Uz jsem si rikal, ze s tim filozofovanim prestanu otravovat. Ale nejak se mi to porad honi hlavou.:-). Sam dost casto premyslim jake vlastne chci mit cile. Je to obrovske dilema. Sam totiz patrim spise k te druhe skupine lidi, kteri veri, ze hodne veci lze dosahnout.. staci hodne chtit. Kdyz neco hodne chci, tak mam silu prekonavat prekazky. Nekdo jiny rekne, ze taky chce to stejne jako ja, ale vzda se jakmile se objevi prvni problem.
Ono u tohohle premysleni dosahovani cilu je zajimave, ze clovek poradne nevi co chce. Myslim si, ze neco chci, ale jakmile toho dosahu tak mi to nepripada zas tak super. Znate tento pocit? Po necem touzite. Strasne to chcete a zda se to nedosazitelne. Pak toho dosahnete a najednou zjistite, ze to zas takovy zazrak neni.
Muj osobni cil asi od mych 19 let bylo do 3 let mit moznost jit do duchodu:-). Proste vydelat dostatek penez, abych nemusel pracovat. Kazde tri roky jsem to zhodnotil a zjistil, ze jsem to delal spatne a znovu jsem si dal stejny cil. Hodnekrat jsem vydelal dost penez, ale treba jsem je poutracel za nesmysly. Po mych par poslednich letech v USA se k tomu cili vyrazne blizim. Ale sakra uz ani nevim jestli to chci.:-)
Nerikam, ze nema cenu se o neco snazit. Jen ze to je trosku komplikovanejsi. Urcite ma cenu si na vlastni kuzi vyzkouset dosahnout cilu po kterych touzite. Je dobre se nebat zmen a o neco se pokusit. Aspon se vam v hlave ujasni co chcete.