Monthly Archives: June 2012

Korejske BBQ s mistnimi

Kdyz cestuji tak neradeji poznavam mistni kulturu pres jidlo. A neni lepsi zpusob jak to udelat nez kdyz mate nejakeho mistniho pruvodce, ktery vas zavede kam byste jako turista nikdy nesli.

V Soulu se mi to postestilo hned dvakrat. Potkal jsem cloveka, ktery je zakaznikem Shipito a ten nas zavedl do fantasticke restaurace na korejske BBQ. Jeli jsme zhruba 15 km za mesto. Predem me varoval jestli mi nevadi, ze to neni nejaka luxusni restaurace, ale ze jidlo tam maji vyborne. To je presne styl, ktery mam rad. Radeji obycejnou restauraci, ale vyborne jidlo kam chodi mistni. Stravili jsme nadherny vecer se skupinou jeho kamaradu.

Ke korejskemu BBQ (maso si sami grilujete u sveho stolu) musi vzdy byt spousta priloh (banchan). Nejznamnejsi je kimchi (tech je spousta druhu). My jsme meli mlade kimchi (vice krupavejsi) a take uz vice nalozene. Kimchi je nejcasteji fermentovane zeli (muze byt i jina zelenina) s palivou cervenou paprikou. Maso je vetsinou nekorenene. Po grilovani si ho bud namocite do omacky, osolite, zabalite do listu salatu, apod. Zalezi na vasi chuti.

Ty velke flakoty masa, se vzdy nastrihaji nuzkami na male kousky, ktere se daji jist hulkami. Korejci miluji nuzky na vareni (ono to je docela prakticke) a take ocelove hulky (ja je nemam rad, protoze klouzou v porovnani s drevenymi).

Na korejskem BBQ se griluji ruzna masa. Korejci maji velmi radi pork belly (bucek). Udajne jsou nejvetsim spotrebitelem na svete (tvrdili u teto vecere). Kombinace ugrilovaneho tucneho bucku a kimchi je fanstaticka.

U stolu se dodrzuji urcite ritualy. Nikdo si nedoleva sam. Musite si drzet sklenicku pravou rukou a levou si pridrzovat tu pravou ruku. A stejnym zpusobem vam takto nekdo doleje treba pivo. A pak mu to takto muzete oplatit. Dolet si sam do sklenicky vam privede smulu.

Korejci fakt na ty spolecenska pravidla daji. Nevim jestli jsem neudelal mezinarodni incident, kdyz jsem potajmu sel pred koncem za vsechny zaplatit. Kdyz jsme odchazeli tak vypadali tak vyplasene, kdyz zjistili, ze jsem uz zaplatil a ja jsem delal jakoze nic. Pak jsem nekde cetl, ze ten kdo zve na veceri tak vzdy plati. Taky jsem cetl, ze se nikdy z korejci nema diskutovat jejich kulturni zvyky. To jsem delal cely vecer:-).

O druhe prilizosti na kulinarsky zazitek napisu priste.

Neplavte proti proudu

Genialni rada z tohoto clanku. V podnikani neplavte proti proudu.

Plavte po proudu. Zamerte se na to co vam jde. Ne na to co vam nejde. Kdyz neumite prodavat tak neprodavejte a nejdete lepsi zpusob, aby od vas zakaznici kupovali. Plati to na vsechno. Vzdy je potreba vedet co vam jde dobre (snadno) a na tom postavit firmu. Tohle fakt funguje a je to zasada podle ktere se sam drzim. Vidim kolik veci je nedokonalych v mych vlastnich firmach. Ale misto abych urputne napravoval neco co stejne neumim tak se zamerim na to co umime. A ono to fakt funguje.

Prislo emailem jak udelat socialni a levnejsi posilani zasilek

Prislo emailem a zverejnuji k diskuzi jak udelat jeste levnejsi a socialnejsi Shipito

Čau Johne,

Nedávno jsem tě prosil abys mi pověsil na tvůj blog řekněme spí­š takové cvičení­ na tvoje dilema jak distribuovat ví­na po USA. Za to velké dí­k, zpětná vazba mi opět otevřela trochu ví­c oči.

