Jeden z nasich zakazniku vydava casopis pro diplomaty v Maroku. A ted nam tam udelal reklamu.
Vymenou chtel upgradovat svoji virtualni schranku. Mam rad takoveto nabidky. Bez rizika zjistit jestli reklama funguje.
Ted se z neho stal uplny evangelista. Pomaha nezistne s prekladem webu do francouzstiny a ma zajem se stat nasim zastupcem pro customer support.
Vzdycky jsem byl zastancem diverzifikace. Ale nejak se mi to ted v hlave meni. Mam pocit, ze chci osekat spoustu veci co me zdrzuji a maximalne se zamerit na to kde moje prace udela nejvetsi rozdil.
Muze za to Shipito. Meni me to perspektivu. Neni to nejaka nova vizionarska predstava. Spise prakticka realita. Casu je malo. Kazda hodina kdy muzu bez vyruseni premyslet nad Shipito prinese mnohem vice nez hodina, kterou venuji necemu jinemu. Samozrejme si muzete rict, ze lze delegovat. Ale i to, ze ve skrytu duse sem tam premyslim nad necim jinym hraje roli. I nejake male vyruseni jednou za cas hraje roli. Staci, ze se prerusi tok myslenek. Clovek prevede mozek na neco jineho. A zrovna ted a v nejblizsich mesicich resime hodne strategickych zalezitosti. Mezinarodni expanze a dalsi rust pozaduje, aby se vsechno poradne promyslelo.
Neveril bych, ze to nekdy budu rikat, ale fakt mam ted pocit, ze chci maximalne vse zjednodusit a soustredit se jen na jednu vec.
Blog studenta (Viti) co je u me na intershipu. Muzete si precist jak jsme vybirali na internship nebo jine zazitky z Los Angeles (treba jak se svezl policejnim autem).
Druhy student (Tomas) taky ma nejaky blog, ale ted nevim URL. Jen vim, ze byla afera, kdyz si jedna zamestnankyne prelozila pres Google translate nejaky clanek a mela strach, ze o ni Tomas pise neco spatneho (byla to chyba toho Google Translate).
Jako nejvetsi trapas mi pripada, kdyz nekdo zavola, ze pro me ma nejaky dobry obchod nebo prilezitost. A pak zjistim, ze se mi pokousi neco prodat.
Stalo se vam tohle uz nekdy?
Ja uz jsem maximalne paranoidni. Neodpovidam na emaily, telefonaty nebo pozadavky na schuzky, aniz bych presne vedel s kym mam tu cest a co ma byt presne ta prilezitost. Sem tam se jeste necham nachytat. Mrzi me pak ten ztraceny cas. Casu je skutecne malo a je ho potreba setrit. Clovek musi byt az trosku arogantni v tom jak si ten cas musi hlidat. Je to kvuli tomu, ze salesmani jsou cim dal vynalezavejsi v tom jak se nekam vetrit a snazit se neco prodat.
Zitra prijizdi japonci. V poledne je jdu vyzvednout na letiste. Po dobu jednoho tydne se je budeme snazit naucit jak funguje Shipito.
Neumi zas tak dobre anglicky, takze z toho mam docela hruzu. Jednak odlisna kultura a k tomu jazykova bariera. Na ruzna nedorozumeni je zadelano. Uz jsem to videl parkrat v emailech.
Delal jsem dnes rano poradu s mymi zamestnanci. Rozhodujeme se co presne je musim naucit. Kdo co bude trenovat, apod. Kdo je kdy vezme na obed nebo veceri. Kdo je kdy vyzvedne nebo zaveze do hotelu. Proste program na cely den.
A predposledni den jejich pobytu prijizdi cinani. Ti take jedou na skoleni kvuli startu Shipito v Cine. Jsem zvedavy s kym bude vetsi legrace. Aby toho nebylo malo tak mi se mi do toho pridala jeste jedna dulezita navsteva (jen na par dnu). Jestli moc nebudu odpovidat na emaily behem pristich par tydnu tak tohle je duvod. 🙂