabiny a neco neumite. Kazdy clovek to ma jinak. Jen jde o to vytvorit si to svoje podnikani tak, aby co nejvice stalo na vasich silnych strankach a ty slabiny se co nejvice potlacili. Samotneho me to casto prekvapi jak to je mozne udelat a skutecne to funguje.
Neni to tom presvedcovat, ze delam vsechno nejlepe. To urcite nemam v umyslu. Rad se poucim ze zkusenosti jinych. Jen nemam rad, kdyz nekdo jen rozdava nazory a zapomene pripsat, ze je treba teoretik, ktery v zivote nic nezkusil. To pro me nema hodnotu. Cenim si zkusenosti (dobrych i spatnych) od lidi co neco zkusili delat. Nejradeji bych omezil diskuzi pod clanky prave na tyto lidi. Nebo pridat nejakou informaci ke kazdemu diskutujicimu at vidim kdo ten nazor pridava. Nazory dokaze placat kdokoliv. Ale ne kazdy se odhodla neco skutecne delat a podelit se o realne zkusenosti. Toho si cenim nejvice. Proto mam i takovou averzi k radikalnim nazoru anonymu. A vazim si lidi co se neboji byt otevreni. Je jedno co dokazali nebo ne. Neni to tady nejaka soutez. Spise jde o to vymenu nazoru a znat souvislosti kdo za tim komentarem stoji.
Něco ke třetímu odstavci:
/citace/
Kdysi jsem slyšel vyprávět jeden čínský příběh. Hovoří se v něm o rolníkovi, který měl k obdělávání půdy starého koně. Jednou mu kůň utekl do hor. Když sousedé dávali starci najevo svou účast v neštěstí, rolník odpovídal: "Smůla? Štěstí? Kdo ví?" Po týdnu se kůň vrátil a z kopců přivedl stádo divokých koní. Tentokrát sousedé blahopřáli. "Štěstí? Smůla? Kdo ví?" vedl si dál svou rolník. Za pár týdnů táhlo vesnicí vojsko. Všechny schopné mladíky odvedli. Když viděli rolníkova syna se zlomenou nohou, nechali ho být. Štěstí? Smůla? Kdo ví?"
Proč se obhajuješ ? Vykašli se na ty, které to neinspiruje, protože ti jsou jen sžíráni vlastní neschopností přijmout zodpovědnost a udělat krok navíc.
Podnikanivusa je paradoxně nejlepší blog o podnikání v ČR. Míra otevřenosti s jakou John popisuje svoje úspěchy a neúspěchy je v ČR bezprecedentní.
John má velký obchodní talent a nenechává si ho pro sebe. To je vyjímečná příležitost se něco naučit a taky získat inspiraci (viz fotky z letadel). Normálně se za takové informace tvrdě platí. Je to v podstatě praktický průvodce od A do Z o tom jak přemýšlet, rozhodovat se a vybudovat firmu na zelené louce. Žádná planá teorie, která plní manažerské knížky. John dělá experimenty na sobě a medicínu dává zadarmo 🙂
"Gram praxe má větší cenu než tuna teorie" = to je cena tohohle blogu.
Přimlouvám se za anonymní uživatele, protože ne každý v ČR si může dovolit odhalit svoji identitu (práce, postavení, závist). Řešením by možná bylo diskuzní fórum, kde by byl rating přispěvatelů, podle času na blogu/fóru, počtu a kvalitě přispěvků. Nějaký fanda v ČR by to mohl pro Johna udělat a rok provozovat za příslib intershipu v LA 😉
Většinou jsou nejvíce kritičtí ti, co sami nic nedělají nebo se jim nedaří. Přesně vědí jak se to má dělat a kde druzí dělají chyby. Bohužel pro ně samotné ty rady neplatí.
Škoda se tím nechat otrávit. Nejen pro Johna platí arabské přísloví "Psi štěkají, ale karavana jde dál".
jen doplnim Fondila pokud to nevadi…Rolnik mel jedineho syna, ktery mu pomahal s hospodarstvim. Pri osedlani jednoho z divokych konu se kun splasil a syn si zlomil nohu. Jake to nestesti rikali sousede, ale farmar zustal nepohnuty. "Stesti, nestesti,kdo vi?" Pak vypukla valka, odvedli vsechny mlade muze, krome rolnikova syna se zlomenou nohou. "Stesti, nestesti, kdo vi?". Nikdy nevime, proto je dobre snazit se byt pokud mozno nepohnuty pozorovatel a vyckat se svymi soudy ohledne stesti/nestesti…uspechu/neuspechu atd.