Nicméně teďka k jádru pudla. Ty a tvůj blog je teďka ví­ceméně o strastech a slastech shipita. Jak ho tak pročí­tám tak mi to nedá a podvědomě onen koncept “levného přeposí­lání­” balí­ků v hlavě neustále rozví­jí­m a snaží­m na něj naroubovat ještě ví­ce “Low-cost” priority. Ba co ví­c, abych byl konkurenceschopný musí­m nejen byznys model, ale i celou ideu zaobalit do moderní­ho “sociální­ho” hávu. Lidé v dnešní­ době neumí­ bez internetové socializace ží­t, ale na druhou stranu ony fyzické potřeby v podobě posí­lání­ fyzických předmětů jsou zde stále, stále ví­ce se rozví­její­ a já sem si řekl, že přesně tohle by měla být konkurenční­ výhoda (nebo spí­še jen dí­ra na trhu) nového, další­ho českého “Johna”(rozuměj mě:). Teď jen krátce k tomu jak nápad co popí­šu později vzniknul. Jelikož se snaží­m podnikat v Brně(vývoj mobilní­ch aplikací­) a každý den tak jezdí­m vlakem(ne autem) z Hodoní­na(cca 60km) tak aby mé podnikání­ bylo opravdu co nejví­c lowcost, přemýšlel sem, že by bylo super kdybych nejezdil denně za dvě stovky tam i zpět, ale zadarmo, nebo dokonce ještě něco cestou vydělal.

Jak toho docí­lit? Ří­kám si co využí­t potřeb jiných, kolik lidí­ z Hodoní­na kde bydlí­m potřebuje řekněme v úterý poslat balí­ček do Brna? A kolik existuje lidí­, kteří­ právě v úterý jedou autem do Brna nakupovat(tudí­ž vezou cestou tam jen vzduch) nebo jedou třeba jen ráno na otočku k zubaři a mají­ volné mí­sto v batůžku? No možná Vám to bude zní­t poprvé ší­leně, ale já bych něměl problém vzí­t na nádraží­ do ruky igelitku kde by se mi sešlo nějkých pět libovolných věcí­, které se jen prostě potřebujou lowcost variantou dostat z bodu A do bodu B(na hlavák v Brně kam stejně jedu tak i tak)a kde je opět předám. Balí­k o hmotnosti 1kg Vás bude stát cca 60kč(ovšem doručení­ do druhého dne), ostatní­ dopravci od 120kč nahoru. Já kdybych si vzal za transport jednoho balí­čku 20kč, tak jsem minimálně 5x levnější­ než drtivá většina konkurence, moji osobu to fakticky nic nestojí­ a jedu do práce zadarmo. Tady se hodí­ lidové rčení­ :”Vlk se nažral(já vydělal) a koza zůstala celá(spokojený koncový “zákazní­k”)”.
Ano je zde plno otazní­ků a vykřiční­ků,ale zde jsem chtěl představit pouze koncept/ideu. Samotné rozklí­čování­ všech procesní­ch problémů mám v byznys pláně.

Pokud si ovšem představí­m celosvětový potenciál samotné myšlenky, stávají­ mi chlupy na zádech. Netají­m se ani tí­m, že velkou inspirací­ mi byl cestovatelsko-podnikatelský portál airbnb.com kde můžete pronají­mat třeba jen jedinou nevyužitou mí­stnost v domě témě komukoliv na světě. A pozor opravdu to funguje a airbnb.com má po dvou letech existence aktuální­ tržní­ hodnotu cca 1mld USD! Zakladatelé tohoto portálu velmi dobře přečetli trh když si všimli, že ona škálovatelnost ubytovací­ch služeb jde ještě dál rozší­řit a to velmi efektivně a přijatelně pro obě strany “obchodní­ho vztahu”. Jeden nabí­zí­ ubytování­ za konrétní­ cenu a v konrétní­ čas, druhý poptává útočiště za bezkonkurenční­ cenu na oplátku za jistý “diskomfort” hotelu kde je všechno pěkně tak jak má být(u airbnb když neteče voda nebo praskne odpad problém se většinou nemusí­ ihned podařit vyřešit atd).(http://www.moneycrashers.com/airbnb-reviews/ )

