Monthly Archives: November 2014

Velmi pekna prilezitost na akvizici

Dostala se mi pod ruce velmi pekna prilezitost na akvizici.

Je to firma do ktere venture kapitalisti nalili desitky milionu pred 7 lety. Penize jsou propalene.Ale nakonec z toho vybudovany business, ktery pekne vydelava. Kdyz investori prestali davat penize tak vyhodili polovinu lidi, ocesali marketing co nefunguje a posledni tri roky firma krasne vydelava (pres $1M rocne).

Firma roste, ale pomalu(5-10% rocne) a tim padem pro venture kapitalisty to neni zrovna to prave. Potrebuji firmy co rostou radikalne. A musi videtjasnou cestu k exitu. Tady ji nevidi takze doslova chteji najit kupce za kazdou cenu a prodat i za mnohem nizsi cenu. Chteji investici uzavrit a odepsat. Takhle svet VC vypada a je to naprosto normalni. Drive jsem to nechapal proc to takto funguje a proc treba naprosto dobre firmy nejsou pro VC atraktivni. Je to ale dano tim s jakymi podminkami VCs pracuji. Maji penize od investoru, kteri jim ty penize sverili za urcitych podminek a ocekavani. A kdyz ty ocekavani nejsou plnena je lepsi se firmy zbavit.

Taky uplne chapu nechut investoru a strategickych kupujicich k malym firmam. Kazdy mame sveho casu skutecne omezene. Kazde jednani s investory nebo bankeri je velmi castove narocne. Stejne tak reseni ohledne koupe firmy. A Shipito se rozjelo tak, ze mi ted pripada i tento deal relativne maly na to abych ho resil. Ze bych radejity priority mel davat jinam. Proste jinymi slovy kdyz budu delat dobre svuj job tak Shipito dokaze vyrust pristi rok vice nez tato akvizice prinese v obratu/zisku. Ale pres ty ruzne zduvodneni mi to stejne porad vrta hlavou.

Kdyby se mi to podarilo vymyslet tak bych mel radost, protoze tam vidim krasne synergie. Jen to jeblize synergiemiproIncparadisenez proShipito. Je to takovy deal pro Private Equity. Kdysi jsem si rikal, ze by me ty private equity dealy i bavily (asi mnohem vice nez delat andelske (male) investice do startupu). Ono toje totiz mnohem vice na jistotu. Je to do rozjete firmy, kde je videt jasny zisk. Je tam struktura vybudovana ale pritom se porad da udelat velky rozdil a zvysit valuaci/hodnotu.

Dotaz od ctenare: USA (Kalifornie) Nakup nemovitosti a nasledny prodej

Ahoj Johne,

pred casem jsem narazil na tvuj web a musim se priznat, ze jsem si ho s velkym zajmem precetl.

Ctel jsem se zetat:
– jak moc je administrativne narocne pro obcana z Cech koupit nemovitost v USA?
– je nejaky rozdil (napr. vyse poplatku) pokud nemovitost kupuje obcan USA nebo cizinec?
– je mozne nemovitost koupit bez fyzicke pritomnosti kupujiciho napr. otec kupuje nemovitost a chce byt majitel, ale syn uziva.
– jak je to pak administrativne narocne nemovitost prodat.
– je mozne nemovitost prodat bez fyzicke pritomnosti

Pokud mas pocit, ze by se hodilo zavesit dotaz na tvuj blog i pro ostatni, tak klidne muzes.

Diky moc predem za info a drzim ti v podnikani palce.

Lubos

Ahoj Lubosi,

Dotazy primo blogu odpovidam rad, protoze je nadeje, ze si to precte jeste nekdo dalsi koho zajima stejna problematika.

S koupi nebo prodejem nemovitosti pomuze realitni agent. Pomuze najit co koupit. Pripravi nabidku (smlouvu na koupi), ktere je vzdy standardni (stejny formular pro vsechny agenty). Pomuze vyjednat kupni cenu.

To papirovani (prevod nemovitosti) delaji tzv. Title & Escrow (neco jako notari v CR). Ti se postaraji o to, ze na title nemovitosti nejsou nejake zastavy (ze je zaplaceno za popelnice, dane, voda, topeni, remeslniky co na nemovitosti delali upravy, apod.). Title & Escrow pripravi vsechny papiry, posbira podpisy od prodavajiciho a kupujiciho, prevezme penize a az kdyz je vse v poradku tak udela recording (zapise do katastru a preda penize prodavajicimu). Tohle funguje velmi dobre a sam jsem vicekrat tento proces delal na dalku. Jen je potreba pocitat s tim, ze jsou nutne notarsky overene podpisy. Kdyz je clovekv zahranici tak asi nejjednodussi je jit na Americkou ambasadu, kde maji americkeho notare a bezproblemu to pak bude platit. Pouzit treba ceskeho notare by asi vyzadovalo nejake dalsi dokazovani.