Tím se vracíme k problému diverzifikace – Aneb: Nedělat jenom jednu věc -> Mít alespoň dvě práce (nebo práci a koníčka k tomu), dvě na sobě nezávislá podnikání, nemít všechny peníze na jedné kreditce a v jedné bance atd.
John: Jaký bude Tvůj další business, na kterém teď pracuješ? Čeho se bude týkat? Prozdradíš něco nového? Díky.
@Fondil: Cesta pokejného bojovníka, žejo 🙂 ?
Souhlasím. Nic není tak inspirující jako průser..
"Nejradeji bych omezil diskuzi pod clanky prave na tyto lidi. Nebo pridat nejakou informaci ke kazdemu diskutujicimu at vidim kdo ten nazor pridava."
Tento blog je jiz od zakladu postaven tak, ze drtiva vetsina komentaru bude od anonymu. S tim nic nenadelas. Ty podnikas v US, pises v CR. Tve "odkryvani" karet logicky nelze srovnavat s nekym, kdo podnika v CR. Navic ty mas z psani blogu spis prospech, kdezto uspesny clovek co by zde vystupoval si spis uskodi.
Som jeden z tych, co obcas komentuju bez vlastneho feedbacku. Som introvert, a tak mi to vyhovuje a zatial nevidim, preco by som to menil. Ak to ma byt prekazkou, tak skoncim.
Osobne si myslim, ze ked su diskutujuci aj taki aj taki je to lepsie. Rozsah nazorov je vacsi a cas vsetko utrasie, i ked su niekedy komentare na hranici znesitelneho. Uvalovat na niekoho embargo by bolo chybou i ked je myslienkove uplne inde.
Johna v kazdom pripade za profika povazujem, ale este viac sa mi lubi ako hrac, ktory vie rozohrat simultanku na viacerych sachovniciach a ma ich pod kontrolou.
Podle mě ty rozdílnosti názorů pramení z rozdílnosti podnikatelských kultur a prostředí.
John podniká zejména v Americe a už si za ta léta zvykl na americké prostředí, které sice není dokonalé, ale funguje trochu jinak než v Evropě a úplně jinak než v České republice.
Američané se na podnikání dívají stylem "minimalizace časových ztrát a maximalizace prodejů".
Co to znamená? Cílem amerického podnikatele je prodat a vydělat na tom. Proto se snaží za každou cenu uzavřít prodej a při podnikání přemýšlí jak zdokonalit produkt nebo službu a vydělat na ní co nejvíce peněz. Současně si ale uvědomuje hodnotu času, a tak je třeba schopen okamžitě nabídnout slevu (takovou, aby na tom ale stále vydělal) a prodej uzavřít. A protože to takto v USA, dělají téměř všichni a jsou takto vychováváni od mládí, funguje tam všechno rychleji a i rychleji se zde dá dosáhnout úspěchu.
Naopak v Evropě je to trochu jiné. Zde působí ochranářské principy. Nedávno jsme třeba řešili případ české firmy, která patří napůl Čechům a napůl Holanďanům. Do české pobočky přišla poptávka na jejich produkt a oni jim udělali cenovou nabídku stejnou jako pro Čechy, jenom s vyšší cenou dopravy. Když Němci tu nabídku dostali, tak okamžitě objednali obrovské množství toho produktu, protože to bylo super levné (oni to samé nakupovali v Holandsku, právě od 50% majitele té česko-holandské firmy, ale za dvojnásobnou cenu). Ten český majitel o tom samozřejmě nevěděl ani to tedy nekonzultoval se svým holandským partnerem. Skončilo to tak, že toho klienta uvedli v nějakém raportu. Následně z Holandska přišel příkaz, zrušit objednávku, udělat blbce z obchodníka a navýšit cenu na stejnou úroveň jaká je v Německu obvyklá. Klient v Německu to sice moc nechápal, ale nakonec to akceptoval a nakoupil za stejnou cenu jako obvykle.
