Startupr (nas spolecny projekt s Tomasem) byl uveden v clanku Hong Kong’s 10 Hottest Start-Ups of 2012.
Ten clanek tam neni diky nejake PR agenture. Je to diky Tomasovi! Jsou to takove malickosti, ze to clovek zkousi. Vsechno zabere nejaky cas, ale casem se zacnou sbirat plody:-).
Mam tady dalsi napad na startup:-). Jak vsichni vime napadu ma kazdy spoustu. S tou realizaci je to horsi:-).
Pinterest pro vina
Chtel bych vedet o jaka vina maji lide zajem. Ty vina nemusi byt jen z CR, ale treba z celeho sveta. Takze jde o globalni aplikaci. Fungovalo by to jako Pinterest, ale ciste pro vina. Jednoduse si zazalozkujete jaka vina vam nejlepe chutnaji, at vam je vasi pratele muzou koupit k narozeninam. Nebo si tam date vina, ktere chcete ochutnat. Neco jako svuj privatni zebricek.
Proc me to zajima? S licencemi na obchod s vinem bych vymyslel zpusoby jak na tom vydelat penize. Nasel bych vina o ktera je zajem a u kterych muzu preskocit vsechny prostredniky a nakoupit je primo u zdroje a pak distribuovat. A Pinterest pro vina by byla vyborna platforma pro marketing a pruzkum trhu. Pridala by se jen moznost – buy now.
Tohle by podle me stalo za to i pro cesky trh v cestine.
Premyslel jsem jak by bylo nejlepsi zacit s importem vina do USA. Nemuzu si dovolit privezt do USA nejake obrovske zasoby od ruznych vyrobcu vin. Nejenom je to nakladne mit hodne penez v zasobach, ale take pro kazde vino je potreba vyridit schvaleni etikety, FDA musi schvalit producenta v CR, apod.. Prodavat alkohol do USA je doopravdy byrokraticka dzungle. Je to tolik prace, ze to spoustu producentu odradi jeste nez zacnou.
Nejradeji bych chtel vedet predem treba o jake vino budou mit zakaznici zajem. Takze jsem si rikal, ze by bylo pekne mit takovy Priceline pro vino. Jestli neznate Priceline tak je to vyborny web na najiti levnych hotelu. Muzete zadat jaky hotel chcete (oblast, pocet hvezdicek) a kolik jste ochotni platit. A Priceline vam rekne, jestli vasi cenu akceptuji. Mate omezeny pocet kolikrat muzete bidovat na stejny pozadavek.
U vin bych si to predstavil tak, ze reknete kolik vin chcete (treba jednorazove nebo klidne jako pravidelne dodavky po cely rok), od jakeho producenta a co jste ochotni zaplatit. Ukazalo by to nejake predbezne info co je zhruba realne bidovat. Cim vetsi mnozstvi chcete tim je mozna vetsi sleva, apod. V nejake administraci by se me to schazelo a kdyz bych videl, ze mam dostatek na objednani cele palety nebo i kontejneru tak bych sel a vyjednal co nejlepsi podminky.
A aby to bylo spravedlive tak by vsichni zaplatili stejne (tu nejnizsi cenu) za kterou to vino nekdo bidoval.
Priklad:
1. Objednavka 1 lahev. Cena $15/lahev
2. Objednavka 20 lahvi. Cena $12/lahev
3. Objednavka 30 lahvi. Cena $10/lahev
4. Objednavka 100 lahvi. Cena $9.50/lahev
Zjistim, ze nejlepsi cena co se mi podarilo vyjednat je $10 za lahvi. Vim kolik objednavek mam. Takze bych vyridil 51 objednavek za $10. Zakaznici co bidovali vice budou radi, ze dostali slevu. A tim, ze mam vetsi mnozstvi se da dostahnou nejakych slev a hlavne usetrit na doprave.
Samozrejme jsem skeptik a to co jsem si tady vymyslel muze byt doslova uplna blbost. To se mi ostatne stava dost casto kdyz premyslim nad ruznymi napady na podnikani. Ale ciste v teorii se mi to velmi libi. Muze to fungovat pro velkoodberatele nebo i male zakazniky. Treba vim, ze vypiju 2 lahve vina kazdy mesic. Tak si jich objednam 24 na rok (klidne posilane po mensich varkach). Ja jako obchodnik bych videl pocet zajemcu a take ceny co jsou ochotni zaplatit. Mohl bych vyjednat vetsi objednavku za lepsi ceny.
Dal jsem to tady zatim jen jako predstaveni napadu.:-) Myslim, ze nejvetsi slabina je v tom, ze zakaznici nechteji na nic cekat. Takto by museli rict, ze chteji urcite vino a pak treba cekat 2 mesice nez ho dostanou. A mam obavu, ze nikdo nema trpelivost a to bude duvod proc tento napad zustane v supliku.
