Category Archives: Guest posts

Prispevky od pratelu Podnikani v USA… Rozsirujeme ruznorodost nazoru, zkusenosti, pripadovek od dalsich zajimavych lidi.

Z emailu: Dostupné kvalitní zájmové kroužky

V nějakém městě/ obci nejsou kroužky vůbec, jinde třeba málo kvalitní lektor a pod. A rodič nemá vždy možnost trávit s dítětem 2hod. denně, 3x v týdnu kvůli tréninku.

Proto plán:

  • dovoz dětí busem/ minibusem do kroužku mimo obec, kde bydlí
  • převzetí odpovědnosti hned při nástupu do busu
  • možnost spolujízdy s dítětem – např babička, rodič
  • v buse by byl člověk, který by děti (+ jejich případný doprovod) evidoval, že jedou (tužka nebo systém)
  • hodnota pro dítě – dovoz až ke kroužku+kvalitní vedení, pro rodiče – časová úspora, pro mě- profit z členských příspěvků, z jízdenky nebo z obojího

Otázky:

  1. Je vůbec reálný takový projekt vzhledem k proměnným jako jsou různá města (okruh např. 20-30km), různé kroužky a různé časy jejich začátků? Ano?…pak…
  2. Dokáže takový projekt být profitabilní z % z členských příspěvků a/nebo z dopravy?
  3. Jak dopravu řešit?
  4. Jaké další otázky bych si měl položit?
  5. Je to celé hovadina? – děkuji za přečtení až sem:)

Aleš

Ako sme spustili medializuj a prečo IT projekty meškajú

Začiatkom mája sme spustili registráciu odborníkov na portáloch medializuj.sk a medializuj.cz.

Medializuj je platforma, ktorá spája novinárov s odborníkmi. Novinári často prácne hľadajú špecialistov, ktorí by sa vyjadrili na témy, ku ktorým pripravujú článok. Odborníci sa vďaka vyjadreniu v médiách zviditeľnia a posilnia svoje meno, či firemnú značku. A práve to spája náš projekt.

Prvá verzia bola veľmi oklieštená a nevyladená. Náš pôvodný plán bol spustiť plnú verziu do 15. mája 2019, čo sme však nestihli. Spustili sme ju presne o mesiac neskôr a stále ju zdokonaľujeme.

Prečo IT projekty meškajú?
Pozrime sa bližšie na čísla.

  • 75% IT manažérov očakáva, že ich SW projekt skonči neúspechom
  • menej ako tretina IT projektov je úspešne dokončených v rámci časového plánu a rozpočtu

S meškaním IT projektov v korporáciách sa už ráta ako so samozrejmosťou. Prečo však meškal aj náš projekt, ktorý som programoval sám? Stále som sa nepoučil po desiatkach IT projektov?

Dôvody meškania medializuj:

    1. Zlý časový odhad pre definovaný rozsah prác
      Podnikatelia sú väčšinou optimisti. Keby boli pesimisti/realisti, nepúšťali by sa do nového podnikania. Ako všetky projekty, aj tento som podhodnotil. Veci, ktoré mali trvať 2 dni, trvali 3 dni.

 

    1. Rozsah prác neobsahoval všetky potrebne veci
      Portál Medializuj je rozsiahlejší ako sme pôvodne rátali. Niektoré featury prišli ako feedback od klientov a niektoré mali byt zadefinovane v pôvodnom rozsahu prác. Jednoducho sa však na nich zabudlo.

 

    1. Veľa neznámych
      Medializuj je postavený na najmodernejších technológiách. Tie sa ešte veľmi rýchlo vyvíjajú a menia (React.JS, GraphQL, node.js…).
      Mnoho balíkov, ktoré sme používali obsahovali chyby, ktoré som musel riešiť. React.js taktiež kompletne zmenil API, a tak sa cely front-end musel výrazne prepísať. Sú to dopredu neznáme veci, ktoré sa veľmi ťažko plánujú.

 

Aj napriek meškaniu je projekt medializuj úspešný. Denne sa nám registruje množstvo odborníkov aj novinárov. Tato služba je a aj bude navždy bezplatná.