Stejně tak i u přepravců- člověk má jen velmi malou možnost nastavení­ úrovně služeb, chcete-li škálovatelnosti kvality a samotné přepravy. Je jasné že pokud budu chtí­t poslat nějakou high tech křehkou věcičku byť jen 60km daleko využiju DHL nebo UPS nebo PPL, ale pokud se máme bavit o tzv Point-to-point tracking nenabí­zí­ žádní­ světoví­ dopravci jakoukoliv LOWcost variantu- ono to ve své podstatě ani cenově nabí­dnout nelze- mluví­m teďka o pří­kladu když potřebuju dostat z bodu A do bodu B napří­klad tenisovou raketu nebo helmu na motorku atd. Přepravce ve své podstatě nabí­dne stejný přepravní­ “komfort” jak křehké tří­kilové 3D tiskárně tak tří­kilové helmě, která byť má balí­kově stejné parametry bude mě stát přeprava balí­ku úplně stejně.

Nějak takhle by vypadala odpověď na potencionální­ otázku: “Jaká je přidaná hodnota Vašeho nápadu a co řeší­ za reálný problém” kdybych byl před investory ve Dni D.

Tzn tento nápad “zabalený” do podoby sociální­ sí­tě nemá nějak dramaticky konkurovat zavedeným přepravcům, ovšem řeší­ problém nebo chcete-li nabí­zí­ alternativu lidem , kteří­ chtějí­ dát posí­láným věcem ten nejnižší­ možný přepravní­ komfort a prioritu na oplátku za extrémně ní­zké ceny.Zároveň ale využí­t ten obrovský potenciál lidí­, kteří­ denně cestují­ byť už za prací­ nebo kamkoliv jinam a chtějí­ si svým přičinění­m a zvýšeným úsilí­m něco přivydělat.

Samozřejmě, že koncept může fungovat ve dvou rovinách- 1/Friends of friends nebo 2/Business(cizí­ služba pro cizí­ lidi)- vše se dá ale rozpracovat.

Určování­ ceny by bylo naprosto tržní­- tudí­ž bych si rozklikl mapu ve své lokalitě a podle toho pokud bych chtěl něco někam převést či bych já někam cestoval nabí­zel své kapacity tak bych viděl jednotlivé ceny a buď si mezi něma mohl vybrat anebo v pří­padě že bych já něco někam vezl tak bych je tvořil.

Určitě by fungoval stejně tak jako v pří­padě airbnb.com(mají­ 50k USD) jistý fond náhrad pro ztracené či ukradené zboží­(z každé zásilky by šlo třeba 50centů do fondu), ale vzhledem k tomu že by se lidi registrovali a byli pod dohledem alá ebay.com nečekal bych žádné extrémní­ delikventní­ chování­- přecejenom buď chci vydělat anebo ušetřit.

Poslední­ věc, která je nejví­ce komplikovaná je samotný pří­jem/výdej zásilek. Ovšem k socialní­mu prostředí­ celé platformy/sí­tě bych alespoň na straně odesí­lají­cí­ho nečekal dramatické problémy. Zkrátka když uvidí­m že borec co jede z Los Angeles do San Franciska autem v 5 hodin odpoledne v pátek od té a té nemocnice, kde má sběrný bod pro domluvené všechny “zákazní­ky”, tak je v zájmu odesí­lají­cí­ho, aby na avizovaném mí­stě byl a zásilku předal.
Problém může nastat na straně přebí­rají­cí­ho. Ten si nemusí­ opět na domluveném mí­stě a v domluvený čas balí­k převzí­t, ovšem tohle je přesně ta cena za LOW cost variantu zásilky.(V byznys plánu tohle je ošetřené)

Jenom sem chtěl Johne vědět co si ty o tom jako člověk se zkušenostmi s logistikou myslí­š. Ano je to ví­c sociálně-interaktivní­ než si poslat balí­k zásilkovou službou, ovšem baví­me se tu o extrémně lowcost přepravě 21.století­:)

Za odpověď budu velmi rád, nápad jsem schopný formou startupu se svým týmem zpracovat téměř ihned. Kapitál by taktéž neměl být problém, nejví­c chybí­ mentoring zasvěceného člověka.