Pro cizince je ten proces uplne stejny jako pro americana. Administrativni narocnost se mi tezko posuzuje. Title & Escrow vsechno pripavi, takze clovek jen podepisuje. Ale je to dost papiru (a tech kazdy rok pribyva). Prodej je to stejne. Papiry se daji poslat kamkoliv a znovu u notare podepsat. Prodaval jsem ted jeden dum, kdy kupujici byl z Irska, ale pracuje v Cine. Title & Escrow poslala papiry do Irska Fedexem. Tam je podepsal u notare na ambasade, poslal zpet a vsechno probehlo. V tomto neni urcite problem.

Kdyz jsem prodaval nemovitosti v jinych statech tak se mi tam uz taky nechtelo jezdit a delal jsem vse na dalku. Jen ta vyhoda byla, ze v USA jsem mohl jit k jakemukoliv notari v jakemkoliv state.

USA ma vyhodu, ze ten system je tady velmi zavedeny a rozvinuty. Jediny rozdil oproti rezidentum USA bude pri prodeji. Title & Escrow budou muset rovnou strhnout nejakou zalohu na placeni dani, kdyz uvidi, ze prodavajici je cizinec.

Magicka hranice pro atraktivnost firmy

Psychologickahranice uspechu je povazovano vybudovat firmu v hodnote $1B (miliardy dolaru).

Podtim je $100M (100 milionu dolaru). Ono ve spouste oboru kdyz treba budete mit obrat kolem $100M, EBITDA (zisk) kolem 10% tak uz na te sto milionove valuaci jste.

Pro hodne investoru nebo i strategickych kupujici je to hranice, kdy ma smysl zacit uvazovat o IPO. I tech 100 milionu je dost tezke dostahnout a trh to odmenuje. Investori maji mnohem vetsi zajem investovat. Firma se diky te velikosti stava mnohem atraktivnejsi. A te firme to taky pomuze kdyz jedna s obchodnimi partnery a ti vidi, ze uz vycniva nad ostatnimi (a davaji ji za odmenu vetsi pozornost).

Vybudovat firmu s obratem par milionu dolaru dokaze strasne moc lidi. Par desitek milionu uz je tezsi a spousta firem se ani na tuto hranici nedostane. A pak ta stovka je dalsi cil, ktery uz je dost tezky.

Tohle presne chci zkusit se Shipitoa udelat to behem 3 let (konec roku 2017).

Uz jsem tady vicekrat napsal neco na blog a ted muzeme jit zpet a podivat se jak to dopadlo (pobavit se nad komentari, apod.) Takze to delam znovu.

Jake dane budu platit v Kalifornii s ruznymi typy firem

Dane jsou v USA jsou slozite. Mate na vyber nekolik druhu firem, ktere si muzete zalozit a take si muzete vybrat zpusob jak je danit.

  • C-Corporation – platite dane na korporatni urovni (15% z prvnich $50,000 zisku u federalnich dani), a take ma nizsi Kalifornskou statni dan 8.84% (vs. 13.3% nejvyssi prijem u osobnich dani). Nevyhoda je, ze kdyz si chcete vyplatit dividendu tak zaplatite dalsi dan navic 23.8% federalni + neco za Kalifornske. Takze u C-Corp si v podstate nikdy ty dividendy nevyplacim.
  • S-Corp – je to stejny typ firmy (zaklada se stejne jako C-Corp), ale dani se jinak. IRS pozadate, ze chcete platit dane na osobni urovni (pass through entity). Tzn. kdyz S-Corp vydela 100 tisic USD, tak je to jakoby jste je vydelali osobne a platite osobni dane. Tohle bylo vzdy mnohem vyhodnejsi nez u Corp placeni dividend. Ale osobni dane sly nahoru (jak federalni tak Kalifornske).
  • LLC – vetsinou podobne dane jako S-corp, ale dava vam to flexibilitu si to urcit temer jakkoliv.

No jak vidite, tak se z toho moc neda posoudit. Ono totiz hodne zalezi na co tu firmu mate. Kolik bude mit zisk. Jestli si budete vyplacet jen vyplatu. Nebo jestli si chcete vyplacet penize osobne ve forme dividend (nebo distributions).

Nasel jsem dobry kalkulator na kterem si muzete naklikat kolik mate zisk, kolik si chcete davat vyplatu, kolik pocitate pro platbu dividend. A pak vam to ukaze s kazdym typem firmy kolik budete platit dane.

http://www.calstartuplawfirm.com/Apps/entity-taxation-calculator.php

 

Me vzpominky na 17. listopad 1989

Byl jsem v poslednim rocniku gymnazia Lerchova v Brne. Jeste nez nez zacali demonstrace tak jsem mel pocit, ze se neco ve spolecnosti musi stat nebo ze tady nevydrzim.

V tretim rocniku jsem na chmelove brigade zacal intenzivne planovat emigraci s kamaradem Radkem. Premysleli jsme o Americe, ale rikali jsme si, ze americani se vzdy do vseho politicky serou, ze to asi neni nejlepsi zeme kde zit. Tak jsme myslenky presunuli na Australii. Detailne jsme delali plany. Bavilo nas to. Premysleli jsme kde vezmeme penize na cestu. Radek mel obrovskou sbirku auticek Matchbox. A rekl, ze ji klidne proda a nasi cestu takto zafinancuje. To jsem tehdy fakt ocenoval. Zive si pamatuji jak delame plany v ubytovne na te brigade. Pritom se divame z okna, kde policajti zastavili nejakeho cizince (myslim, ze rakusaka) v aute. A pak mu dukladne probirali cele auto. Tohle bylo docela normalni scena. Komunisti byli podezrivavi a chteli vedet jestli nahodou cizinec nejede rozvracet nas komunisticky rezim (treba nejakymi letaky, apod). Po brigade z intenzivniho planovani emigrace seslo. Jen tak mimochodem z Radka se stal soudce a hned po revoluci se zamiloval do investovani do nemovitosti. V tomto byl hodne predemnou, protoze ja jsem tu jeho fascinaci investovani do nemovitosti tehdy vubec nesdilel.

Na podzim jeste pred listopadem jsem se spoluzakem Ivanem chodili po centru Brna a lepili tajne na vylohy nalepky “Pustte Cibulku”. Ja jsem poradne nevedel kdo Cibulka je. Vedel jsem, ze je to nejaky disident. Ivan byl v tomto vzdy o dost dal. Vedel kdo je kdo a co delat. Mel i vymyslene techniky jak ty nalepky lepit. Treba se tak lezerne zadami oprete o vylohu, jakoze na nekoho cekate. A pritom to rukou nalepite. Pak odejdete pryc. Tohle bylo presne neco od ceho nas rodice strasne zrazovali. Neudelej nejakou kravinu. Nerekni neco proti rezimu. Zkazis si zivot. Nebudes moct studovat. Nedostanes se na vysokou. Nebudes moc delat praci co budes chtit delat.

Moji rodice meli velky strach. Kdyz zacali na namesti Svobody demonstrace tak jsem kazdy den chodil. Nevim presne kolikrat to bylo, ale mam pocit, ze to trvalo min. tyden. Ze zacatku jen par desitek lidi. Pak par stovek. Kazdy den se cetlo kdo se pripojil. Zacalo to studenty. Pak se pripojili treba zamestnanci nejake fabriky. Nebo nejakeho oboru. Takze jsme vzdy tleskali a jasali, ze nas je vice. Moji rodice byli na nervy, ze si zkazime zivot. Ze nam policajti daji po hube. Ze nas zavrou. Jednou jsem po demonstraci prisel domu a muj otec, ktery me par hodin predem nadaval at nikam nechodim, rekl, ze tam byl taky. Mel jsem radost, ze nas je cim dal vice.

Tohle ale bylo obdobi, kdy jeste nebylo jasno, ze vyhrajeme. Porad jsem citil, ze to je tak pul na pul. Zacinalo se hodne diskutovat. Treba jsem sel po ulici a uplne cizi lide se chteli bavit o tom co se deje. Nekteri moji kamaradi meli pocit, ze se stejne nic nezmeni. Ze komunisti u moci zustanou. Ze nema cenu demonstrovat, protoze si tak maximalne koledujeme o nejaky pruser.

Ke zlomu doslo kdyz zacali kolovat famy, ze v Praze zabili nejakeho studenta. Nikdo nevedel poradne co. Oficialni media vse popirali. Ale tohle byl katalyzator, ktery presvedcil i lidi co byli na vazkach.

V Divadle na Provazku a v ruznych klubech byly schuze v malem komornim prostredi s ruznymi lidmi, kteri se pozdeji dostali do cela novepolitiky a vlady. Uprimne jsem nikoho neznal. Treba Milose Zemana, ktery mluvil z pozice cloveka z prognostickeho uradu a rikal, ze se proste ten rezim musi zmenit, se to takto nemuze v zadnem pripade fungovat dal. Ponechme jakekoliv jine nazory nebo co se z koho vyklubalo, nebo jakou kdo mel motivaci. Ale v te dobe jsme nejak tak hltali kazdy nazor. Na jedne schuzi byl Vaclav Klaus a dalsi lide, ktere jsem tehdy poprve verejne slysel. Chteli jsme vedet co se deje. Chteli jsme nejake informace ktere nejsou totalne filtrovane cenzurou.

Jeste takova perlicka se spoluzakem Ivanem. Behem demonstraci jsme nedokazali jen tak sedet ve skole a ucite se treba matematiku nebo cestinu, jako ze se nic nedeje. Chteli jsme to diskutovat s ucitely. Proste jsme nedokazali jen tak sedet a ucit se. Vetsinou se s nami ucitele chvilku bavili a pak se snazili nas dale ucit co se mame ucit. Problem nastal v predmetu Obcanska Nauka. Tam jsme totiz meli ucitelku co nam doopravdy rikala strasne blaboly a ono se to nedalo vydrzet. Treba nam vysvetlovala proc je kapitalismus spatny. Mam pocit, ze to rikala jako nejakou osobni zkusenost. Kdyz pry vejdete do obchodu (supermarketu) tak tam je tolik zbozi na regalech. A vsechny ty znacky se snazi, abyste si koupili tu jejich. Takze delaji ty obaly tak strasne barevne, ze vas za chvili uplne zacnou bolet oci. A mam pocit, ze ta ucitelka z toho dostala i zanet spojivek. Jen pro vysvetleni v komunistickych obchodech toho fakt na vyber moc nebylo. Mozna dva druhy cokolady (sojova pochoutka Nektar a Studenstska pecet a ta jenom nekdy). Bezne se neco shanelo. Proste regaly v obchodech takove poloprazdne. Nevim jestli tohle presne bylo ono, ale Ivan to u jedne takove prednasky nevydrzel, sundal si botu a hodil ji po te ucitelce. Byl z toho strasny pruser. Ani nevim proc jsem v reditelne s tim Ivanem skoncil i ja. Byli jsme tam oba a rikali zastupci rediteli, ze takove nesmysly uz nemuzeme poslouchat. A on jen krcil rameny, protoze vedel, ze doba se meni. Takze k zadnemu trestu nedoslo. Jen se dival na me a rikal neco at zkusim Ivana trosku kontrolovat. Ze se jako nic nedeje a ze chape, ze to co nas uci je nesmysl.

Cela spolecnost se zacala transformovat. Tak ohromnou atmosferujsem nikdy nezazil. Mel jsem pocit, ze najednou vsichni lidi zacinaji tahat za jeden provaz. Citil jsem ze to dokazeme. Kdyz si vzpomenu na tu energii tak mi i ted naskakuje husi kuze na zadech. Kdyz si na to vzpomenutak se me hrnou slzy do oci. Fakt si nemuzu pomoct. Nikdy jako chlap nebrecim. Ale tohle cele obdobi co jsem prozil me tak hrozne ovlivnilo.

Dodalo mi to strasnou silu do zivota. V dobe kdy me bylo kolem 18 let jsem zazil, ze i veci, u kterych si myslime, ze je nikdy nemuzeme zmenit, ze zmenit jdou. Zmenit cely rezim. Zabehly system. Neco u ceho nasi rodice ztratili nadeji. A najednou jsem jako mlady clovek videl, ze to jde. Tohle samotne me navzdy nabylo tak strasnou silou, ze z ni cerpam cely svuj zivot. Jakekoliv problemy, ktere mam pri budovani mych firem. Jakekoliv problemy co musim prekonat. Vzdy mam pocit, ze jsou uplne trivialni v porovnani s timto. A kdyz toto slo. Tak proste vsechno jde!