Som si istý, že Johnove publikum je plné odborníkov, tak prečo sa neregistrovať?

Odkaz pre registráciu odborníkov v CR: https://medializuj.cz/jsem-odbornik/
Odkaz pre registráciu odborníkov v SR: https://medializuj.sk/som-odbornik/

Zsolt Szabo

Cestování tak trochu jinak aneb v chudinských čtvrtích Iquitos

Guest post od Jirky, ktery me pozadal o moznost zverejnit jak se taky da cestovat a zaroven pomahat! Mam presne takove aktivity take rad, takze jsem s radosti souhlasil se zverejnenim at z toho muze vzniknout dalsi inspirace. John

Cestování lze spojit s celou řadou různorodých aktivit. Záleží jen a jen na vás. Můžete prostě jen tak povalovat na pláži a relaxovat. Nebo se věnovat svému oblíbenému sportu, objíždět památky, zdokonalovat se v cizích jazycích… případně zkoušet pomáhat jiným lidem.

Při své zatím poslední výpravě do Amazonie (má srdeční záležitost) jsem se rozhodl pro poslední zmíněnou variantu. 27. března jsem se tak společně se svým kamarádem Pablem z plzeňské charity vydal do peruánského Iquitos – největšího města světa, do něhož nevedou žádné silnice. Právě zde, na břehu královny všech řek Amazonky, probíhá za české spoluúčasti několik zajímavých projektů zaměřených na podporu dětí z nejchudších rodin. A protože se v nich již nějakou dobu tak trochu angažuji, možnosti podívat se přímo na místo jsem zkrátka nemohl odolat.

Po krátkém rozhodování jsme nakonec zvolili trasu přes Amsterdam, tzn. Praha – Amsterdam – Lima Iquitos. Letěli jsme s KLM v Economy Class, ale připláceli asi 14 tisíc za včasnou rezervaci sedadel, abychom měli ta co možná nejpohodlnější. Co se týče ubytování, místo zajišťování nějakého hotelu jsme si pronajali krásně zařízený dům na ulici Morona, kousek od hlavního náměstí Plaza de Armas. Já osobně tohle řešení preferuji, protože máte větší soukromí, víc místa atd. Náš hostitel Andres byl navíc vynikající: poslal pro nás na letiště spolehlivého taxikáře, jakmile nastal problém s Internetem (který je v Iquitos opravdu hodně pomalý), tak nám hned donesl lepší router a vůbec se o nás skvěle staral.

Našim hlavním úkolem bylo navštěvovat děti zařazené do programu adopce na dálku a jejich rodiny. V praxi to vypadá tak, že na většinu míst se bez problémů dopravíte mototaxíky (často jsem měl pocit, že v Iquitos snad ani nejezdí nic jiného), ale na ta zbývající musíte lodí. Třeba na vratké indiánské kánoi – přesně jednu takovou cestu jsem absolvoval hned první den a vzhledem ke svým nevalným plaveckým schopnostem na ni vážně jen tak nezapomenu. 🙂 Kromě toho jsme postupně zavítali také do místního dětského domova či třeba domu pro oběti domácího násilí. Ale jedno po druhém.

Iquitos je plné fascinujících protikladů. Naleznete zde úchvatná náměstí či promenády, přičemž jen o kousek dál už začínají chudinské čtvrti – například nechvalně známý Belen, kde zrovna v době našeho pobytu došlo k brutální vraždě jistého kněze a když jsme tam šli, zrcadlovku jsem raději nechal doma (nutno podotknout, že to bylo poprvé a naposledy). Je to zkrátka ten typ města, které má vlastní duši a buď si ho zamilujete a budete se do něj chtít vracet, nebo ho naopak začnete nesnášet. V mém případě to byla láska téměř na první pohled. 🙂

Pokud jde o děti z výše zmíněného programu adopce na dálku, tak většina z nich žije v podmínkách, které by většinu středoevropanů notně vyděsily. Leckdy je to v domech na pilířích v zaplavených oblastech, kde můžete zapomenout na věci typu čistá voda, elektřina či kanalizace. Z peněz od jejich „adoptivních rodičů“, resp. „kmotrů“ (v Jižní Americe se v dané souvislosti hovoří o „padrinazgo sin fronteras“, čili „kmotrovství bez hranic“), jsou hrazeny především věci do školy, léky a oblečení – na lepší jídlo nebo dokonce bydlení to pochopitelně nestačí.

