Sem tam se podnikatel dostane do situace, ze musi vyhodit zamestnance, ktery mu je sympaticky. A je to pak hodne tezke. Nejhorsi je, kdyz vidim, ze to je hodny a slusny clovek.
Casto chci davat dalsi a dalsi sance. Ale nedochazi ke zlepseni. Dam varovani a druhy den je zase vsechno pri starem. A ten zamestnanec za to ani nemuze. Proste to ze dela pomalu nebo nepresne je presne jaky je. Nemuze za to a ani se nedokaze zlepsit. Ma pocit, ze dela vyborne a bez chyb (protoze ty chyby nevidi). Tohle je uplne nejtezsi a nejhorsi situace jak se s nekym takovym rozloucit.
Davam prednost kdyz nekdo udela nejaky problem a vi o tom. Treba neprijde do prace. Nebo udela chyby a vi o nich. Nejhorsi je, kdyz o tech chybach ani nevi a kdyz se na ne poukaze tak je nepochopi.
Tohle jsou situace, ktere jsou hodne tezke. Ale musi se resit. Kdyz vlastnite malou firmu tak si nemuzete dovolit mit neproduktivni lidi, kteri pro vas pracuji. U velke firmy se to ztrati. Malou firmu to muze zlikvidovat. Majitel male firmy musi vsechno videt mnohem vice cernobileji nez ve velkych firmach. Bud je zamestnanec prinos nebo neni. A podle toho se rozhodnout jestli ve firme muze zustat nebo ne. Pocity a kamaradstvi do toho moc nepatri.
Chapu ze to je hodne tezke, ale treba jeden z argumentu pro je i ten, ze jeho kolegove tusi to same, a kdyz jsou sikovni tak je bude mrzet ze nekdo kdo neni firme tolik prinosny dostava stejny plat – a byli by naopak demotivovani kdyby zustal…
Taky jsem to zazil, jeste v horsi verzi. Clovek ktereho jsem vyhazoval, byl muj kamarad, byl mi sympaticky, zadne chyby nedelal, pracoval dobre, prace se mu libila a byl na mne financne zavisly. Jenze jsem ho uz nepotreboval a nebyly vyhlidky, ze se situace zlepsi. Pritom jeho plat nebyla pro firmu zanedbatelna polozka abych ho mohl bez komplikaci alespon par mesicu podrzet. Hodne neprijemne. Od te doby vim, ze od zamestnancu je nutne mit urcity odstup, ikdyz v male firme to je nekdy velmi tezke.
A vyhodil nebo dostal další šanci ?
kamaradstvi a podnikani / prace / zamestnani je stret zajmu, je dobre si hned na zacatku rici, ze mozna spoluprace kamaradstvi dokonce i znici…
osobne, kdybych mel 2 uchazece, jeden kamos a schopnejsi a druhy cizi clovek a o chlup pomalejsi, beru cizaka, nebot kamarastvi ma pro me vetsi cenu, nez je prinos z rozdilu jejich schopnosti
Je to tezky. Clovek se na jednu stranu snazi byt s podrizenymi kamarad – aby je to v praci bavilo, aby pri neformalnich rozhovorech je dokazal motivovat – na druhou stranu se pak nekdy vzajemne oba dostanou “moc k telu”.
Vyborne reseni asi neexistuje, par dni budes trochu smutnejsi a obcas si na to vzpomenes, a za nejakou dobu budes moc rad, ze jsi to udelal. Hodne stesti.
ps. je nas vice, co radi davame druhe (a mnohe dalsi) sance… 😉
Presne tak, jedna z mych nejhorsich chyb v zacatcich bylo to, ze jsem daval jednomu zamestnanci sance cca 1/2 roku. Nakonec to koncilo v prostredi plnem zbytecnych emoci.
A jak psal Keff – vetsina ostatnich zacinala byt nastvana, protoze videla, ze na tohohle lenocha museji vlastne delat.
Myslim, ze zamestnavat kamarady je tezsi, ale da se to zvladnout. 🙂
Co se tyce vyhazovu, jednou mi pomohl tata, ktery delal kdysi vedouciho v tovarne a mel pod sebou asi 200 lidi. Taky jsem dlouho premyslel a vahal a znovu a znovu daval sanci, prestoze me to poskozovalo. Kdyz jsem za nim prisel pro radu, nevahal ani chvili "Vyhodit okamzite". Zpusob jakym odpovedel me nenechal na pochybnostech.
Od te doby s tim mam mnohem mensi potize a lepe si uvedomuji svoji zodpovednost vuce firme a lidem, kteri v ni pracuji. Sice to patri mi, ale kdyz mam zamestnance ne tak uplne. Pokud funguji jako manazer ve firme (vlastni nebo cizi) musim hlidat predevsim zajmy firmy.
A pak, kdyz to neklape, cim driv se ten clovek vyhodi, tim lepe pro vsechny.
Někdy může být řešení přeřadit zaměstnance na jinou práci. Když neumí vyřizovat objednávky, tak třeba bude umět montovat kola, a naopak. Jenom je potřeba to tomu zaměstnanci podat tak, že na původní pozici je ho škoda a ta nová pozice je prestižnější 🙂
Vembl: to zní jako ze špatného filmu 🙁
Mnohem horsi pro mne je opacna situace – kdyz mi clovek osobne nesedi, ale svoji praci dela dobre.
rodina ani kamarádi do bussinesu nepatří!
kež bych se tímhle pravidlem také řídil :o)
Zadirr: SkuteÄ�ně se to stalo. Od té doby se mnou ségra nemluví. Ale chyba byla samozřejmě i na mé straně – neměl jsem jí zaměstnávat, všichni mě od toho zrazovali, ale já byl jako beran…
Nicméně přeci jen mi to něco dalo – Dnes na 100% nikdy nezaměstnám známého nebo příbuzného. Od zaměstnanců si budu udržovat odstup, když budou neschopní tak je ihned bez milosti vyhodím.
