Dotaz do poradny. Zamestnavani lidi a ucet v USA

Poradna & dotazy

Ahoj Johne.

Jsem dlouholetým čtenářem tvého blogu a jsem moc rád, že jsem na něj narazil, protože mě motivuje a inspiruje.

Rád bych zaměstnal člověka na dálku, ale nejsem si jistý, zda je dobrá volba dělat to přes českou firmu, nebo bych si raději měl založit firmu v USA. Děláme jednoduché stránky pro americký trh a tuto činnost bych chtěl outsourcovat v zemí­ch jako jsou Filipí­ny, kde je levná, ale kvalitní­ pracovní­ sí­la. I když samozřejmě ví­m, že Filipí­ny nejsou v USA, spojil jsem to s tí­m, protože čtu některé blogy lidí­ (jako Tim Ferris a další­), kteří­ to takto dělají­ a jsou z USA. Ti mi ale nedokáží­ poradit s českými podmí­nkami.

Jak to funguje se zaměstnávání­m lidí­ v USA? Je normální­ pracovat na fakturu, nebo se lidé nechávají­ zaměstnávat? Člověka na Filipí­nách zaměstnat klasicky asi nemohu (a ani kvůli jednoduchosti nechci), takže zaměstnat na fakturu (jako kontraktora) je jediná možnost. Našel jsem si smlouvu “Independent Contractor Agreement”, která se použí­vá pro zaměstnání­ člověka na fakturu v USA. U nás v ČR ale nic takového není­ a proto si nejsem jistý, jak podobnou věc realizovat z Čech. Můžeš mě, pří­padně i čtenářům, stručně popsat, jak se lidé zaměstnávají­ v USA, a potom jak bys řešil jako americká firma zaměstnání­ člověka na dálku z cizí­ země? Existují­ nějaké omezení­ pro independent contractora v porovnání­ s klasickým zaměstnancem?

Také bych byl rád, kdyby mi někdo z tvých čtenářů poradil, jak se toto dá udělat pomocí­ české firmy, kterou mám? Jak formálně zajistit a právně podložit tento pracovní­ vztah? Jaké smlouvy využí­t (je třeba překládat do češtiny a angličtiny)? Jak to vysvětlit finanční­mu úřadu? Pří­padně zda má někdo zkušenosti se zaměstnávání­m lidí­ na dálku přes českou firmu a jak to u něj funguje.

Dí­ky moc.

Ještě mám jeden dotaz ohledně založení­ bankovní­ho firemní­ho účtu v USA. Z tvé knihy a stránek ví­m, že je potřeba do USA zajet osobně a účet si založit (nebo se mýlí­m?). Jakou banku bys pro toto doporučil? Moje požadavky jsou ní­zké bankovní­ poplatky a možnost maximálně věcí­ či úplně všechno řešit na dálku či po telefonu.

Predstaveni projektu – malovani obrazu

Predstaveni projektu

Ahoj Johne, velice rád bych využil prostoru na tvém blogu k představení­ svého projektu, který byl nedávno spuštěn. Jedná se o malování­ obrazů podle fotografie na serveru www.obrazovice.cz

Jsem student informační­ch technologií­ a managementu a už jenom tento ‘žhandicap” ze mě dělá dokonalého laika v oblasti malby obrazů. Nepoznám dobrý obraz, poznám jenom obraz, který se mi lí­bí­. Zjistil jsem, že obrazy jsou vynikají­cí­ dárky ‘“ jeden jsem dostal a strašně mě potěšilo, že je to unikát, originál, nikdo jiný takový nemá, nikdo jiný takový mí­t nebude a stojí­ za ní­m spousta poctivé práce.

K samotné realizaci: na webu je možné nahrát fotografii (nebo ví­ce) a objednat obraz podle techniky (stylu). Zatí­m nabí­zí­m olejomalbu (čili naprostá klasika), další­ možností­ je napří­klad popArt ve stylu Andyho Warhola nebo jednoduše tužka. Očekávám zájem hlavně o portréty, ale vesměs je mi jedno, s čí­m zákazní­ci přijdou ‘“ napří­klad se těší­m, až budou lidi vymýšlet koláže se slavnými osobnostmi’¦ Spolupracuji s vybranými malí­ři a malí­řkami z Fakulty výtvarných umění­ v Brně.