Jelikož jsem měl zrovna začátkem dubna narozeniny, děti a jejich rodiče pro mě u misionářek Identes – které mají v Iquitos celý program na starost – uspořádali úžasnou oslavu, během níž mě „oficiálně“ přivítali. Některé momenty byly vážně dojemné a pro Pabla to navíc byla vynikající příležitost k pořízení potřebných snímků. Takže se jedlo, pilo, zpívalo a fotilo. 🙂

My jsme se zase rozhodli udělat dětem radost tím, že jsme je o cca týden a půl později vzali do Quistacochy, což je něco jako ZOO kombinovaná s botanickou zahradou a koupalištěm. Její návštěva pro ně představuje vzácnou událost, protože v rozpočtech jejich rodin na podobné věci zkrátka nezbývají peníze.


Když už jsme u těch peněz, pronájem autobusu i s řidičem na půl dne mě nakonec stál 150 soles. To je něco málo přes tisíc korun! Jídlo připravily misionářky a vezli jsme si ho společně s pitím s sebou. A přímo v areálu pak Pablo vyjednal velkou slevu na vstupném (platili jsme nějakých 30 soles za všechny). Takže by mohlo jít o učebnicovou ukázku toho, jak za úplně směšnou částku realizovat perfektní akci pro cca 20 dětí. Chce to jen chtít.

V domově pro oběti domácího násilí, do něhož nás pozvala  charita Caritas Iquitos jsme se mj. setkali s rodinou, kterou vidíte na jednom ze dvou snímků níže. Tu ženu opakovaně znásilňoval její vlastní otec a obě děti má s ním. Jedno z nich trpí rozštěpem, přičemž maminka pochopitelně nedisponuje dostatkem financí na operaci. Podle aktuálních informací to ale vypadá, že zákrok provedou odborníci z Lékařů bez hranic.

Ten samý den jsme šli i do jedné vesničky, která vznikla na pozemku patřícímu té charitě. To je v Iquitos i jinde v Peru úplně normální. Pokud máte nějaký neohrazený pozemek, musíte počítat s tím, že na něj prostě někdo může vtrhnout a začít tam stavět. A pak už je v podstatě nemožné ty lidi odtamtud dostat. V tomto případě charita dospěla k tomu, že jim ten pozemek přenechá. Jenže to není až tak jednoduché, protože by měli uhradit nějaké poplatky, na které nemají (a jelikož ve výsledném součtu je to docela slušná suma, nedá se předpokládat, že by to někdo chtěl zaplatit za ně). Mj. jsme tam viděli studny, které jim přijeli vyvrtat v rámci jakéhosi lokálního programu. Jenže to udělali špatně, takže se z nich stejně nedá brát voda.


Hodně inspirativní byla také návštěva dětského domova Aldea Infantil Santa Monica. Ten funguje tak, že děti bydlí po čtyřech v domcích – na jedné straně dvě dívky a na druhé dva chlapci. Uprostřed má pak prostory „máma“, která se o ně stará. U nás by se řeklo spíš „vychovatelka“, ale tam se to bere jinak. Myslím si, že tenhle systém je docela dobrý, protože v dětech může alespoň trochu vyvolávat dojem, že žijí v rodině.
Háček ovšem spočívá v tom, že v tom domově v podstatě nic nemají. V některých domcích jim chybí i nábytek (vůbec nemluvě třeba o televizích). Tady v ČR se o dětské domovy zajímají různí sponzoři, lidi často napadne zanést tam hračky, které už omrzely jejich potomky atd. V Iquitos jsem nic takového nezaznamenal. Takže jsem následně zajel nakoupit alespoň nějaké stolní hry, míče a plastelínu a pak jsme jim to přivezli. Což hodně překvapilo nejen děti, ale i zaměstnance. Prostě je vůbec nenapadlo, že nějací cizinci by se chtěli takhle angažovat. Slíbil jsem, že až se do Iquitos vrátím, zase se tam ukážu. Po této zkušenosti mi to snad věří. 🙂

