Co se vlastne resi za problem

U jakehokoliv noveho startupu je dobre se zamyslet co za problem se vlastne bude resit. Cim vetsi problem tim lepsi sance na vydelani penez. Treba problem, ze nevim jake vino mam pit k jakemu jidlo zas tak zavazny neni. Kdyz na tom zalozim ten svuj startup tak podle meho nazoru zas tak uspech nebudu mit.

Cim lepe definuji problem (ktery skutecne existuje) tim lepe. Zatim si nejsem jisty a hledam.

Takze tady zkousim:

Problem, ze bych si sem tam dal rad dobre vino z Moravy a nemuzu si ho tady koupit.
To bohuzel asi zas tak zavazny problem nebude, protoze moc takovych lidi v USA neni. Kdyz ma nekdo chut na nejake vino tak staci jit do specializovaneho obchodu a vybrat si s tisicu druhu co tam jsou k dispozici. Da se najit temer vsechno. Sice ne vino z Moravy, ale zkouset a ochutnavat se toho da skutecne dost. Takze muj problem je blbost a na tom podnikani postavit nemuzu.

Co je skutecne problem je jak je americky trh legislativne zmrseny pro prodeje alkoholu. Prosadit se tady, zacit prodavat je velmi slozite a drahe. Takze premyslim nad vinari, ktery se chteji na tomto trhu prosadit. A ti existuji, coz vidim podle emailu co mi uz ted chodi.

Jenze tito vinari nechteji slyset o zadnych problemech jak je co slozite. Chteji vino prodat. Chteji vedet, ze pro jejich vino je okamzite odbyt. Nechteji investovat do marketingu. Pritom je vubec nezajima, ze si trosku musi vybudovat jmeno. Ze musi vino nechat ohodnotit profesionalnimi casopisy jako Wine Spectator, Wine Enthusiast nebo Wine & Spirits. Ono vetsina obchodu, restauraci a zakazniku vubec nechteji koupit neznama vina, dokud nevidi, ze maji nejaky slusny rating. Spousta zakazniku je zvykla na urcity druh vina a je tezke je zlomit at experimentuji. Takze tady je klasicky problem jak neco prodat. Jak dostat uplne novou znacku na trh. Jak propagovat a pritom nevykrvacet z vysokych nakladu. A jak pro vinare zajistit relativne jednoduche reseni a odbyt pro jejich vina. V tomto se to trosku rysuje. A ted to jen vymyslet:-).

P.S. Jinak tohle beru jako takove mentalni cviceni pro sebe. Nekdo mi psal, ze vidi jak se s tim trapim.:-). Ne, nebojte se. Beru to ciste jako kreativni cviceni jestli se mi podari vymyslet neco chytreho co by stalo za realizaci a dal se z toho vybudovat slusny business (ktery nejaky ten problem vyresi).

Plan B. V nejhorsim pripade objednam jen nejakou tu paletu meho oblibeneho vina a pak ji sam vypiju:-))

Spread the love

46 thoughts on “Co se vlastne resi za problem

  1. John, napisal si to velmi dobre. Velkym problemom je vybudovanie si znacky a mena na americkom trhu a ukrojenie z toho kolaca znamych vin. Verim, ze sa najdu vynikajuce SK/CZ vinka. Vid. link zo sutaze co som Ti minule poslal cez twitter. ze moravske a slovendke vina nadchli v USA. Chcelo by to vino dat ohodnotit a vyhrat zopar sutazi 🙂

    1. Lí­bí­ se mi myšlenka jak propagovat ví­no na internetu. Zatí­m ještě nikdo neudělal web a microsite, kde by popisoval ví­no tak, že by člověk na něj dostal chuť ho ochutnat….Koukněte např. na microsite nespressa:http://www.nespresso.com/naora/?=en_US#/front

      Když to vidí­m, mám strašnu chuť to ochutnat a přitom jsem to jen videl skrze web.