Jsem hrdý na název ‘“ použil jsem k tomu metodu brainstormingu, kterou jsem vyvinul 20 minut před tí­m, než vzniknul název. Seděl jsem v mhd a zapisoval si slova, která jsem zaslechl. Jakmile padlo ‘žví­ce”, bylo to jasné. íšžasně česko-anglický název -> obrazovice.cz

Chtěl bych čtenáře povzbudit ke kreativitě, a to jak s internetovými projekty, tak právě s těmi dárky, které takto nabí­zí­m  Obrazem opravdu uděláte radost, protože ten nikdy nezestárne.

Jidlovy trip report ze Singapuru

Cestovani

Par fotek z me nedavne cesty do Singapuru. Vetsina jsou to fotky jidla:-). Singapur je snad jedno z nejlepsich mest kam se jet “najist”. Tim myslim vyzkouset vsechny mozne kuchyne a proste si pochutnat. Jestlize tam pojedete pro tento ucel tak si urcite vyberte hotel v oblasti tzv. Orchard Road. Je to komercni a zabavne centrum mesta. Najdete tam tolik moznosti kde se najist, ze vam z toho bude tocit hlava.

Prvni den jsem se kvuli jet lagu probudil brzy rano.Sel jsem se projit na ulici. Mam hrozne rad tzv. “street food”, takze jsem hned vyzkousel tento prvni stanek.

Plnene kapsy kuretem, houbami nebo chobotnicky na spejli byly lahudka.

Takto vypada oblast okolo Orchard Road.

V ruznych obchodnich domech nesmi chybet food court. Ja osobne mam rad jednoduche jidlo a najim se tam lepe nez v nejake luxusni restauraci.

Mam taky strasne rad cinske knedliky. Tady jsem musel jit rovnou dvakrat po sobe na obed.

Takhle jednoduse se objednava (staci se podivat na obrazky).

Mam strasne rad Chinese buns (v pare). To jsou taky takove knedliky, ktere vypadaji vice jak ty ceske. (nejsou na obrazku) Kolega cinan rikal, ze v cine si je hodne lidi loupe (snazi se odloupnout okrajovou vrstvu). Proc? Nektere mista, ktere pry delaji tyto knedliky v pare nemaji dostatecne technicke zarizeni. Takze na knedkliky prskaji vodu pusou. Pry jsou pak uplne chutove nejlepsi 😉

Dalsi oblibene (a jednoduche) jidlo – Chicken rice. Libi se mi jak cinani dokazou vzdy vymyslet nejake luxusni jmeno na restauraci, i kdyby byla sebevice obycejna (Five Star…).

Predkrm – tofu. Jak vidite tak piju kokosovou vodu. K chicken & rice dostanete takovou ridkou polevku. Ta je piti pro chude, kteri si nechteji kupovat nic jineho.

Dva zpusoby jak je kure uvareno.

Moje oblibena pekarna v Singapuru – BreadTalk. Je jich tam hodne a expanduji do jinych mist v Asii.

Japonske Yakitori, ale jako fast food v Singapuru. Naprosto vynikajici. Muzete si koupit treba jen jednu spejli s masem za $1. Jen tak na chut.

Nesmi chybet cerstve dzusy s ovoce, ktere si muzete koupit na hodne mistech.

Hot pot – takovy kotlik, kdy si sami na stole varite polevku a hazete do ni co chcete.

Ukazka surovin pro hot pot.

Takto to vypada v akci.

Vylet do Malaysie. Je to zhruba 30-40 minut autem. Zase jsem neodolal a musel si dat kokos.

Chilli crab – lahudka. Muj hostitel misto pouzivani klesti rozluskoval klepeta zuby.:-) Jsme v Malaysii a seafood je o dost levnejsi nez v sousednim Singapuru.

Jedli jsme toho vice (rybu a drunken shrimp) a hostitele rikali, ze urcite mam davat kosti na ubrus. Takto to vypadalo na zaver.

Takze to je vse z tohohle vyletu.. verte tomu, ze jsem tam i pracoval nejenom jedl

Opozdeny trip report: Singapore Airlines

Cestovani

We will give you every reason to fly with us again.

Tohle mi na zacatku letu rekl sef obsluhy na Singpore Airlines letu. A mel pravdu. To jak to ty asijske aerolinky umi je obdivuhodne. Mam v sobe treti sklenicku Dom Perignon. V hlavne me to zacina trosku bzucet. Takze ten pravy cas zacit psat prispevek na blog, ne?:-) Opravuji. Ctvrtou sklenicku. Nestihl jsem dopit do pulky a uz me znovu dolevaji. V Singapore First class se snazi udelat vse jeste predtim nez si clovek dokaze rict.