Měj se fajn, Ondra!

Trip report Asiana Airlines z Los Angeles do Seoulu, Jizni Korea

Hrozne rad zkousim jak dobrou maji prvni tridu ruzne aerolinky. A tohle byl muj prvni let s korejskymi Asiana Airlines. Asiana moc znama letecka spolecnost neni, ale pritom je velice dobre hodnocena podle Skytrax.

Odletal jsem z Los Angeles a hned na letisti ukazali kvalitu jejich sluzeb. U first class checkinu vetsinou nebyva zadna fronta. I v tomto pripade nebyla, ale navic tam meli specialni obsluhu, ktera nas po obslouzeni zavedla primo do salonku. Bez velkeho vysvetlovani si pani vzala rovnou nase letenky a pasy a vedla nas pres security kontrolu. Preskocili jsme kompletne frontu, kde se kontroluji pasy. Pomohla nam projit pres rentgen a zavedla do salonku. Tam nam rekla, ze nas osobne vyzvedne az bude cas jit do letadla.

Takze takove cestovani s kompletne cistou hlavou. Nemusite se divat na hodinky. Nemusite nic resit. Vsude vas zavedou. Nikde necekate ve fronte. Nikde nic nevysvetlujete. Protoze mate obsluhu co to dela za vas. No doufam, ze si na to moc nezvyknu, protoze to pak budu uplne nepouzitelny do normalniho zivota:-).

Boarding do letadla bez chyby. Specialni vchod pro prvni tridu. Zadne cpani. Obsluha vas oslovi jmenem a zavede primo k vasemu sedadlu.

Sedel jsem s manzelkou na jedinych dvou sedadlech vedle sebe v posledni rade v kabine prvni tridy. Pohled z nasich sedadel.

Sedadla nemaji uplne nejnovejsi. Ale da se rict, ze jsou docela pohodlne. Mam treba radeji sedadlo od Cathay Pacific, ktere je sirsi. Ale nemohl jsem si stezovat. Sedalso se da komplene sklopit do vodorovne polohy. Udelaji vam z neho postel s prosteradlem a prikryvkou. Spat se na nem da dobre.

Hned po nastupu do letadla me bylo nabidnuto pyzamo. Prilezitosti jsem vyuzil a sel se prevklednout na zachod.

Nadhera, ze?:-) Ale uz jsem si na to tak zvykl, ze do letadla jsou normalne pekne obleceny. Prevleknu se hned do prijemneho pyzama a v pohodli stravim cely let. Je to hloupost, ale kdyz vidim aerolinku, ktera to nenabizi tak se mi s nimi nechce vubec letet.

Pekny detail u Asiany je, ze kdyz vychazite ze zachodu tak tam vzdy nekdo ceka a okamzite vam odebere obleceni a posklada vam ho na vesak. Jde ho povesit do skrine a pak vam ho donese kdyz se chcete znovu obleci. To davani obleceni na vesak by mi asi nevadilo, ale citite se jako kral, kdyz na kazdy detail nekdo mysli a takto se o vas staraji.

Podobne to delaji po kazde nasteve zachodu. Nekdo z obsluhy jde a vse umyje a nachysta. Takze toaleta je neustale cista. K tomu si vemte, ze v tomto letu bylo jen 8 pasazeru v prvni tride (10 sedadel) a pro ne dva zachody. Zbytek vybaveni. Pantofle, odhlucnovaci sluchatka Bose a toaletni kabelka.

