Dnes jsem zase absolvoval komunikaci s investory, pravnikem a investicnim bankerem co mi radi. Hlavni otazka co se opakovane klade je, jakou vlastne hodnotu investori prinesou.

Samozrejme investori vam naslibuji cokoliv. Dulezite je co bude ta realita. A kazdy slib je potreba brat trosku skepticky. Taky se doslova snazi ziskat kazdou vyhodu jak to jen jde. Jsou fakt chamtivi a je videt maximalni snaha ziskat co nejvice za co nejmene. Moc to nesedi s mym pristupem, kdy me spise jde o to najit zlatou stredni cestu. Takze tady mame trosku konflikt. Kdyz mam pocit, ze uz toho je moc tak je posilam “nekam”.

Myslim, ze v relativne docela uzavrene komunite VCs a private equity zacnou jiz brzy kolovat historky. Sem tam je videt, ze jsem trosku na ne silna kava. Samozrejme slovanska povaha a vychodoevropsky prizvuk k tomu pomahaji. Americani jsou mnohem vetsi diplomati. Ja moc trpelivost nemam. Okamzite konfrontuji jakekoliv bullshitovani, prehnane podminky nebo neefektivni vyuzivani casu. Nekteri investori jsou jak prodavaci.

Vcera vecer jsem mel velkou radost. Dostal jsem komentare k term sheetum od tohoto cloveka. Je to starsi pan, ktery pracoval jako CFO a reditel v hodne uspesnych firmach. Naposledy byl v board of directors ve firme Broadcom. Ten nasel nejvice nesrovnalosti. A mel snad nejvice paranoidni pristup co jsem kdy videl. Vice nez muj pravnik nebo kdokoliv jiny. Proste bylo videt, ze ve svete businessu se nikdo s nicim nemazli. Jeho zakladni pravidlo bylo. Zadny standardni term sheet nebo podminky neexistuji. Vse je jak si vyjednas. Neustupuj kdyz nemusis. Nadiktuj si to jak to chces a vubec nepovoluj. Kdo me zna uz vi, ze uz ted mam casto dost silne nazory a spousta investoru ma pocit, ze uz jsem docela problematicky clovek na jednani. Tohle me nalilo energii do zil a hned jsem vecer odepisoval ruznym investorum na ty jejich dealy. V takovych situacich mam pocit, ze investory nejvice prekvapi, ze nejsem chamtivy. Ze nevidim zaslepene miliony a nehrnu se k podepisovani dokumentu. Fakt uprimne jim to moje chovani pripada netypicke. Cekam kdy jim to dojde, ze zadny deal nepotrebuji. I kdyz jim to nahlas rikam, tak jim to nedochazi. Jediny duvod vzit investora je kdyz nabidnout pro me neco hodne zajimaveho.

Vcera jsem takto ukoncil jeden konferencni, protoze jsem mel pocit, ze fakt ztracim cas. Tak dlouho (15 minut monolog) rikali jak jsou nejlepsi, ze jsem jim rekl, ze nemam zajem. Pripadal jsem si jako kdyz jednam s prodejcem aut. A pritom je to znama a velka private equity firma z vychodniho probrezi. Rekl jsem jim: “Dekuji, ale nemam zajem a duvody proc”. Za chvili zavolali znovu jestli to nahodou neni nedorozumeni. Proste se nenechali odradit. Ale zrovna tito me uz kompletne svym zpusobem chovani odradili.

Posledni private equity firma co se mi ted ozvala uz nerikala, ze o nas cetla v Inc. 500 casopisu, ale ze o nas slyseli. Vzhledem k tomu, ze uz je to treti z Bostonu se kterou jednam tak se tomu nedivim.;-)

Tohle je pro me fakt nejtezsi obdobi v rozhodovani co dal delat. Na jedne strane vzdy davam na sve srdce a selsky rozum. Nemam moc rad bullshity. Spise tak jednoduchou a srozumitelnou logiku, podle ktere podnikam. Treba nekdy az moc jednoduse na neci vkus. Ale me se to tak vzdy osvedcilo.

Ted prochazim skolou a zkusenostmi z trosku jinaciho sveta. Vemte si, ze mi treba zavola velmi znama venture kapital firma, ktera byla prvnim investorem do tech nejznamejsich firem. Ja jim reknu jaka je situace, ze uz nejake nabidky mam. A oni reknou, ze klidne hned prijedou a daji vlastni nabidku. Tohle je treba ctvrtek odpoledne a pro ne neni problem prijet v patek. Ptaji se jestli staci kdyz prijedou pristi tyden nebo jestli je to tak urgentni, tak prijedou hned. A podotykam, ze nejsou z Los Angeles.

Samozrejme me to lichoti, ze maji zajem. Ze se nemusim nekde doprosovat a hledat investory. Pekne je, ze to je treba stejna VC firma na kterou si startupisti stezuji, ze je odmitla, protoze nemaji potencial dosahnout aspon hodnoty 100 milionu dolaru. Je to perfektni, ze se hlasi sami a v podstate si vybiram s kym budu dal jednat. Je toho doslova az moc. To, ze mame fakt dobre vysledky a rust je jako magnet, ktery vsechny tyto venture kapitalisty a private equity firmy laka.

Ale je to taky strasne rozptylujici. Namotivovani associates (associates jsou nejnizsi v hirearichii VC firem), kteri volaji a emailuji. Kdyz je odmitnete po nekolikate tak vam vola partner (coz uz je clovek, ktery trosku muze neco rozhodnout) a jdete tim znovu dokola. Pak schuzka s general partnerem nebo managing directorem (nejvyssi v zebricku VC firmy). Tak jak ja zas tak moc nebullshituji tak investori umi bullshitovat perfektne. Kdyz je odmitnete tak vzdy neco vymysli. Treba pridaji pet milionu na valuaci a jste v dalsim kole.

Jeden den si reknu, ze deal s nekym udelam. Druhy den mam pocit, ze se na vsechny vykaslu a budu si to delat po svem. Nejstrasnejsi je, ze mi to fakt zabira strasne moc casu. Vzdy si vzpomenu na tento vyborny clanek The Top Idea in Your Mind (Paul Graham). Na jedne strane stoji moznost si to delat presne jak uznam za vhodne. Mit 100% kontrolu a soustredit se jen na to dulezite (podnikani). Proste jak to delam ted. Na druhe strane je moznost dostat skutecne velkou castku penez jak do firmy tak me osobne, protoze to nacasovani me fakt ted hraje do noty.