Holanďani sice nechtěli přijít o trh, ale kdyby se to bývalo prodalo za tu českou cenu, která je sama o sobě velmi zisková, mohli prodávat 3x tolik produktů a vydělat mnohem více peněz. Ale prostě to nebylo možné.
Američan by to prostě prodal a viděl by možnost vydělat další prachy a neřešil by to. V Evropě to byl problém.
V Čechách to navíc funguje ještě úplně jinak, protože se do toho tahají různé aféry s předraženými produkty nebo službami a spousta podnikatelů přišla k penězům řekněme nestandardními metodami. Proto jsou zde lidé více naštvaní a depresivnější a vidí za úspěchem v podnikání hodně často nějakou levárnu.
A z toho vznikají ty "neshody" v komentářích.
Prostě jiný kraj, jiný mrav.
Přijde mi, že žvanily, chytráky a všechny možné druhy brouků pytlíků najdete všude. Na druhou stranu jsou docela dobře rozpoznatelní. Chápu, ale že takoví lidé mohou lehce zkazit diskusi. Každopádně praktické zaměření tvého blogu je opravdu výjimečné a chápu, že tuhle linii chceš udržet i v diskusích.
Vembl: mě hrozně se*ou v televizi, když mluví o podvodníkovi a říkají "35 letého podnikatele odvezla policie…" proč říkají podnikatele, vždyť je to podvodník a ne podnikatel.
Nikdy jsem neslyšel "35 letého řezníka / prodavače / atd odvezla policie". Buď použijí slova pachatel, podvodník nebo podnikatel.
Televize za to může, že se tady člověk bojí nahlas říct, že podniká.
jsem moc rad ze to delas johne
a nebal bych se toho ze toho nekdo zenuzije vyuzije protoze napadu je stousta ale realizace tam to vazne
To Vembl:
O tom jestli prodávat více za méně nebo méně za více peněz se stejným ziskem tu už někdy cosi bylo. A je to pořád otázka. Prostě existují různé trhy, jiné nálady spotřebitelů, jiné podniktaelské klima, jiná konkurence…
U tvého příběhu je podstatné, že Němci koupi neodřekli, takže sleva to musela být opravdu výrazná.
To Vembl:
U cechu je bohuzel pravidlem, co je drahe, nekoupime je drahe. Co je levne nekoupime je podvod.
Resenim a overenym je vedle sebe prodavat ten samy produkt vicekrat. Jednou zalevno a jednou zadraho. Toho zalevno prodate se ziskem hodne a toho zadraho prodate taky trochu. Ale s vetsim ziskem
Anonymům, případně různým radikálům bych přikázal povinně uvádět obrat za minulý rok, počet let praxe v daném oboru, případně objem peněz utracených v dané oblasti. Věřím, že by to bylo humorné čtení 🙂 Dělám si teď legraci i sám ze sebe, protože i v mém případě by to bylo taky poměrně humorné.
2Cappy: Myslim, ze do niceho dalsiho se nepoustim. Zadna diverzifikace, protoze mam fakt plne ruce prace. Mozna se da nazvat diverzifikaci Shipito v dalsich zemich (Cina, apod.). Muj neblizsi cil je splatit pujcky na tech dvou skladech v Kalifornii.
2Mirek Hoza: Dobry napad:-)
Jinak vse v pohode a dekuji za podporu!:-)
John: Chápu. No mě právě těď vyšplouchnul jeden důležitý dodavatel a zdvojnásobil mi ceny (asi se domníval, že když mu platím o 40 procent více než ostatní, že mu dávám stále málo). Tak jsem se nad tím tak pousmál, protože jsem se pojistil a už jsem byl na to připraven. Kdybych na to připraven nebyl, tak bych směřoval k bankrotu (a pěšmo na Úřad pro nezaměstnané).
Tak se zase potvrdilo, že paranoia a diverzifikace nemusí být na překážku, i když to stojí úsilí, čas, a hlavně peníze.
Vratislav:
Netušil jsem, že to bude na 5 A4, ale diky za to. Velmi čtivé!!!:)
jednoznačne najlepší blog o podnikaní!!!