Zkuste hledat, jestli se nekde da koupit ceske nebo moravske vino v USA. Me se nepodarilo vubec nic najit.
Takze mi to cele zacina pripominat dobu, kdy jsem rozjizdel xyzbikes podnikani. Chtel jsem levne kolo na plaz. V obchodech byla kola moc draha. Takze jsem nakonec skoncil tak, ze jsem dovezl kontejner plny kol z Ciny a prodal je pres eBay.
Ted kdyz mam chut na vino z Moravy, tak mi nezbyva nic jineho ne rozjet nove podnikani. Rikam to trosku s nadsazkou. Ale zaroven je to i pravda. Podarilo se mi vyridit federalni licence na dovoz alkoholu do USA. Je to velmi regulovane podnikani a ne kazdy muze alkohol dovazet nebo prodavat. Krome federalnich licenci je jeste potreba statni licence. Tu uz mam verbalne schvalenou jen cekam az mi prijde potvrzeni postou (behem tydne). Pokryl jsem snad uplne vsechno. Import, export, velkoobchod i prime posilani zakaznikum a to na vino, pivo i tvrdy alkohol (vypada to, ze privezeme do USA i Slivovici a Absinth od Zufanka;-)). Slivovici nalevam vsem nastevam co prijdou ke me domu a neustale propaguji Ceskou Republiku:-).
Uplne se tesim jak budu moci delat osvetu v USA. To uz ostatne delam s viny co si dovezu sam nebo privezou nastevy. V USA je vin na vyber hodne, ale libi se mi, ze budu mit neco co tady rozsirene vubec neni.
Takze to vidim podobne jako s tim xyzbikes. Jdu koupit par palet nebo kontejner vina. Nic jineho me nezbyva. Kdyz ho neprodam tak ho v nejhorsim pripade ho sam vypiju:-))). Start noveho podnikani.
Dalsi zajimavosti je jak VC a private equity investori v posledni dobe sami od sebe nabizi, ze chteji dat penize nejenom do firmy ale take majiteli. Rovnou reknou, ze s tim nemaji problem. Je to soucasti jejich presvedcovaci taktiky kdyz vam zavolaji a chteji domluvit schuzku.
Ono to zni neuveritelne lakave. Zavola vam investor. Po telefonu vas vychvali jak jste super firma a ze ma zajem investovat. K tomu prida, ze neni vubec problem, aby zakladatel mel nejake penize pro sebe. Investori chapou, ze firma treba penize nepotrebuje, ale proc nedat majitelum sanci ziskat neco pro sebe. Treba polovina penez pujde do firmy a druha me osobne.
Ze zacatku se mi z toho tocila hlava. Videl jsem ty miliony co dostanu, ale kdyz jsem se zacetl do term sheetu tak me nadseni preslo. Temer vzdy v term sheetu byla nejaka forma tzv. REDEMPTION RIGHTS. Investori chteji vedet, ze firma se proda do urciteho casoveho obdobi. Kazdy investor to ma trosku jinak. Nekteri investori chteji videt, ze se firma proda do trech let, jini byli ochotni cekat pet az sedm roku.
A kdyz se neproda tak chteji mit to pravod dostat penize zpet (Redemption right). Znamena to, ze se vsechny penize musi investorum vratit. A to vcetne ruznych nevyplacenych dividend nebo podilu na zisku. Kazdy to ma napsano trosku jinak v term sheetu, ale jde o to, ze kdyz firma stoupne na hodnote tak umerne chteji i vetsi vyplatu pro sebe.
Co me ale na tom nejvice rozcililo je, ze to je docela schizofrenni situace. Investor je v podstate jediny kdo muze rozhodnout o prodeji firmy, protoze ma preferovane akcie. A zaroven se pojistuje, ze kdyz se firma neproda tak musi dostat penize zpet. To na me az moc pusobilo jako pujcka za docela dost nevyhodnych podminek. Radeji bych si sel pujcit do banky za miniaturni urok, nez a takovychto podminek.
Kdykoliv jsem nad tim takto zacal premyslet, tak jsem mel pocit, ze to nedava smysl. Banky se me predhani aby me pujcily penize. Uroky jsou na rekordne nizke urovni. A pak prijdou investori a nabidnou neco podobneho. Po precteni takoveho term sheetu jsem ztracel motivaci vyjednavat. Bylo videt, ze z neceho by investori byli schopni ustoupit, ale celkove me ty jejich nabidky moc nenadchly a bohuzel jsem nemel tu motivaci tomu venovat hodne casu. To co je dulezite jsem videl v necem jinem (budovat business).