Vse se vyviji a nekam posouva

Podnikani & zivot v USA, Shipito

Clayton napsal v jednom z komentaru:

Nedokážu to přesně zdůvodnit, ale tak nějak cí­tí­m, že v okamžiku, kdy přestaneš psát reporty z First Class letů se posuneš trochu dál od čtenářů tvého blogu. Ono je to stejně nakonec nevyhnutelné, asi nemůžeme čekat, že i za pár let, kdy John povede firmu s obratem stovek milionů dolarů (možná i ví­c) se tu s námi bude dělit o zážitky z cest a zapojovat se do diskuze. Stejně tak utopické bude poslat Johnovi mail a dostat osobně od něj odpověď. Tak už to prostě chodí­. Nicméně, já bych byl moc rád, kdyby to tu ještě chví­li mohlo zůstat při starém. Inspiruje to nejen mě, ale asi i dost další­ch lidí­…

Bohuzel to tak presne je. Ono uprimne, pokud nezaziju neco noveho, jako ten prevoz autem mezi letadly, co ma Lufthansa ve Frankfurtu tak se me ani uz nechce zadne trip reporty psat. Ono to je v podstate porad o tom stejnem:-). Takze si to uzijte dokud pisu. Uz ta doba pomalu konci. Zacinam byt i liny v tom letadle vytahnout fotak. Musite sami zacit letat first class a pak muzete napsat svuj vlastni trip report a ja si ho rad prectu:-).

Clayton trefil hrebik na hlavicku. Ne s tim, ze povedu firmu s obratem stovek milionu dolaru. Nevim jestli bych to vubec umel a jestli jsem na to ten spravny clovek. Spise jsem srdcem startupista. V tom je asi moje nejsilnejsi stranka. Umet to na zacatku podnikani vymyslet a rozjet. Ale s tou druhou casti mel urcite pravdu. Chodi mi mnozstvi velmi dlouhych emailu s zadostmi o ruzne rady. Uz ted je nemozne je detailne cist a nebo detailne odpovidat. Proste to casove nejde.

Je pravda, ze se to meni. Nevim, jestli z toho mam radost. Spise ne. Ale faktem je, ze na diskuzi mam taky cim dal mene casu. A jak dlouho budu psat blog? To taky nevim. Ja totiz nevim, jak dlouho si muzu dovolit psat s tim, jak firma roste. Porad jsem jeste svym panem. Ale nedejboze kdyby bylo jednou Shipito obchodovatelne na burze, tak si nebudu moci dovolit verejne sdelit temer nic, aniz by to predtim dukladne nezkontrolovali pravnici. Coz by me asi moc nebavilo.

Trip report Lufthansa first class

Cestovani

Posledni den v Praze pred odjezdem zpet do USA jsem sedel na veceri se dvema investorskymi magnaty a jeden z nich mi rikal, at uz nejsem trapnej a nedavam porad na blog fotky z cestovani prvni tridou. 🙂 Ze uz je to ohrany. Takze se uz snazim mirnit a moc podobnych fotek nezverejnovat.

Pohled z okna restaurace, kde jsem vecerel. Fotil jsem jako spravny turista.

Jenze tentokrat to byl trosku jiny zazitek a neda me to se podelit. Takze “asi” naposledy:-). Cesta letadlem byl “normalni” zazitek. Tam me toho uz moc neprekvapilo. Co se mi libilo a nadchlo bylo vyreseni prestupu z letu na let.

Letel jsem s Lufthansou pres Frankfurt. A tam ma Lufthansa vyborne vyresene ruzne prejezdy mezi terminaly pro pasazery prvni tridy. Let z Prahy do Frankfurtu je velmi kratky. A uprimne business trida neni zadny zazrak. Myslim, ze jedina vyhoda je, ze vedle vas nikoho neposadi. Takze sedite vedle prazdneho mista a dostanete neco najist. Takze tato cast je jen OK (po Americku OK znamena, ze to skoro nic moc).

Ale hned jak letadlo pristalo ve Frankfurtu, tak se mi to zacalo libit. Pristali jsme na takove te otevrene plose mimo terminal. U letadla cekaly pristavene autobusy pro cestujici, ale pro me tam cekal ridic s Mercedesem S500 a cedulkou “Mr. Vanhara”. Odebral mi prirucni zavazadlo. Dal ho do kufru. Sedl jsem do auta a frceli jsme do terminalu.

Privital me ve Frankfurtu. Bylo to zajimave takto rychle projet letiste. V ruznych zakulisnich cestach predjizdel uzitkova auta a po par minutach jsem byli na miste. Vylezl z auta a privedl me primo k brane, kde projdu pasovou kontrolou a hned za ni byla First Class lounge. Tohle byl super zazitek a chtel bych takto prestupovat vzdycky!

