Langham Place je hotel, ktery me nejvice zaujal pri mem cestovani. Nachazi se v Hong Kongu (konkretne v casti Mong Kok).

Tak treba napad jak je koupelna spojena sklenenou stenou s pokojem.

[photopress:IMG_2508.JPG,full,pp_empty]

Komu vadi nedostatek soukromi si muze stahnout zaluzii.

[photopress:IMG_2485.JPG,full,pp_empty]

Tohle byl i hotel, ktery se snazil maximalne vyuzivat moderni technologie. Na kazdem pokoji je Cisco telefon, pres ktery jde vyuzivat ruzne sluzby v hotelu. Delat rezervace do restauraci, zjistit informace nebo treba poslat SMS zdarma na jakykoliv mobil na svete.

[photopress:IMG_2483.JPG,full,pp_empty]

Hotel je skutecne krasny, moderni a nabizi vyborne sluzby (treba nadherny bazen, saunu a lazne).

[photopress:IMG_2511.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2582.JPG,full,pp_empty]

O to vice vynika kontrast s okolim, ktere je naprosto autenticke a exoticke. Staci sjet vytahem dolu a vyjdete na ulici, ktera vypada takto. Na jedne strane hotelu je tzv. night market (hlavne s potravinami) a na druhe zacina ctvrt s obchody (levna elektronika, apod.), kde je kazdy vecer neuveritelny naval lidi na ulici (ale pro vsechny je to normalka a jen ja jsem mel trosku klaustrofobii).

[photopress:IMG_2502.JPG,full,pp_empty]

A tady fotky z nocniho marketu:

[photopress:IMG_2497.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2501.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2568.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2597.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2578.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2572.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2569.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2568.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2579.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2580.JPG,full,pp_empty]

Je mi jasne, ze zijeme v globalni ekonomice. Narody a zeme mezi sebou obchoduji ve velkem meritku. Proto take financni krize v USA zapusobila tak vyrazne na cely svet. Treba tady v Asii je to hodne videt v mediich jak je samotne prekvapilo, ze dopad krize z USA bude tak velky.

Nasledujici obrazek dodava dobrou predstavu jak se v celosvetovem meritku obchoduje. Je to vyfoceno z letadla pred priletem do Singapuru. Vidite temer nekonecnou frontu nakladnich lodi, ktere smeruji do pristavu. Podobny pohled jsem videl nad Hong Kongem.

[photopress:IMG_2672.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2673.JPG,full,pp_empty]

Kdyz uz jsem u toho Singapuru, tady je jedna fotka z metra.

Ukazuje to co je zakazano v metru. Me se libil ten DURIAN. Durian je ovoce. Nekdo mu rika King of Fruits. Ma dobrou chut, ale strasne smrdi.

[photopress:IMG_2763.JPG,full,pp_empty]

Durian vypada takto:

[photopress:IMG_2757.JPG,full,pp_empty]

Tady si davam zmrzlinu z Durianu.

[photopress:IMG_2746.JPG,full,pp_empty]

Prodavac se smal, kdyz jsem ji objednaval. Vonelo to neco mezi zkazenymi vajicky a spinavymi ponozkami. Kdyz se clovek nesoustredil na vuni a snazil se to jen jist tak se mu v puse stridal pocit vyborne chuti a zdeseni co to vlastne ji (hnus). Ten pocit se stridal behem sekundy. Vyborne, hnus, vyborne, hnus…

Poslednich par let jsem nerad cestoval letadlem. Bral jsem to jako utrpeni. Nejsem zrovna nejmensi postava a mel jsem pocit, ze ty sedadla jsou cim dal mensi. Porad jsem vahal jestli zacit platit za drazsi letenky (business, first class). Loni jsme poprve zkusili business class, a ted na soucasne ceste letime first class a vidim, ze uz se neda jit zpet.

Cestovani ma uplne jiny charakter. Prijedete na letiste a nikde necekate ve fronte. Mate specialni prepazky na odbaveni, ve kterych treba potkate nejake celebrity (v Los Angeles se s nami odbavoval a pak i letel do Japonska Wentworth Miller – Michael Scofield z Prison Break – fanynky se na letisti v Tokyu mohli zblaznit:-)). Na nekterych letistich maji i zrychleny zpusob na projiti imigracnim. Vsichni se k vam chovaji slusne a s usmevem. Je to az skoro silene videt ten rozdil. V Singapuru jsme prisli drive na letiste a nevideli jsme nikde prepazku na first class check-in. Prisel jsem tam za nejakou slecnou u normalni prepazky. Ta se tvarila strasne otravene. Chvili tukala do pocitace. Porad se travila otravene. Pak zjistila, ze letime First Class a polilo ji stesti. Nadherny usmev na tvari a nadseny servis.

Z check-in jdete rovnou do nejake lounge. Tam je klid (a vetsinou velmi malo lidi), pohodlna kresla, vyber novin, casopisu, zadarmo internet, pocitace, jidlo, piti, alkohol, kavy… Na nekterych letistich tam maji i kuchare, ktery vam uvari nejake rychle jidlo nebo kompletni bufet s vyberem jidel a zakusku. Ochutnate draha vina a alkohol (zrovna ctu knizku kde hlavni hrdina pije Wild Turkey bourbon takze se nechavam inspirovat), prectete noviny, podivate se na Internet. Cas utece strasne rychle. Hlavne to ale je uplne relaxujici. Zadny hluk, zadne davy lidi..

[photopress:IMG_2159.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2341.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2154.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2342.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2786.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2787.JPG,full,pp_empty]

Z lounge jdete rovnou do letadla. A protoze v drazsich tridach je malo sedadel (obzvlast ve First Class) tak mate pocit, ze snad letite sami. Letusky se hned nauci vase jmeno a obskakuji vas celou cestu. Drive jsem nadaval na jidlo v letadlech. Ted se tesim. Je to skutecne zazitek jak z luxunich restauracich.

Ale to nejdulezitejsi je dostatek prostoru. Sedadla, ktera slozite a jsou z nich naprosto rovne postele. Prospite se a jste v novem meste. Temer zadna unava z cestovani. Najednou uz nemam “jet lag” (nebo je uplne minimalni). Drive jsem trpel, ted jsem nadseny, kdyz mame znovu nekam letet.

[photopress:IMG_2055.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2057.JPG,full,pp_empty]

A kdyz vyjdete jako prvni z letadla tak zavazadla na vas uz cekaji. Nevim jak to delaji a jak to je zorganizovane, ale z letiste se dostavame neuveritelne rychle.

Proste je to bomba. Nikdy jsem nechapal proc je nekdo ochotny platit vice za letenku. Tech par hodin se prece da v letadle nejak prezit. Ted uz to chapu!

V Seoulu (v Jizni Koreji) si slapu po ulici a kousek od meho hotelu a najednou vidim na ceduli napsano John & Pivo (pri cestovani hlavne sleduji, kde co maji dobreho na jidlo nebo piti:-). Koukam na to a vidim, ze to na obrazku je ceske pivo.. a pak vidim celou restauraci, ktera se takto jmenuje. No tohle bych v Koreji zrovna necekal:-).

[photopress:IMG_2283.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2284.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2285.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2286.JPG,full,pp_empty]

V Koreji bylo jiz o dost mene anglictiny nez v Tokyu. Kdyz vidim restauraci, kde se nedomluvim (a nejsou obrazky) tak to resim tak, ze ukazu v jidelnicku na to co chci jist a necham se prekvapit.