Nishkam (7): ako ti to otcec vysvetlil / zdovodnil?
no jasně… tady musí fungovat kapitalismus 🙂 Využívat ČAS, PENí�ZE, VÄšDOMOSTI a PROSTŘEDKY jiných lidí.. když toto umím, sám tyto věcí mít nemusím 😉
@crowen praveze to vubec nevysvetloval ani nezduvodnoval. Spise se na mne podival jako na uplneho zacatecnika, co se pta na samozrejme veci.
Protoze evidentne prosel spoustou situaci a mel pocit, ze se to snad ani zduvodnit neda… a je to naprosto jednoznacne… tusim ze to tak nejak asi bylo:-)
2 John: Zaved kazdemu zamestnanci verejne statistiky, ktere budou obsahovat denni vyprodukovane veci(ukoly). Jde to aplikovat na vsechno. At si grafy sami take doplnuji. Tobe a ostatnim pak staci prijit a vidis jak na tom jsou a budes mit vic volne ruce. Pak by mozna mohl videt i tvuj kamarad, ze musi pridat.
Jinak si myslim, ze kamaradi a rodina do obchodu patri. Jen je treba pred zacatkem rici, ze na kamarada ci rodinu se budeme divat prisnejsim metrem. Takovy musi byt vzorem a meritkem ostatnim. Kdyz nebude je treba svym slovum dostat jinak si sef sam sobe podryje autoritu.
Taky jsem chtěl jednou dát práci na tvorbě designu kámošovi, a pak si to rozmyslel, když jsem uvážil, že v případě kritiky, by to kamarád mohl vzít těžce, udělat si ke mě odstup a já bych tak pozbyl nejlepšího kámoše.
markonius: to je pravda, hodně šéfů v ČR řídí typicky autoritativně (nadávky, hrození, motivace typu makej, nebo tě vyhodím).
…a to by clovek pri pohledu na shipito rekl ze jeho majitel nemuze mit zbla designerskeho ci snad dokonce vytvarneho citu…
Jaromír Adámek: Podle mě je to hlavně problém s nízkým sebevědomím, John si třeba myslí, že kdyby se podělil o své pocity a problémy se svými podřízenými, ihned by toho využili.
Já za sebe můžu říci, že se Ä�asto stává, že někdo to, že mu sdělím svůj pocit Ä�i svůj problém, tak je dost lidí, co se toho snaží zneužít.
Například jsem někomu slušně sděloval, že mi jeho jednání vadí takto “víš, cítím to tak, že bych s tím měl problém” a daná osoba “tak to cítíš špatně”. To mě samozřejmě nasralo, ale stejně jsem zachoval klid a reagoval “samozřejmě to cítím špatně, to víš, já mám vážné citové problémy, skoro ani necítím když došlápnu na zem, sotva pociťuji jak dýchám vzduch a když dostanu k obědu vÄ�erejší zbytky tak to cítím špatně, protože to má chuť jako kaviár a jenom já blb to nepoznám. Právě proto potřebuji tebe, abys cítil za mě, abys mi předkousal jídlo a řekl jak ho mám cítit, jakou má chuť. To víš, já to nezvládnu”.
DoporuÄ�uji proÄ�íst si knížku “Umění slovní sebeobrany”, která uÄ�í tomu jak reagovat, když se k někomu zachováme otevřeně a sebevědomě a daná osoba toho zneužije k našemu ponížení. Dá se tomu bránit.
markonius: já se snažím být hodně otevřený, a tohle je přesně můj problém, že obÄ�as to proti mě někdo zneužije. Dík za tip, si ji koupím
No to teda diky:-))))
Ono v podnikani mam pocit, ze ty priority jsou uplne nekde jinde. Ne v tom co by se mel chtelo delat, ale v tom co je nutne delat aby firma byla uspesna. Treba bych si mohl hrat s designem… ale vim, ze je dalsich 10 veci, ktere skutecne ovlivni uspech.. a design to zas tak moc neovlivni.
John: Dovol mi, abych ti ukázal, jak bys měl reagovat a proÄ�, protože daný komentář byl jenom slovní útok.
Reakce sebevědomého Johna:
Fujrer: To víš, že nemám designérský cit, právě proto hledám webdesignéra jako ty, který by dokázal udělat lepší webdesign. Protože tě ovšem neznám, tak za tu šanci navrhnout pro mě lepší webdesign oÄ�ekávám minimálně to, že mi pošleš láhev vynikajícího šampaňského :))
Johne, se vší úctou, musíš si stát za svým. Nikomu své kroky neobhajuj, pokuÄ� má někdo lepší nápad, tak ať ti ho řekne. Na kritiku nereaguj, k Ä�emu je negativní kritika dobrá? Fujrer to udělal jenom jako test jak budeš reagovat na slovní útok, ponížil tě a ty ještě hodíš zpáteÄ�ku a říkáš “promiň, to já protože se domnívám” 🙂
LOL:-))
Zbavit se nevhodneho zamestnance, prosím, nekdy je to opravdu tezke….a proboha, co kdyz je to zaroven vas ŠÉF?!?
Jak toho dostat ven a nesvezt se s nim??
Dr.