V loungi jsem jako prvni vec dal sprchu. Maji takove privatni koupelny. Daji vam kartacek, veci na holeni, apod.

Pak nasledovala snidane. Vyber byl pekny. Vidite, ze jim pouze zdrave a nizkokaloricky.

Pak jsem byl chvilku na internetu a nastal cas pokracovat v letu do Los Angeles. Na recepci me rekli, at prijdu v 10:05 a ze me znovu odvezou primo k letadlu. Mel jsem trosku obavu, protoze letadlo odletalo jiz za 20 minut. Ale jelo to jako po masle. Nahore v salonku meli specialni vytah. Do neho jsem vesel a sjel dolu. Tam cekala ridicka a zavedla me k autu. Jeste jsem ji stihl poprosit at me vyfoti.

Po ceste k terminalu, kde stalo moje letadlo, mi vysvetlila, jak to ve Frankfurtu funguje. Maji specialni First class terminal. Muzete tam prijet vlastnim autem klidne jen 30 minut pred odletem. Maji tam lidi, co se okamzite postaraji o zaparkovani vaseho auta. Vejdete dovnitr, tam maji specialni lidi na security. A pak vas hned odvezou k letadlu tak jako me. Takze cely check-in na let trva asi 10 minut. To je skutecne bomba a chtel bych kvuli tomu bydlet ve Frankfurtu.:-)

Do letadla jsem snad vstupoval jako posledni clovek. Usedl jsem a odletali jsme. Zadne cekani nebo zdrzovani. Vsude na me cekali. V letadle vedeli, ze prichazi Mr. Vanhara. No citil jsem se dobre:-)))).

Zbytek letu uz takova normalni klasika. Lufthansa nema na vyber tolik jidel jako nektere asijske aerolinky. Ale jidlo bylo dobre. V cele first class jeli jen tri dalsi lidi.

Spat se na sedadle dalo taky dobre. Tohle je sedadlo po ceste do Los Angeles. Kdyz letite pres den tak vam postel neustelou a nedaji vam kompletni pyzamo (jen vrsek na prevleceni).

Kdyz letite pres noc tak mate postel jako jak kdyz jsem letel do Evropy. V tomto pripade to byla nejaka trosku starsi varianta sedadel, takze se omlouvali, ze nestihli upgradovat a zablokovali vzdy dve sedadla pro jednoho pasazera. Sedadlo, ale bylo kompletne vodorovne takze mista bylo dost. Spalo se dobre. Nasledujici fotky jsou z prechoziho letu do Los Angeles.

Let zacina nejakym privitacim drinkem.

Dostanete toaletni tasticku.

Pyzamo a prezouvky. Pohodli musi byt. 🙂

Zkuseni cestovale se jdou hned prevlect jeste nez se vzletne.

Tak jsem se zvladl i sam v tom pyzamu vyfotit.:-)

A ted par fotek k jidlu. Nesmi chybet jidelnicek a vinny listek. Tohle beru vzdy jako kulinarsky zazitek, kdy si pekne sparuji vina ke kazdemu jidlu. Cesta pak fakt utece rychle.

Takze amuse bouche. Predkrm pred predkrmem.

Jako predkrm jsem dal kaviar a tunaka. Dalo se vybrat s dalsich moznosti.

Salat.

Halibut.

Zakusek.

Cappuccino

Kdyz se divam na nejake filmy, tak rad popijim caj.

Hodinu pred pristanim si muzete dat snidani. Na vyber toho je dost. Mel jsem chut na uzeneho lososa a pak jsem si nechal udelat michana vajicka. Oboji vyborne.

 

Je toto lepsi logo

Shipito

Grafik me poslal navrh na obmenu loga pro Shipito. Me osobne se moc ten novejsi navrh nelibi. Ta zelena na me pusobi vice jedovate. Ale zajima me, jestli jsem zaujaty, protoze prvni logo jsem si namaloval sam ve Photoshopu:-). A skutecne se mi libi vice. Zkuste mi to prosim porovnat.

Novy navrh

Soucasne logo

Jsem ochoten vyhodit ty balicky. Ale ta zelena je pro me zelena, pro me zelena, co symbolizuje barvu penez. A stin u pismen v sedive se mi libi vice nez barevny stin. Normalne takove voloviny neresim, ale kdyz uz se neco meni, tak chci mit jistotu, ze to je zmena k lepsimu a dava nejaky smysl. A tady si jisty nejsem.

Uzaviram kapitolu Ofiplex v Memphisu

Memphis

Uzaviram kapitolu s kancelarskou budovou v Memphisu. Budova je prodana. Sek mam uz ulozeny v bance.

Neni to zrovna moc uspesny realitni kseft, co jsem kdy udelal. Prodal jsem vyrazne pod cenou, nez za kterou jsem koupil (-30 %). Chytrejsi by bylo par let s prodejem pockat, jenze jsem nedavno prehodnocoval casove priority. A tomuhle jsem se uz nechtel venovat.