  2. Stále sa s myšlienkou nového biznisu točí­š okolo ví­na aj ked sam vies ze konkurencia je velka sanca na presadenie sa mala.Viem ze vino je tvoja srdcovka preto mi to pripadá že skí´r hľadáš koní­ček/ zábavku ako business. Jasne ze biznis cloveka musi aj bavit a musi mat k tomu produktu/sluzbe vztah, ale ked si zacinal shipito asi si predtym nemal sen ze budes preposielat zasielky ludi do sveta.

    Don’t let your emotions rule your business 😉

  3. Mozno je to tazko realizovatelne a blbost ale mne by sa pacila sluzba takato: ako laik, ktory by sa chcel naucit ochutnavat a rozoznavat vina by som velmi rad experimentoval, ale jednoducho neviem chute popisat a teda neviem co by som v nich mal citit. Niekedy je problem kupit si celu flasku za vyssiu cenu len preto aby som to vino oskusal – kedze nemam niake hodnotenie. Ak by som mal moznost objednat si degustacny set (flasky po 2-3 dcl) 6-10 flias, ku kazdej by som mal popis co v tom vine mam citit, odkial je, ako sa pestuje, pribeh, mozno by som casom sam pochopil ako vina sam ohodnotit a co v nich citit. Neskor by som to mohol brat ako hru – najprv by som degustoval a potom zistil ci som dobre rozponal vino. Mozno by tie flase mohli byt zalohovane – cize mam napriklad mesiac na to aby som tento set presiel a flase vratil – rovno s objednavkou normalnych flias. Po degustacii by som uz vedel, ktore vino mi sedi a vedel by som si kludne kupit beznu flasu. Cele by to teda bolo o uceni ludi degustovat a pit vino a necakat na nazory nejakeho casopisu.

    1. Kedze tu moze byt problem ako tie vina dat do malych flias – musi sa preliat 0.7dc na 2 alebo 3 male – musi byt objednavka na 3 male flasticky – napadla ma este jedna moznost, urobit nieco ako socialnu siet ochutnavok vin, kde by sa jednalo o to, ze niekto kto ma napriklad zahradu moze vytvorit event ochutnavka vin, bolo by tam samozrejme vstupne a obmedzeny pocet ludi na ochutnavke. Dodaju sa preto na ochutnavku cele flase vina a ludia by mohli priamo pocas ochutnavky citat (napriklad aj na mobilnej app) mnou vyssie spominane informacie a po ochutnavke by si mohli flase objednat, napr. aj cez tu mob. app.

        1. Jen poznamka ”Niekedy je problem kupit si celu flasku za vyssiu cenu len preto aby som to vino oskusal”. co kdyz tento problem trapi jen Cechy a Slovaky, pripadne okolni zeme, ale v USA to diky vyssim prijmum problem neni. ??

          1. Aj americania maju s tymto problem, ale nie preto, ze flaska je draha, ale je ju tazko vypit. Ja som poloamerican a ked kupim flasku vina, ktora mi nechuti tak potom mi kisne v chladnicke este rok. Niekedy mi je nechutne ju vobec pouzit pri vareni. Veru, treba tu ceske/slovenske vina. Len treba aj osvetu a to riadnu. Hodte milion$ do mesacnej reklamy… a mate to!

            1. Tak ja toto zrovna jako problem nevidim. Kdyz si koupim flasku, ktera nestoji $2 tak se mi nikdy nestalo, ze by se vino vubec nedalo pit. Kazde vino je jine, ale vino kolem $7-$15 jsou podle me ve slusne kvalite.

              1. kupil som Cribari/cellars, z Californie, Madeira. Ma 18% a nemozem sa ho zbavit. Citiet v nom priliz alkohol, ble…

  4. Aha, čili problém je na straně výrobců ví­na a ty by si jim pomohl řešit jejich problém. Poskytoval by si jim full service pro dovoz ví­na do USA, takže by se nemuseli zatěžovat s byrokracií­ a na to by si navázal prodejem ví­na přes internet, aby si jim vytvořil další­ prostor. Mohlo by to vypadat jako tržiště pro restaurace, obchody vs. vinaři a pak zákazní­k vs. vinaři.