Ted k tomu nejdulezitejsimu. Letani prvni tridou si vychutnam predevsim kvuli jidlu a vinu. Ono to krasne utece, kdyz vam serviruji jidlo po jednotlivych chodech. Muzete si vybrat jine vino ke kazdemu chodu. Je to takovy obrad, ktere ma svoje kouzlo. Vybirate si ze spousty moznosti jako v retauraci a skutecne jidlo v letadle muze byt vynikajici. Par hodin se tim jidlem zabije a cesta utece mnohem rychleji.

Uz to stolovani je pekne. Jak to pred vami vsechno chystaji.

Zaciname s predkrmy. Uzeny losos.

Kaviar. Asiana ho serviruje v originalni plechovce.

Jak vidite tech predkrmu bylo nekolik. Takto jist je jako obrad.

Tak uz jsme u polevky. Kremova fazolova.

Salat.

Steak.

Manzelka si dala misto steaku humra.

Pak snezeni hlavniho chodu nasledovalo ovoce a syry.

Pak uz jen zakusek a zeleny caj. Po zelenem caji bez problemu spim, takze mu davam prednost pred kavou.

Po jidle se me chtelo spat. Sel jsem na zachod. Mezitim me letuska pripravila postel. Podival jsem se na nejake filmy, ktere me utekli a spal. Vetsinou se na delsich letech probouzim a davam si ruzne svaciny, ale tentokrat jsem nemel uz vubec hlad. Takze dalsi jidlo bylo az dve hodiny pred pristanim.

Do Seoulu jsme prijizdeli vecer. Mel jsem proaktivne objednanou limuzinu do hotelu. Ridic cekal s cedulkou u vychodu. Zavedl nas k autu. Tam pro nas byla nachystana voda, noviny a limuzina mela internet. Takze cesta do hotelu z letiste ubehla velmi prijemne brouzdanim po internetu.:-)

P.S. Uplne jsem zapomnel na to, ze v Asiane dostanete jeste darek za to ze s nimi letite. Muzete si vybrat mezi CD, obalem na iPhone nebo parfemem.

Kupovani nemovitosti v USA – enviromental report

Kdyz kupujete komercni nemovitosti tak jednou z veci co se musi pohlidat behem tzv. due dilligence je enviromental report (jestli neni na pozemku treba nejake znecisteni prostredi). Jde o to, ze kdyz by nekdo vypustil z nejake nadrze olej nebo jinou chemikalii tak bych mohl byt v budoucnu odpovedny za jeji uklid. Proto se dela tento enviromental report, ktery by mel podat detailni informace jestli je na pozemku nejaky problem.

Pri koupi poslednich dvou skladu jsem narazil na komplikace. Podivejte se jak komplikovane ten report vypadal.

Byl jsem rad, ze tohle resi banka. Banka ktera dava pujcku nechce mit zadny risk a najme pravniky a rejpe do toho tak dlouho dokud nejsou vsichni byrokrati spokojeni. Tohle se tahlo aspon 14 dnu, kdy jsem trnul jak to dopadne. Nakonec byli se vsim spokojeni. Ono tohle je totiz dost komplikovana situace vzhledem k historii cele oblasti (vyrabeli se tam puvodne letadla). Drive tam nejaka znecisteni bylo, ale vsechno bylo vyreseno. Jenze z toho vznikl takto objemny report se stovkami stranek, ktere popisovali co bylo za problemy a jak se vyresily.

Uprimne jsem byl velmi rad, ze to nemusim cist a ze ma nekdo vetsi strach nez ja. Ze ta banka na to da pozor. Udajne podle drbu u uzavirani transakce doslo na nejaky konferencni hovor na kterem bylo snad osm lidi z banky s ruznymi pravniky na ktere doslo k tomuto finalnimu rozhodnuti. Moje bankerka z toho mela nervy, protoze jsem ji rekl, ze jestli me pujcku nedaji tak uz do Citibank uz nikdy pro pujcku nepujdu a zustanu u Bank of Amerika (kteri jsou v techto zalezitostech trosku odvaznejsi). Mel jsem jednu dobu pocit, ze se toho boji az moc a dochazela me trpelivost.

Na to si s ulevou zavzpominala, kdyz jsme podepisovali finalni dokumenty a uz se vedelo, ze vsechno dobre dopadlo.:-)