Nevim jak to delaji, ale vzdy hned kazdy vi, ze jsem Mr. Vanhara. Vejdu do letadla. Vedou me k memu sedadlu tam stoji dalsi letusak a znovu rika: Wellcome Mr. Vanhara. Tohle se pak nekolikrat opakuje kdyz poznavam dalsi lidi co se o nas pri letu budou starat. Nikomu se nemusim predstavovat.

Na zacatku letu nam rozdali toaletni balicek znacky Salvatore Ferragamo.

Pribory a talire jsou od navrhare Givenchy.

Stejne tak pyzamo, ktere vam na zacatku letu rozdaji musi byt taky znackove (Givenchy). Proste vse musi byt dokonale. Je to neuveritelne jak tak mala zeme jako Singapore dokazala vybudovat asi nejlepsi aerolinku na svete. Skutecne to obdivuji.

Tohle letani ve first class s aerolinkami jako Singapore Airlines zpusobi, ze cestovani je znovu zazitek. Zkoumam menu a tesim se co budu vsechno ochutnavat. Zacinam kaviarem a pak se necham unaset dalsimi lahudkami z menu.

Mel jsem nutkani vyzkouset obe varianty predkrmu.

Polevka (ze cim vice chodu jidla, tim ten let rychleji utece).

Na zakusek nezbylo misto. Jsem plny. Tak jen ovoce, zeleny caj a jdu spat.

Spim.

Probouzim se a davam svacinu.

Tentokrat i ten zakusek.

A jen pro zajiimavost takto vypada let zpet. Jedl jsem totiz Japonskou verzi jidelnicku. Mate na vyber Western food (coz je jidlo co asi znate) a pak japonske divociny (dobroty).

Tak a jestli vas skutecne zajima co jsem jedl tak tady si to muzete precist.

Cesta zpet ze Singapuru do Los Angeles
Singapore Airlines maji specialni terminal ktery je uplne oddelen od normalniho terminalu. Prijedete ke krasne budove obklopene palmami a zeleni. Hned u dveri na vas cekaji, odeberou kufy a zavedou ke stolku kde si sednete nez vytisknou boarding pass. Pomer obsluhy k jednomu pasazeru je pet ku jedne. Po vyrizeni odchazite do first class lounge, ale asi abych se citil jeste duleziteji tak me rekli, ze me zavedou to PRIVATE ROOMS. Jakoze, first class lounge pro me neni dost dobra a pani me zavedla do dalsi lounge, ktera je jeste exkluzivnejsi:-). No vazne to s vami umi. To musim potvrdit.

Jen se na me podivejte. Sedim a nechavam se obskakovat.

Co nejvice obdivuji, ze obsluha presne vi kdo je kdo. Muzete kompletne vypnout mozek a az bude cas na boarding tak za vami prijdou a upozorni, ze je cas jit. Tohle si myslim, ze je uplne nejtezsi organizacne zvladnout a tady jim to slo.

Na ceste zpet do L.A. se ke me hlasi jedna letuska, ze me zna. Mr. Vanhara tak letite zpet? Ja si vas pamatuji, naposledy jste sedel na sedadle B1. Taky si me pamatujete? Odpovidam, ze ano (ale uprimne nevim). Je to takovy maly svet, ze? Loni si me pamatovali na Cathay Pacific letu. Ted v Singapore Airlines. Blbost, ale potesi to.

Takto vypadaji sedadla v prvni tride.

Znovu si uvedomuji jake mam stesti. Asi to neni to spravne slovo. Jsem strasne rad, ze me podnikani umoznilo takto cestovat. Me by to fakt nenapadlo, ze si takto budu jednou zit. Jeste pred par roky bych si rekl, ze to je utopie. Ted si to nedovedu predstavit, ze bych cestoval jinak. Je to presne okamzik, kdy si uvedomite jake obrovske moznosti kazdy z nas ma na tomto svete. Jen je potreba je trosku poodkryt. Zpetne vidim, ze jsem vse mohl delat o par let drive. Jen me to skutecne vubec nenapadlo.

Netusil jsem co je mozne a dostupne. Ted to vidim jasne. Taky je zajimave, ze sem tam nekomu radim co ma delat a on stejne vubec nevidi/nechape co mu chci rict. Dokonce i kdyz se rozciluji, argumentuji tak to stejne lidem nedochazi. I kdyz treba rikaji, ze je nejaky problem pali. Asi se kazdy k tomu musi dobrat nejak sam. Otevrit mysl a videt jaky potencial mame k proziti zivota podle svych predstav. OMG, asi jsem fakt asi trosku ozralej a nemel bych ty prispevky na blog psat v tomto stavu:-).

P.S. Vetsinu clanku jsem napsal na palube letadla, ale publikuji se zpozdenim.