    Monetizace:
    1. Platba od vinaře za poskytnutí­ služby
    2. Prodej reklamy na vinařství­
    3. Direct marketing vinaři (prodej kontaktů v USA)
    4. Provize za prodej ví­na

    Asi by to mohlo mí­t i tu podobu kickstarteru, kde si dokážu představit, že by vinař nahrál svůj profil a řekl: “Ahoj, já jsem Pepa a chci prodávat ví­no v USA”. Lidi by se potom rozhodli, jestli mu dají­ pení­ze na to, aby si zaplatil tvou službu a mohl to naplno rozjet, takže v konečným efektu by ho tvoje služba nemusela stát nic.

  5. Appka na iphone etc.., nieco ako mix: fouraquare+eshop+info/reviews+forum.

    Clovek pojde po ceste, najde vinarstvo an appke, precita si o nom, rovno moze kupit flasku a vyzdvihnut si ju..ochutnavka bude zdarma pri kupe 2 lubovolnych flias.
    Propagacia je jasna, ako vsetky appky + nieco pre komunitu vinarov.

    Mozno to chce naozaj nieco uplne nove. Appka by bola po celom svete, v kazdom state, meste..Vinari sa pridavaju sami, promuju sami, ak chcu byt “zvyhodneny” vo vypise platia. Za kazde promo symbolicka cena (1 usd).

    da sa s tym vyhrat.
    otazne,ci uz nevymyslame bycikel http://www.wine.com/mobile/iPhone.aspx?state=CA#iPad

    2.appka – sutaz, ktora krajina najviac predava vin – ludia si budu kupovat a vidia, z kade sa najviac predava (graf) – podporia napr. svoju krajinu a kupia si domace vinko.

  6. Muj typ Johne je: Vytvor web prestiznich vin z celeho sveta. Je treba, aby to pusibilo dojmem, ze se tam seslo to nejkvalitnejsi vino a ze je to hodne o rozmanitosti (zeme puvodu, druh vina atd.) Najdi si profesionaly, kteri dokazi minimalne v anglictine vytvorit na zaklade podkladu od vinare pusobivy pribeh k vinu. Kazde vino si bude tak vypravet nejaky pribeh. Tato registrace s vytvorenim pribehu bude placena (prvni tvuj prijem). U jakehokoliv prodeje vina budes mit svou provizi a to je dalsim tvym prijmem. Udelej z toho proste prestizni zalezitost. Ne tisic ruznych vin, ale desitky s maximem informaci o vine, popr. recenzemi zakazniku.

    1. Dalo by se to dotahnout az do extremu, v podobe ”vstupnich auditu” vinaru, natoceni videa o vyrobe vina a zaberu na vinice s pripadnym rozhovorem s vinarem. Pokud to bude ciste o prestizi, nebudou vina levna a naklady spojene s audity a natacenim by se tak mohly rychle vratit.

  7. V CZ se hodne prodavaji stacena vina. K prodejci, to jde v nerez sudu s ochranou atmosferou. Podobne jako pivo. Da se tak dosahnout zajimavych cen 60kc/l. Samozrejme kvalita odpovida, ale na takoveto kazdodenni chlastani to jde.

    Neslo by to nejak pouzit?

  8. Mám takový dojem, že John nechce budovat eshop a podobné věci.. chce poskytovat službu vinařům z celého světa pro prodej ví­n v USA. Jen uchopit správně ten koncept té myšlenky. Chce to ještě pár týdnů přemýšlení­ :). Ale drží­m palce, něco určitě vymyslí­š.

  9. Tiez by dobry napad bol, dovazat ovocne sirupi. Amici kupuju hrozne sodovky, ktore chutia ako igelit zmiesany so sladkou vodou.
    Ku tomu este dodavat okislicovac a nech si vyrabaju malinovky doma. Vobec v USA som nenasiel, klasicke sirupy, iba dzusi, pripadne Tang prasok, sumienky ale to sa neda porovnak s kvalitnimy sirupmi…

      1. ano toto som videl cez vikend v “bath & beyond” shope za 150$. Vyzera to skvele. Asi si to kupim. Skoda len, ze tie sirupi su v takych malych flaskach len na 12 litrov, kedze denne vypijem len ja ze 2litre, tak do tyzdna je to prec…Inac sa mi zda, ze tie balenia su trosku drahe, keby som si natocil sirup, mozno by to bolo lacnejsie. Mat v garazi, cisterny so sirupom a predavat to ludom…

        1. sodastream jsme tu nedavno koupili v bestbuy za 100 USD. K tomu dostanes na otestovani ruzny chute tech sirupu, ale me to od zacatku lezi doma netknuty. Je to hnus velebnosti… Ale na obycejnou sodovku je to vynikajici.