Podnikal jsem 10 let v jednom oboru – grafika (letáky, vizitky, cedule, katalogy…) a tak nějak jsem se uživil. Dusily mne úřady a podnikání dálise to tak nazvat vedlo odniku nikam. Výhodou oproti zaměstnání bylo že jsem nemusel ráno vstávat což nesnáším, nevýhodou že jsem pořád bojoval s penězi, neplatiči atd.
Někdy v 9ti letech – tedy asi před 25ti lety 🙂 jsem si přečetl v ABC o lesní železnici a chtěl jsem stůj co stůj svou malou zahradní železnici. Problém byl tenkrát s kolejnicemi – neřekli by jste jak namáhavé je pro 9ti letého kluka přeříznout pilkou na železo důlní kolejničku. Takže to tenkrát nedopadlo – ne snad proto že bych to vzdal ale nebylo kde brát další kolejnice a těch pár metrů ze sloupků opuštěného pozemku 🙂 nestálo za řeč. Nicméně tato idea se se mnou táhla dále. Cca před třemi lety jsem se rozhodl že bych se do toho pustil a začal systematicky shánět kolejnice. Ovšem nastal zádrhel. Jednak použité nikde (skoro) nejsou – sjezdil jsem všechny možné kovošroty a nebo za ně chtějí nesmyslné peníze – něco jako 1000Kč za m nové kolejnice. Kolejnice jsem sice nesehnal ale přičuchl jsem k oboru který mi do té doby vůbec nic neříkal. A to právě k těm kovošrotům. A zjistil jsem že železný šrot vůbec není tak bezcenný jak jsem si myslel a že to naopak je docela dobrý busines. Tak jsem se do toho vrhnul a začalo to jít jako po másle. To co jsem dříve grafikou vydělával s odřenými ušimi za měsíc časově náročné práce teď dělám na obchodu se šrotem za den a bez víceméně bez námahy. Kolejnice jsem sice stále neměl, ale aspoň jsem se dost posunul se svou finanční situací dopředu. Pochopil jsem, že v ČR kolejničky na svou zahrádku už nikde ve staré fabrice nejspíš neseženu. Po úvaze co s tím jsem usoudil že zkusím objezdit opuštěné doly. Narazil jsem na zajímavou skupinu lidí – montanistů – kteří se lozením po opuštěných dolech zabývají. Trvalo mi asi rok se mezi ně vetřít. Jsou totiž hrozně uzavření – hlavně ti co mají přehled. Jsou tu totiž firmy které se živí tím že zasypou za peníze státu jakoukoliv díru v lese s tím že to je opuštěný důl. No každopádně se podařilo a začal jsem objíždět zajímavé lokality – to by člověk neřekl co se v Čechách dá vidět za podzemní megaprostory – jsou i takové kam by se vešel celý chrám sv. Víta 2x nad sebou. Opravdu zajímavé. Nicméně má snaha stále nepřinášela kýžené výsledky – tzn. místo kde by se dalo přijít k několika stovkám metrů kolejnic. Buď to bylo nedostupné nebo s majitelem nebya rozumná domluva atd. Za nějakou dobu se ze mne stal znalec všech možných děr v ČR byť jsem ve většině nebyl věděl jsem kde jsou a co tam lze čekat – pročesal jsem nesčíselněkrát celý web na toto téma. Jednou asi před dvěma lety jsem řešil jednu grafickou zakázku pro vodafone a součástí zakázky bylo rozvést papírové stojany do všech TESCO obchoďáků v ČR. Jednu trasu jsem si vzal i já a rozvážel jsem taky. Někde mezi Hradcem Králové a Českou Třebovou jsem najednou zahlédl portál opuštěného dolu o kterém jsem věděl a do kterého jsem se chtěl dříve vypravit ale nebyla energie. Takže jsem samozřejmě ihned změnil plán a naordinoval si malou prohlídku opuštěného dolu. Dostupnost ideální – přímo u silnice, vstup otevřený a všude samé kolejnice kam se člověk podíval. Super místo. Byl jsem nadšen. Neměl jsem v úmyslu tam ty koleje jet ukrást a tak jsem zjistil komu tento opuštěný důl patří. Měl ho v té době pod palcem správce konkurzní podstaty po zkrachovalém podniku. Kontaktoval jsem ho a zjistil zda ho chce prodat. A on chtěl. Požadoval částku v řádech statisíců – tak to řekl. Nabídl jsem mu tedy částku v řádech jednoho statisíce. Kupodivu souhlasil. Byl to pro něj totiž spíše nepříjemný problém který by musel řešit. Šlo mu o to prodat samotný