A teď ještě něco málo z trochu z jiného soudku – peruánská kuchyně. Je vážně zajímavá. V rámci Jižní Ameriky ji mnozí považují za vůbec nejlepší. Ani tentokrát jsem neodolal pokušení ochutnat i nějaké speciality. Musím uznat, že třeba medailonky z kajmana byly mnohem lepší než kari z kaloně, které jsem svého času jedl jinde v tropech. 🙂
Dva dny před odletem jsme měli takovou rozlučkovou večeři s misionářkami a misionáři. Konala se u jedné kamarádky Pabla, jejíž dcera se provdala do ČR a teď žije v Plzni. Bylo mi řečeno, že jako hlavní chod se bude podávat „tortuga“, čili želva. 🙂 Z opatrnosti jsem si dal jen pár kousků, ale vůbec to nebylo špatné. Pokud však někoho podobné experimentování neláká, může se v Peru živit třeba kuřaty (na X způsobů) nebo uspořádat klasickou grilovačku. Jako základní příloha se podává yuca (maniok), která mi opravdu chutná. Je to něco jako kombinace banánu a brambory. Druhou hlavní přílohou je pak rýže. Na stolech samozřejmě nesmí chybět ani tropické ovoce, různé saláty (třeba z palmových výhonků) atd.

Co napsat závěrem? Pokud jednou z nějakého důvodu chcete pomáhat někomu z nějaké vzdálené země, pak se vám nabízejí různé možnosti. Můžete tam řekněme „jenom“ posílat peníze. Jenže kdyby mi někdo po přečtení tohoto trip reportu napsal, že by chtěl posílat peníze tomu dětskému domovu, tak bych byl první, kdo by mu to rozmlouval (zejména kvůli úrovni korupce v peruánských státních zařízeních).


Je jasné, že prostě se sebrat a jet tam si taky nemůže dovolit každý. Ale je to po všech stránkách mnohem lepší. Máte možnost setkat se s těmi lidmi, které hodláte podporovat (případně už podporujete). Vidíte, že nejde o žádný podvod. Vidíte, jak žijí a můžete s nimi mluvit o jejich problémech. Můžete pro ně udělat další zcela konkrétní věci a to za často mnohem lepších finančních podmínek než by to šlo na dálku.

Já se do Iquitos hodlám předběžně vrátit nejpozději za 1,5 roku a začít tam pracovat na projektu pro mladé maminky v nouzi (v Peru není vůbec nic neobvyklého, když dívka poprvé otěhotní ještě před dosažením 15 let věku). Kdyby snad někdo měl zájem vyrazit se mnou, stačí se ozvat. 🙂

Jirka

Vyžaduje si vaša on-line platforma WEBku, APPku, hybridnú APPku, alebo PWA?

Väčšina z čitateľov blogu ma pozná ako podnikateľa. Ja sa však považujem hlavne za programátora. Všetky projekty, ktoré som spustil, som si naprogramoval z veľkej miery sám.

Často vidím, že začínajúce firmy si nevyberú správne technológie, a potom ich to stojí zbytočné náklady alebo ušlé zisky. Rozhodol som sa preto napísať tento článok, v ktorom opíšem výhody a nevýhody rôznych riešení a tiež to, ako som sa rozhodoval pre svoj projekt Medializuj.

Programovanie často tvorí značnú časť nákladov on-line podnikania, a preto je dôležité vediet, čo potrebujete a čo nie. Toto platí hlavne v dnešnej dobe, kedy SW developeri stoja 3-7k Euro mesačne (všetky náklady súvisiace so zamestnávaním a riadením SW developera).

Ešte pripomínam, že sa bavíme o vývoji on-line platformy a nie prezentačnej web stránky.

Web:

Toto všetci dobre poznáme. Server pošle vygenerovaný HTML kód a prehliadač to vykreslí. Pri užívateľskej akcii (navigácia, odoslanie formulára…) stránka na chvíľu zmizne, server nám vygeneruje a pošle nové HTML a prehliadač to znova vykreslí.

Ak nepotrebujete žiadnu funkcionalitu mobilnej aplikácie, toto je ideálne riešenie.

Výhody: cena, rýchlosť vývoja, SEO
Nevýhody:

  • nemá feel aplikácie (po interakcii musí prehliadač stiahnuť a vykresliť nové HTML)
  • nefunguje off-line
  • Nemá Push notifikácie
  • Nemá prístup k HW telefónu (gyroskop, kamera…) a natívnych API (prístup ku kontaktom, …)

Cena pre jednoduchú aplikáciu: jednotky tisíc eur.

Natívna aplikácia:

Natívne aplikácie sú dostupné cez App store.

Pri natívnych aplikáciách server neposiela hotové HTML, ktoré sa ma vykresliť, ale pýta si len čisté dáta cez API (napr. zoznam klientov v JSON formáte).

Aplikácia musí riešit celú logiku a jej stav u seba, čo je o dosť zložitejšie ako vytvárať web stránku. Zároveň je to náchylnejšie na chyby. Funkčnosť musí byť rozdelená na dve časti:

  • front-end – mobilná aplikácia
  • Back-end – API, ktoré posiela dáta

Tieto časti musia byť v neustálom súlade a musia byť spätne kompatibilné. Nie každý užívateľ má najnovšiu verziu vašej aplikácie, a teda vaše API musí spolupracovať so všetkými historickými verziami, ktoré sú vonku. Tento vývoj je časovo a finančne náročný.

Budete potrebovať aplikáciu na iOS aj Android, ktoré sa programujú inak, no existujú spôsoby ako zjednotiť ich vývoj (napr. react-native).

Zároveň bude mnoho užívateľov vyžadovať aj web rozhranie. Čiže budete musieť zabezpečiť aj kompatibilitu web rozhrania a aplikácie a koordinovať vývoj.

Výhody:

  • pre užívateľa veľmi dobrá skúsenosť
  • rýchlosť / svižnosť
  • prístup k HW telefónu, kontaktom atď.

Nevýhody:

  • vysoká cena
  • užívateľ musí pre inštaláciu navštíviť App store
  • väčšinou musí existovať aj web a vývoj tak môže byť roztrieštený

Cena pre jednuchú aplikáciu: desiatky tisíc eur (spolu za aplikácie, web, API)

Native-web hybrid:

Ak potrebujete natívne aplikácie aj web rozhranie, existuje riešenie, pri ktorom namiesto troch samostnaných zdrojových kódov (iOS, Android, web) urobíte jeden spoločný kód.

Nebude to úplne ideálne a ani jednoduché na vývoj, ale dá sa to urobiť pomocou: react-native-web

Druhá možnosť je použiť react-native pre natívne aplikácie a react-dom pre web, čím sa vám podarí zdielať niektoré časti kódu, čo urýchli vývoj.

Takto je napríklad naprogramovaná aplikácia Skype. Či ju používate na Linuxe, PC, Androide, Webe… Všetky aplikácie zdieľajú jeden kód, ale len malá časť kódu je pre špecifickú platformu.

Výhody:

  • menšia roztrieštenosť vývoja
  • prístup ku všetkému (rovnako ako natívna aplikácia)
  • funguje na všetkých platformách

Nevýhody:

  • zložitý vývoj
  • obmedzenejšie ako samostatné natívne aplikácie

Cena: nižšia ako budovat samostatné natívne aplikácie pre iOS, Android a web

PWA:

Progresive web apps, za ktorou stojí Google, je najnovšia zo spomínaných technológií. Jedná sa o aplikáciu, ktorá generuje HTML na klientovi (v prehliadači) a nie na serveri ako bežná web stránka.

Hlavná výhoda PWA je, že sa dá nainštalovať bez toho, aby užívateľ musel navštíviť App store. Ak web stránku navštívite niekoľkokrát po sebe, Chrome vám rovno ponúkne, či chcete túto aplikáciu nainštalovať.

Odporúčam pozrieť si krátke video od Google:
https://developers.google.com/web/progressive-web-apps/

Ak navštívite PWA cez prehliadač a zobrazíte si zdrojový kód, bude tam prázdny HTML súbor, ktorý zahŕňa jeden javascript, v ktorom je celá aplikácia.

To je zaroveň aj nevýhoda, keďže taká stránka nemá žiadne SEO, lebo v nej nie je žiadny HTML kód, ktorý by mohli vyhľadávače parsovat. Veľa on-line platforiem SEO nepotrebuje, ak však váš use-case si SEO vyžaduje, dá sa to riešiť naprogramovaním Server-Side-Renderingu. Aplikácia potom funguje tak, že pri prvej návšteve stránky pošle server hotové HTML a zároveň javascript, v ktorom je celá aplikácia. Po načítaní stránky javascript preberie kontrolu a generuje HTML sám podľa interakcie užívateľa.

Pri vývoji pravdepodobne použijete jeden z populárnych javascript frameworkov (react.js, vue.js angular.js).

Väčšina čitateľov PWA asi nevidelo, preto tu dávam ukážku, ako to funguje.

Nedávno som dokončil túto PWA: fitrecepty.sk / zdravefitrecepty.cz

Táto aplikácia si vyžadovala, aby fungovala off-line a dala sa nainštalovať. Zároveň si vyžadovala SEO, čiže pri prvom navštívení stránky server pošle vygenerované HTML (server-side rendering).

Ako si PWA nainštalovať do telefónu/PC a vyskúšať off-line:

  1. Otvorte si stránku cez telefón, alebo Chrome browser na PC/Macu
  2. – Na androide v Chrome samo dole vyskočí “Add Fit Recepty to home screen”
    – na iOS musíte kliknúť na share -> Add to home screen
    – V Chrome na PC/MAC napravo od adresného riadku kliknite na ikonku settings (tri bodky) a vyberte “Install Fit Recepty”
  3. Aspoň raz spustite aplikáciu, počkajte pár sekúnd aby si aplikácia načítala všetky dáta
  4. Odpojte sa od internetu (flight mode) a znova si otvorte aplikáciu.
  5. Aplikácia funguje off line

 

Výhody:

  • frinctionless inštalácia priamo z prehliadača (nemusí byť v App store)
  • Push notifikácie
  • Môže fungovať off-line

Nevýhody: bez prístupu k HW a natívnemu API

Cena pre jednuchú aplikáciu: vysoké jednotky tisíc eur. (PWA a API)

Čo som si vybral pre Medializuj?

Medializuj bude PWA. Potrebujem možnosť jednoduchej a rychlej inštalácie cez prehliadač, push notifikácie a možno využijem aj off-line funkcionalitu. Keďže nepotrebujem prístup k HW ani natívnym API telefónu, programovanie natívnych aplikácií by boli vyhodené peniaze.

Varovanie pred “Hype”-om

Niektoré firmy si vyberajú zbytočne komplikované a drahé riešenia, len preto, aby boli hype a cool. Pri tom používajú buzzwordy ako “PWA, machine learning, React, off-line-first…”. Toto mi príde ako zbytočné míňanie zdrojov.

Zaroveň však vidím frimy, ktorých biznis model si aplikácie vyžaduje, no majú iba zastaralé web stránky. Týmto prichádzajú o ušlé zisky, ktoré si často neuvedomujú.

TL/DR:

Neexistuje ideálne riešenie pre všetkých. Pred každým vývojom si ujasnite, čo vám treba, a čo nie.

Troll-warning:

Toto je zložitá téma a článok je cielený pre majiteľov firiem a manažérov, nie programátorov. Ak si developer, určite vidíš veľa vecí, ktoré by si vypichol, alebo doplnil. Nechcel som však čitateľov úplne zahltiť všetkými detailami, ale skôr iba urobiť stručný prelet nad možnosťami a vysvetliť tematiku tak, aby mali o nej základný prehľad.

Pre lepšiu prehľadnosť som vytvoril túto infografiku:

Recept, ako overiť startup myšlienku

Všetci sme sa stretli s prípadmi, kedy niekto dostal vynikajúci nápad na podnikanie, venoval mu všetok svoj dostupný čas, no projektu sa nedarilo a po čase skončil. Obrovské odhodlanie a chuť vytrvalo pracovať totiž rýchlo zničil jeden malý veľký detail – zlý business model.

Môžete mať super marketing, programátorov, procesy a všetko robiť na jedničku, no ak máte zlý biznis model, nič z toho nebude platné.

Mám za sebou veľké množstvo failov. Du budúcna budem určite ďalej failovať, no mojím cieľom je poučiť sa z nich. Preto pri štarte nového businessu používam nasledujúci recept:

Krok 1, necháme odstáť
Zakaždým, keď dostanem nápad na čo i len maličký projekt, zapíšem si ho do zoznamu nápadov. Nikdy na ňom nezačnem pracovať hneď. Nechám ho odstáť a ak sa mi projekt páči aj po mesiaci, začnem nad ním reálnejšie rozmýšľať.

2. Krok 2, prefiltrujeme
Vďaka zapisovaniu si všetkých startup ideas a zlyhaní, ktoré ich nasledovali, sa mi po čase podarilo vytvoriť checklist, na základe ktorého hodnotím nové starup myšlienky. S ním by som sa tu rád podelil.

Môj checklist:

  • Business je jednoduchý, ako na realizáciu, tak na pochopenie zákazníkmi
  • Má vysoké margins
  • Už niekde existuje (v inej krajine, v inom sektore, alebo competitor je drahý/zlý/pomalý)
  • Potrebujem len nízky vstupný kapitál
  • Nízka, no zdanlivo vysoká bariéra vstupu
  • Trh sa dá overiť rýchlo a za lacno
  • Recurring sales
  • Dá sa ľahko sprocesovať a delegovať práca
  • Na zákazníkov viem zacieliť rýchlo a lacno

Napriek tomu, že sa mi tento zoznam v posledných rokoch osvedčil, nemôžem tvrdiť, že je univerzálne použiteľný. Tak, ako sa medzi sebou líšia jednotlivé startupy, sa líšia aj podnikatelia a ich prístupy. Síce platí, že čím viac bodov z checklistu startup idea splní, tým väčšiu šancu na úspech má. To však neznamená, že ich musí spĺňať všetky.

3. Krok 3: Počas prípravy dávame startup ochutnávať
Vyvarujem sa toho, aby som celý startup potichu vytvoril a následne ho spustil ako hotovú vec. V tomto kroku ešte môže byť môj business model úplná hlúposť a je zbytočné mu venovať viac zdrojov, ako je potrebné.

Urobím iba minimum:

Následne môžem na webku poslať nejaký skúšobný traffic a zistiť, koľko ľudí sa zaregistruje. Po registrácii užívateľ uvidí iba hlášku, že služba sa zatiaľ pripravuje a toto je len test, či o takúto službu je záujem.

V tomto kroku taktiež kontaktujem potenciálnych užívateľov a prejdem si s nimi prototypy. Opýtam sa ich, či by táto vec riešila ich problém a či je toto dobré riešenie.

Osobne som žurnalistov nepoznal, a tak som kontaktoval mnoho známych, ktorí majú širší network ako ja. Napríklad sa mi podarilo spojiť s reportérkou v rozhlase, ktorá mi povedala, že celý office hľadal včera 4 hodiny pediatra, aby dal vyjadrenie do večerných správ. Celkovo sa mi podarilo spojiť sa s troma žurnalistami a ohlas bol pozitívny.

4. Startup zahodíme, alebo podávame postupne
V tomto bode sme do startupu investovali ešte minimum peňazí a možno mesiac práce. Teraz je čas rozhodnúť sa, či má zmysel pokračovať, alebo nie. Získali sme veľa spätnej väzby, ktorú môžeme rovno implementovať do finálneho produktu. Je dobré ísť vonku rýchlo s minimálnou funkcionalitou – takzvaný Minimum Viable Product – MVP.

MVP pre medializuj.sk je iba spájanie žurnalistov s odboníkmi, ktoré je jednoduché a zadarmo.

Následne postupne pridávame funkcionalitu podľa potreby.

Tento systém na overenie startup myšlienky som postavil na mojich zaznamenaných chybách a skúsenostiach s neúspechmi. Ako by vyzeral checklist vytvorený podľa vašich skúseností? Čo by ste do neho doplnili?

Zsolt Szabo