  10. Mne sa pacil ten napad s degustacnym setom. Pridal by som sa…

    Rozbehnut najpr to a potom uz mas volnu cestu pre distribuciu pozadovanej znacky/oblasti…

    Znie to mozno ako obkluka, ale mozno je to schodnejsia cesta. Najme ked nie je uplne jasne, ako pohnut ci vyriesit rovno dovoz + distribuciu.

  11. Jen me tak napadlo…..zrovna dnes jsem se bavil ve Waterloo v Londyne s jednim restauraterem o tom, kolik jidla mu zbude a vyhazuje se. Myslim, ze to uz nekdo asi realizoval, tak me tady za to neumlatte poznamkami, ze uz to nekdo dela, ale je mozny napr. v Californi se dohodnout s restauratery, nespotrebovane jidlo vecer prevest, naporcovat do takeaway baleni a v kratke dobe rozprodat za cca 10-20% z puvovodni ceny? I v Americe jsou lide, kteri maji hluboko do kapsy, ale vic nez problem v dohode s restauratery vidim asi problem s legislativou. Je neco takoveho realizovatelne? Pripadne pokud uz to existuje, vse se da delat i trochu jinak a treba lepe….

  12. Jen tak me napadlo jeden zpusob – ale nevim jestli to neni moc narocne a jestli se na tom da vydelat….
    V podstate se jedna o dva kroky – dohodne se s restauraci – nejakou lepsi – ze udela “tyden moravskeho vina” – jasne, ze nikdo nevi co je Morava, ale udelaji se letacky, exotika, nejaky pribeh – i v CR to nektere lepsi restaurace delaji…….prijdou lidi, kdyz by se k tomu dala dat i ceska kuchyne, o to lip……..druhy krok- behem navstev hostu bude k dispozici zas propagace s nejakou webovkou, vizitky, fotky vinic………
    Protoze to nemuze byt nejaky velkovinar, ale spis specialitky typu odruda Palava (vyjimecna prave pro Moravu), tak se muze udelat web s limitovanou serii treba 300-500 lahvi (mozna i krapet vic) a kdo driv prijde, ten driv ma………..nemusi byt plne sklady a da se to postupne delat v ruznych americkych statech nebo mestech……

    1. Jo, taky mi cvaklo něco domluvit spí­še s restauracemi, než se spoléhat primárně na koncové zákazní­ky. Restaurace má přeci jen potenciálně vyšší­ pravděpodobnost odbytu, tudí­ž pro nás lepší­, protože bude ví­ce odebí­rat.
      Já tedy konkrétně uvažovala o tom, zdali v Améru existují­ (a jakože vychází­m z předpokladu, že tam existuje všechno) nějaké restaurace specializují­cí­ se na pokrmy a pitivo charakteristické pro regiony – klientelou jsou tedy ti, kteří­ se nebojí­ něčeho nového a rádi ochutnávají­ speciality z jiných krajů (tudí­ž to mají­ jako koní­čka), a také ti, kteří­ v Améru žijí­, ale pochází­ z různých jiných světových regionů a rádi si zajdou do “domovské” restaurace, pří­padně restaurace, kde najdou svá tradiční­ jí­dla (a je to vidět třeba i když jdete v Praze do japonské sushi restaurace, tak valná většina návštěvní­ků nejsou mí­stní­, ale právě Japonci). Čili zaměřit se právě na takové restaurace – poskytnout jim rozší­ření­ nabí­dky o další­ krajovou specialitku, kterou mohou nabí­dnout svým zákazní­kům. Naví­c se právě ví­no dobře pojí­ s jí­dlem, takže pokud by se jim ke konkrétní­mu ví­nu dodalo nějaké poví­dání­/školení­/doporučení­, které ví­no se hodí­ k jakému typu pokrmu, byla by to následně přidaná hodnota i pro zákazní­ka (pokud by tyto informace obsluha dokázala reprodukovat).
      Toto by však nejlépe fungovalo ve specializované restauraci spí­še rodinného typu, kde by právě obsluha byla nadšena orientovat se v dané problematice a s vlastní­m zaujetí­m takto předávala ten “pří­běh” dál (soudí­m třeba dle vlastní­ zkušenosti, když jsem v čajovně a majitel čajovny si přisedne a poví­dá o historii čaje, jak správně ho pí­t, popí­še celý rituál, přidá historky ze zahraničí­, apod. – to vždy velmi uví­tám a mám hned z návštěvy jiný zážitek a další­ má návštěva čajovny (resp. pití­ daného čaje) už nebude stejná, ale bude povýšena právě dí­ky tomuto poví­dání­).