areál podniku který leží úplně jinde a má cenu v řádech stovek mil. Takže jsem důl koupil za 100.000 kč a k tomu půl hektaru pozemků. Důl je ve skvělém stavu – kupodivu z něj zmizela pouze elektroinstalace jinak vše na svém místě. Odhaduji že železa je v něm (to co jde vytáhnout) tak za 5.mil. Kč. Zatím jsem jen nechal zlikvidovat jednu nedokončenou kompresorovnu a i tak jsem získal částku cca 170.000 – tzn. důl se bohatě vrátil. Zbytek jsem zatím nechal být. Navíc se mi podařilo koupit jednu zrušenou pilu kde bylo k dispozici velké množství malých kolejniček přesně takových které jsem celou dobu potřeboval takže jsem se ani nemusel uchýlit k likvidování důlní železnice a mohl jsem letos konečně začít stavět svou zahradní železničku. Celý příběh má však ještě pokračování. Tím že jsem začal obchodovat s odpadními kovy – především železem jsem si byl schopen vydělat a mít k dispozici nějaké peníze. Díky tomu jsem také mohl důl koupit. Jen jako grafik bych do toho nešel. Jednoho dne mne napadlo že by nebylo od věci zkusit peníze půjčovat. Napadlo mne že spousta lidí (všetně mně před pár lety) řeší týden před výplatou vždy ten samý problém. Tzn. že nemá peníze. Takže bych dělal krátkodobé půjčky splatné za měsíc za relativně velký úrok. Dal jsem si strop 5000Kč na člověka. Požadoval jsem návrat do 1 měsíce s tím že když si půjčí 5000Kč tak vrátí 6000Kč. Tzn. o jeden tisíc více. Já sám bych tuto službu (kdyby byla dříve existovala) občas využil. Jelikož jsem pro začátek chtěl zjistit nějaké statistické údaje které mi nikdo nebyl schopen dát experimentálně jsem takto rozpůjčoval 200.000 a sledoval co se bude dít. Vše přesně evidoval, vyhodnocoval a zapisoval. Dnes mám k dispozici zcela přesné hodnoty jak se lidé chovají, kolik je neplatičů a jak to vůbec může fungovat. Dokážu nastavit parametry tak aby to bylo pro zákazníka pořád přitažlivé ale aby se riziko snížilo o 50%. Celý experiment dopadl úspěšně. Jednak jsem získal potřebná data, vyzkoušel si vedení exekucí ve vlastní režii a ještě docela dost peněz vydělal. Jednou jsem se bavil o tomto mém experimentu s mým známým a on projevil enormní zájem do toho nasypat své peníze protože mu to přišlo jako velmi dobrý nápad. Takže dnes rozjíždím projekt půjček a mám k dispozici částku v řádech milionů. Jsou to cizí peníze a nenesu žádné riziko. Další nápad – – Pořád mi vrtalo v hlavě jaký může být zisk z běžného krámku – díky tomu že jsem prošel výše uvedeným vývojem jsem si mohl dovolit jeden krámek koupit. A teď je to pár dní a mám maloobchodní krámek. Hodlám na něm experimentovat stejně jako jsem to udělal u půjček. Ovšem moje výhoda oproti všem okolo je v tom že se vyznám v několika oborech a například reklamu, výlohu a pod. si dokážu pořídit za náklady které jsou 10x menší než je běžná prodejní cena. Nemusím tedy obracet každou korunu a mohu investovat do vývoje. Jsem zvědav jak to půjde. Chtěl jsem jen ukázat jakým vývojem jsem si prošel a jak zdánlivě nesourodé činnosti nebo sny se v nečekaných situacích prolnuly a spolu zapůsobily jako katalizátor vývoje. Četl jsem že nejbohatší muž světa podniká asi v 200 oborech. Myslím si že právě v tom je jeho síla. Podnikat v jednom oboru je hrozně nebezpečné – už jen proto že jste nuceni vydělat si na živobytí. Ale když podnikáte už jen ve 4 oborech tak získáváte konkurenční výhodu oproti ostatním. A to nemluvím o situaci kdy těch podnikatelských aktivit máte třeba 20. Paradoxně je pravdou že čím více aktivit mám tím mám více volného času. Zásadně chci aby věci fungovaly bez mého přičinění klidně měsíc, dva, tři… Chci dělat jen strategická rozhodnutí – určovat směr a provádět kontrolu. Vše ostatní musí zvládnout ti co pro mne pracují nebo ti s kterými spolupracuji.