Taky jsem si spocital, ze v dobe, kdy me to dobre fungovalo (na zacatku roku 2009) jsem vydelaval velmi slusne na najmu. Na vrcholu byly mesicni prijmy z najmu $15,000. Takze i kdyz jsem ztratil na kupni cen,e tak jsem nejake penize vydelal z najmu za ty roky, co jsem budovu vlastnil.

Co se mi povedlo a nepovedlo:

  • Rozdelenim budovy na male kancelare pro zacinajici firmy byl velmi dobry tah. Obsazenost moji budovy byla vzdy mnohem vetsi nez u konkurence.
  • Kdyz jeste fungoval Google Print tak to byl naprosto neefektivnejsi zpusob, jak ziskat najemniky. Jak skoncil tak jsem uz nebyl schopen najit alternativni reklamni medium, ktere by fungovalo podobne.
  • Jiny kraj, jiny mrav. V Americe jsou obrovske rozdily v lidech, zvyklostech a jednani v ruznych mestech a statech. Moje chyba byla, ze jsem toto podcenil. Delat business v Los Angeles a Memphisu je propastne jine.
  • Treba v Memphisu jsem dostal nejvice falesnych nebo nekrytych seku. Je to nelegalni, ale presto lidi nevahaji takto platit. S usmevem me reknou “God bless you”, zaplati falesnym sekem a pak jdou do kostela. Tohle byl pro me doopravdy sok. Podobne to funguje s remeslniky, kteri me doslova nekolikrat “oskubali”, protoze jsem nebyl pritomen a ridil jsem to na dalku. Muj nejvetsi neplatic byl pastor co vlastnil krestanska radia ve trech statech.
  • Dostavame s k tomu, ze moje chyba byla, ze jsem tam nebyl vice osobne pritomen. To je bud moje chyba, nebo silna stranka. Chyba to byla pro Ofiplex v Memphisu, ale je to tim, ze se vzdy soustredim na to co si myslim, ze je nejdulezitejsi. A neplytvam moc casem. Takze z dluhodobeho pohledu me to zas tak nemrzi.
  • Nezvladatelnost situace. Treba najemnici, co si pres leto brali deti do prace. Deti se pak honily po chodbach a jejich oblibena zabava byla vzit rulky toaletniho papiru a narvat je do zachodove misy. Pak spachovaly a cekaly az voda potece az po chodbe. Jejich rodice si pak chodili stezovat, ze je na zachodech binec. Tohle se delo treba kazdy den po tri mesice. Muj spravce to psychicky nebyl schopen vydrzet.
  • Location. Location. Location. Tohle je zakladni pravidlo v realitnim businessu. I kdyz jsem ziskal budovu za velmi levnou cenu, tak bych uz velmi vahal koupit neco, co neni snadno dostupne a v dobre lokalite.
  • Koho zajima vice informaci o Ofiplexu, tak se podivejte na tuto kategorii clanku.

Bankeri vahaji

Shipito

Mel jsem dnes dlouhy rozhovor s mymi bankeri, ktery me financovali koupe mych existujich skladu. Resil jsem s nim koupi uplne obrovskeho skladu (pres 10 tis. m2) v Kalifornii coz bych chtel zrealizovat pristi rok.

Kdyz si divaji na cisla jak rosteme tak z toho maji strach. Firma roste az moc rychle. Jejich strach spociva v tom, ze hodne podnikatelu ten rychly rust prestane zvladat. Neni to uplne trivialni budovat organizaci. Coz jsem si velmi dobre sam vedom.

Takze vahaji. Potreboval jsem od nich jen takovy prislibny dopis pro prodavajiciho. Sklad se stejne bude rok stavet, takze penize nejsou potreba hned.

Tohle pro me neni zadna tragedie. Mam vice moznosti co delat. Vzdycky muzu poridit mensi sklad, levnejsi sklad nebo pronajimat. Ale je to pro me zajimave. I kdyz nase hospodareni vypada vyborne tak banka vidi obrovsky rozdil jak vse vypadalo loni a letos. Kdyz vezmou letosni cisla tak vse vypada nadherne. Kdyz vezmou lonska cisla tak jsme podle nich mala firma na to abysme mohli mit tak velky sklad.

A pak maji strach jak vubec zvladneme dalsi novy sklad, co budeme delat s existujicimi sklady a tak dale. Proste potrebuji spoustu ujisteni. Me osobne se to ted taky nechce hned delat. Chci videt jak se vubec rozjede sklad v Oregonu nez se budu pousted do neceho dalsiho. Jen doufam, ze moje vahani pak nevytvori problem v budoucnu, ze nebudeme mit volny prostor.