      Jenže, dá se na tomhle udělat udržitelný byznys, co si na sebe vydělá? Obávám se, že ne, protože kolik takových mí­st s nadšenými majiteli může vlastně být? A to neberu v potaz ty nutné kroky, které je potřeba učinit k vytvoření­ portfolia takových restaurací­, které tedy už poté budou se zájmem objednávat a nakupovat skrze web.

  13. Co tohle. Vinaři se zaregistrují­, pošlou všechny texty, obrázky, jeden tvůj člověk to zpracuje na stránky, které by spí­še vypadaly jako taková hezká databáze, kde si může každý zalézt do nějakého kouta světa a obdivovat vinařskou kulturu. Náklady na propagaci zatáhneš ty, do nějaké extra platby nikoho nedostaneš, kdyby na to měli udělají­ si to sami.

    Pokud v USA nic takového není­, zaběhne se to, bylo by tam časem už pří­liš mnoho vinařů a budou chtí­t lepší­ propagaci a ochotni ví­ce platit. Později tam bude chtí­t být každý, protože by to bylo centrum informací­ o ví­nech včetně fí³ra, hodnocení­ nebo cokoliv co dnešní­ náruživý milenec internetu potřebuje. Pokud to nedotáhneš na jedničku v USA tak to bude chtí­t ví­ce kreativity, jinak to asi moc nemá šanci vydělat.

  14. Já to vidí­m obráceně – ne od vinařů, ale od maloprodejců. Něco jako “winesourcing”. Vinaři jsou sedláci, kteří­ hlavně pracují­ na vinici a nechtějí­ řešit problémy, který popisuješ. Ale prodejci ví­na už mají­ zázemí­ a vlastní­ renomé a ty chceš řešit hlavně logistiku. Ví­dí­m to na komunitní­ server, který jim umožní­ seskupovat malé objednávky (např. násobky 6ti kusů) do smysluplnější­ větší­, podobně jako je shipsourcing s kontejnery. Malý prodejce si taky neobjedná několik set lahví­ jenom proto, že chce nějaké ví­no vyzkoušet. Takže by si na webu vybrali ví­no, do svého obchodu, které ještě nikdo nebo téměř nikdo v USA nemá – vytvořila by se virtuální­ paleta, přidalo by se pár další­ch a až by byla plná, John by to objednal na svoji licenci do svého skladu a následně rozdistribuoval v balení­ch např. po 6ti kusech jednotlivým vinotékám v USA dle objednávky. Zdá se mi to smysluplnější­, než se orientovat na koncového zákazní­ka – ti vinotékaři ví­ co si objednávají­ a ví­ jak to doporučit k ochutnání­ svým koncovým zákazní­kům…

    1. Juro s nápadem souhlasí­m, nicméně neví­m jestli si někdy pracoval ve vinohradě, nebo měl tu čest ží­t v nějaké vinařské dědince na Jižní­ Moravě, ale nesouhlasí­m s tí­m, že vinaři sou sedláci- určitě ne ti co se tí­m živí­. Ti zaměstnávají­ stejně tak jako účetní­ i marketéry a lidi co jim ty ví­na umí­ prodat…pravda distribuce ví­n do USA je vyšší­ dí­včí­, ale u kvalitní­ho moravského ví­na nebudeš nikdy jednat s borcem v zasraných gumákách..:)

      1. OK, nemyslel jsem to xenofobně, jsem z jižní­ moravy. To co popisuje jsou středně velký vinařství­ (jako Hort, Binder, Maňák, Bukovský atd.) – přesně pro ně by to mohla být cesta, jak se postupně od pár lahví­ začí­t prosazovat..