Vratislav Boch:
To je zajímavé, zrovna včera se mi hlavou honily myšlenky, že by nebylo špatné poohlédnout se po nějaké aktivitě v jiném oboru. A hle? Dneska si přečtu konkrétní příběh na toto téma. Není to poprvé, co se mi něso takového podařilo. Stává se Vám to také? 🙂
Vratislav: Moc hezký příběh. Člověk má zase hned chuť jít něco dělat pro rozvoj svého podnikání. Ať se ti daří.
A s tou diverzifikací je to tak jak posledně v komentářích psal Igor – je potřeba to dělat tak, aby se vytvářeli co nejmenší fixní náklady a rostlo a diversifikovalo se s náklady variabilními. Pak to bude vždycky fungovat.
Jan Dvořák: Ano mně se to stává často, v životě ale i tady na tomto Johnově blogu. Třeba zrovna něco řeším. Večer se podívám na tento blog a tam je buď přímo odpověď, nebo aspoň cesta. Buď přímo od Johna nebo v komentářích. Zajímavé na tom je, že nemusím hledat ve starších příspěvcích, ale je to v tom nejnovějším. Nechápu jak je to možné 🙂
Ahoj Johne,
mas recht. Chci taky zacit psat blog a take zacnu ale az po 20.tohoto mesiTvych zkusenosti si osobne velice vazim a nejednu tvou zkusenost ci nazor se odrazi i v mem podnikani. Holt radilu a radoby odborniku je nejenom v cechach dost a dost. Zacina mi z toho posledni dobou byt nanic, stale mi nekdo rika jak toto a toto nepujde, jak toto neni mozne a pak kdyz nekomu clovek da uprimne myslenou radu tak se dozvi desitky duvodu proc by neco neslo….
Jan Dvořák, Premysl: hromadění jevů bez příčinné souvislosti, jež žádají společnou interpretaci, nazval C. G. Jung synchronicitou. Např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Synchronicita
Myslím, že je to kupodivu docela běžné; asi každý má s tímto fenoménem nějaké zkušenosti, aniž by třeba tušil, že se jedná o synchronicitu… 🙂
(Na principu synchronicity funguje např. věštění z čínské Knihy proměn, ale to už jsme někde úplně mimo tento blog, že… 🙂 )
Vratislav Boch: Opravdu zajímavý příběh. Ty se ale lišíš od “běžných” lidí tím, že když něco chceš, tak po tom jdeš. Většina lidí by si nikdy nezaložila kovošrot, či by tomu správci konkursní podstaty neposlala nabídku :), báli by se odmítnutí, odpovědnosti a hlavně možného nezdaru. Jen tak dál!
John: To moc rozebíráš. Osobně si přečtu každý komentář ale dívám se i na to, kdo ho píše. Takový komentář od Vembla jde poznat na první pohled (většinou uvádí nějaký příklad z překladatelství) a věřím, že i mé komentáře jsou určitě hodně charakteristické… A nějaké “štěky do tmy” je nejlepší ignorovat, či se nad nimi krátce zamyslet, jestli na nich něco není a pak je zahodit…
Vratislav Boch: nejdřív jsem to přelítl a řekl si: tak dlouhej komentář nemůže nikdo číst! Pak jsem začal a během chvíle dočetl až dokonce 🙂 – moc zajímavý a dobře napsaný příběh, doufám, že už brzo budu mít taky materiál na podobně dlouhou esej, zatím "jen" začínám s e-shopem – nuda, nic moc k povídání 😉