  15. Jeste pridam jeden detail – trosku se mezi vinari pohybuju……ceske vino neni nijak extra zvlastni nebo svetove unikatni. Jsou tu nektere zvlastni odrudy (napr. Palava), ale neni tu nic vyjimecneho chutove nebo podobne. Napriklad v Madarsku Tokaj je znacka a take specialni chut a typ vina – prodava se skoro samo. To same oblasti Champagne nebo Bordeaux ve Francii – CR trosku trpi timto nedostatkem – jsou tu prumerna vina na malych plochach vinic……

  16. Tak jestli tomu rozumim, John ma moznost relativne lacine dostat vina (a vlastne cokoliv) odkudkoliv na svete az k zakaznikum v USA na stul. A ted jen vyresit, aby to zak. chteli kupovat. Daji se naklady usetrene za distribuci promitnout do cen tak, aby by slo vino srovnatelne kvality prodavat za cenu nizsi nez je obvykla, nebo za podobne cenu dodavat vino vyssi kvality? Nebo to ma byt spis obchod, kde si, jak pises, lidi koupi vino co si daly nekde na dovolene venku? To by musel byt sakra vyber.. Co jsou hlavni konkurencni vyhody nebo odlisnosti, ktere se daji vyuzit?

  17. Moc to resite. Vino neni zadny extra produkt, jak si mozna nekteri mysli. Je to naopak produkt, ktereho je na celem svete takovy prebytek, ze neexistuje stat, ktery by nemel pro domaci vyrobce ochranarska opatrebni. Logicky, ceho je moc, to ztraci na cene.

    Takze co se businessu s vinem tyka, jedine co je ve skutecnosti nutno udelat, je vybudovat vlastni prodejni Label. Nazvat ho treba “Johnuv vyber” a labelovat takto vina ktera se kvalitativne osvedcila a mohou byt timto prodejnim kanalem tlacena. Samozrejme to neni o “nalepce”. Musi to byt fakt kvalita, taky musi existovat nejaka (hezka) krabice s napisem “Johnuv vyber” ve ktere se ta vina budou dodavat – a nesmi to byt vina dostupna na kazdem rohu.

    Udela se pak jednoduchy web, a kdyz se najde typ odberatelu/zakazniku, kterym nebudou vadit delsi dodaci lhuty, slo by to delat i bez skladovych zasob. Zbytek uz je marketing a hra se slovy. “Johnuv vyber – the best of Moldova 2012”, “Johnuv vyber – the best of Moravia 2012”, “Johnuv vyber – the best of Italy March 2012″…. samozrejme pujde vymyslet i neco inteligentnejsiho.. hlavne uz zacit nabalovat zakazniky.

      1. Takova domena je jenom jedna na svete, takze…
        ale jak spekulace s domenami souvisi s dovozem EU vina, po kterem v USA nestekne pes?

        1. to netuší­m, já jen, že problém bude asi úplně někde jinde. Všichni tady debatujeme nad tí­m JAK prodat ví­no z Evropy v USA, ale přitom se nikdo nezamyslí­ nad tí­m, že zde není­ člověk, který by obětoval těch 3-5 let života na to aby zjistil zda-li jeden ze zdejší­ch nápadů funguje nebo ne. Vymyslí­me bazilií³n superteorií­ jak by to mohlo jí­t, ale nakonec to stejně zrealizuje John, a to nějak úplně primitivně a s co nejmenší­mi náklady, ostatně tak jak to dokázal se všemi byznysy v minulosti… Ten kvalitní­ podnikatelský lidský kapitál tu chybí­…a nejen zde na blogu, ale globálně…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *